Článek
Ranní špička v MHD
Klasické pondělní ráno. Všichni spěchají do práce nebo do školy a tramvaje praskají ve švech. Každé ráno jezdím stejnou tramvají v 7:20. Zastávku mám kousek od domu, takže pro mě ideální. To, co se ovšem každé ráno v tramvaji děje, je jako boj o přežití. Všichni na sebe tlačí, jsou neslušní a dost často dojde i na ostré výměny názorů, když někdo nepustí sednout důchodce.
Tentokrát semnou na zastávce nastupovala i krásná mladá žena, která v náručí nesla asi dvouleté dítě. Pod rozepnutou bundou se jí krásně rýsovalo těhotenské bříško. Byla očividně unavená a v tramvaji si hledala místo k sezení. Automaticky šla k vyhrazeným místům pro těhotné, seniory a matky s dětmi. Ale místo bylo obsazené…mladou ženou s mobilem v ruce a sluchátka na uších.
Já tu byla první
Těhotná žena si nejprve stoupla k místu a lehce zakašlala. Sedící žena nijak nereagovala. Tramvaj se rozjela a na stojící ženě bylo patrné, že by si ráda sedla, protože držet malé dítě, a ještě k tomu těhotná není žádná legrace. Na další zastávce požádala ženu, zda by ji pustila sednout. Reakce byla rychlá. Sundala si sluchátka a řekla: „Já tu byla první a chci taky sedět.“ Lidé kolem situaci sledovali, ale nikdo nic neřekl. Jedna starší paní s holí, která seděla přes uličku nabídla těhotné ženě místo, ale ta odmítla, protože stará paní by měla stejný problém jako ona.
Nakonec jsem se naštvala a zaklepala jsem na ženu, která odmítla opustit své místo. Pustila jsem se do ní: „To snad nemyslíte vážně?! Vás doma nenaučili slušnému chování?!“ Na mladé ženě bylo patrné, že je jí situace nepříjemná, celá zčervenala a otočila se ještě více směrem k okýnku, aby se nemusela dívat na obličeje nás všech, kteří jsme ji probodávali pohledem.
Slušnost se vytrácí
Přidali se ke mně další. Pokřikovali na mladou ženu, aby pustila své místo, ale ona nereagovala. Nakonec ta starší paní už vystupovala a přepustila své místo mladé matce. Hezky poděkovala a konečně si sedla. Mladý muž, který stál vedle mě mi řekl: „Jste hodná, že jste se jí zastala. Tohle chování nechápu…“. Byla jsem ráda, že jsem se mladé matky zastala, protože sama vím, jaké to je cestovat MHD s dětmi. Třeba se díky mně necítila tak bezmocná. A snad příště až ta mladá žena uvidí nastupovat matku s dítětem automaticky pustí své místo někomu potřebnějšímu.
