Článek
Nejhodnější pes
Náš pes Ben je osmiletý labrador. Vyrůstal s našimi dětmi, nikdy nikomu neublížil a většinu času tráví na zahradě nebo stočený na koberci v obýváku. Když zaštěká, tak spíš ze zvědavosti než z agrese. Nikdy nikoho nekousl, a právě proto mě šokovalo, když na mě jedno odpoledne zazvonila sousedka z vedlejšího domu a začala mi tvrdit, že ji náš pes napadl.
Tvrdila, že šla kolem naší branky a pes přes plot vyskočil, štěkl a prý ji škrábl do ruky. Ukazovala mi zarudlé místo na zápěstí a rovnou dodala, že pokud se omluvíme a vyřešíme to po dobrém, nebude to nikam hlásit. Celá situace mi přišla podivná. Přišlo mi jako by čekala, že ji rovnou odškodníme nebo co.
Podíváme se na to
Měla jsem pochybnosti, a tak jsem sousedce slíbila, že to doma s manželem probereme. Doma jsem řekla manželovi, co se stalo a on hned vytáhl počítač, protože máme nainstalované bezpečnostní kamery. Pustili jsme si záznam ze dne, kdy k incidentu mělo dojít.
Na záběrech byla sousedka, jak jde kolem plotu. Ben stál na trávníku dál od branky a ani k ní nepřiběhl. Sousedka se u branky zastavila, naklonila se přes plot a z kapsy vytáhla sušenku. Volala na Bena a lákala ho blíž a když přišel, natáhla ruku a chvíli ho hladila. Pak udělala prudký pohyb, jakoby by se něčeho lekla a u toho se zřejmě poškrábala o plot na brance. Na celém záznamu nebyl jediný okamžik, který by nasvědčoval útoku.
To nečekala
S počítačem v ruce jsem šla za sousedkou. Ukázala jsem jí záznam. Zbledla, začala koktat, že to asi přehnala, že se možná spletla, že to vlastně nebylo tak vážné. Žádná omluva. Jen výmluvy a rychlý ústup. Bylo jasné, že si to celé vymyslela nebo že byla naštvaná sama na sebe, že se poškrábala. Nevím.
Od té doby se nám vyhýbá a my jsme si uvědomili, jak je důležité mít po ruce důkaz, protože ne každý soused je tak nevinný, jak se tváří. A že i ti nejklidnější psi můžou být obětí lidské hlouposti a neopatrnosti.
