Článek
Jako učitelka prvního ročníku a zároveň dlouholetá pedagožka dětí předškolního věku jsem si všimla jednoho trendu: rodiče jsou často nervózní, jestli jejich dítě „stihne vše potřebné“. Výsledkem jsou přetížené děti, které sice poznají písmeno G a umí složit puzzle na čas, ale nerozumí pravidlům hry, neumí se omluvit, ani si říct o pomoc.
Skutečná připravenost na školu není o tom, kolik dítě umí, ale zda je zralé zvládnout školní prostředí. Jak tedy pracovat s předškolákem, aby se do školy těšil – a uspěl v ní?
1. Emoční stabilita předchází znalostem
Dítě musí zvládat frustraci. Když něco nejde, nerozbrečí se nebo nezačne dupat. Umí chvíli počkat, než na něj přijde řada. To je základ, který ve škole rozhoduje o úspěchu víc než jakákoli tabulka násobků.
Co pomáhá:
- Hraní her s jasnými pravidly (člověče, pexeso)
- Společné vaření nebo výlety, kde se učí dodržovat dohody
- Pojmenovávání emocí: „Jsi naštvaný, protože…“
2. Řeč jako nástroj, ne encyklopedie
Dítě nemusí umět číst. Ale mělo by umět vyprávět jednoduchý příběh, popsat zážitek, porozumět instrukci (např. „Přines z obýváku knížku a dej ji na stůl“). Komunikační dovednosti jsou klíčem k učení.
Co pomáhá:
- Společné čtení s následným povídáním o ději
- Příběhové kostky, komiksy, pexeso se slovy
- Slovní hry („Hádej, co myslím…“)
3. Tělo jako opora učení
Sedět v lavici, držet tužku, vybarvit obrázek – to není samozřejmost. Dítě potřebuje rozvinutou hrubou i jemnou motoriku.
Co pomáhá:
- Stříhání, modelína, zapínání knoflíků
- Lezení, běhání, houpačky, přetahování lanem
- Cvičení rovnováhy – třeba „chůze po čáře“ doma na zemi
4. Sociální dovednosti: zvládne se domluvit?
Umí si samo dojít na záchod, nasvačit se, svléknout bundu? Přijde za učitelkou, když něco potřebuje? Mnoho dětí má encyklopedické znalosti, ale chybí jim základní samostatnost.
Co pomáhá:
- Hraní s vrstevníky bez neustálého zásahu dospělého
- Dávání menší odpovědnosti („Zítra si sbal batůžek sám“)
- Povídání o tom, jak řešit konflikty
5. Matematika a písmena? Ano, ale s mírou
Není cílem, aby dítě umělo psát. Stačí, že má zájem o písmena, rozezná několik základních tvarů, počítá do 5, chápe pojem „více/méně“, orientuje se v prostoru („nahoře, vlevo“).
Co pomáhá:
- Hraní s magnetickými písmenky
- Počítání při běžných činnostech („Kolik banánů máme?“)
- Hledání tvarů v okolí („Vidíš něco kulatého?“)
Shrnutí:
Nepřipravujte dítě na školu tím, že z něj uděláte malého školáka. Připravte ho na to, aby mohlo školu zvládnout. Každé dítě se vyvíjí svým tempem. To nejdůležitější, co můžete udělat, je vytvořit mu láskyplné, smysluplné a bezpečné prostředí, kde se učení děje přirozeně – v pohybu, ve hře, v rozhovoru.
