Článek
Učitelé si zase stěžují. Tentokrát na to, že chtějí víc peněz. A člověk by si skoro myslel, že pracují v dole, dvanáctky v kuse, bez pauzy na oběd a bez oken. Jenže pak si člověk vzpomene, že tihle „přehlížení“ profesionálové mají téměř sto dní volna ročně. Ano, sto. Mezitím, co běžný zaměstnanec slaví pět týdnů dovolené jako výhru v loterii, učitel sedí u bazénu, ladí opálení a říká tomu „příprava na výuku“.
Pojďme si to spočítat. Letní prázdniny – dva měsíce čistého klidu. Vánoce – skoro deset dní. Jarní, pololetní, podzimní, velikonoční prázdniny – další hromádka volna. A aby toho nebylo málo, sem tam nějaké ředitelské volno, státní svátky, víkendy, samozřejmě. Sečteno, podtrženo – 98 dnů volna. A pak že učitelé nemají čas. Přípravy na výuku. Věčné zaklínadlo všech pedagogů.
A pak člověk vidí realitu: sousedka, učitelka na základce, leží celé léto u bazénu, víkend co víkend výlet, sem tam grilovačka. Prý že pracuje. Jestli je výběr klobásek do alobalu součástí přípravy na nový školní rok, pak chápu, že to může být náročné. Ano, každý občas doma něco otevře. Možná i nějakou tu příručku. Ale tvrdit, že celé léto trávíme v pracovním režimu? To chce pořádnou dávku odvahy. Většina smrtelníků pracuje od ledna do prosince, a když si chtějí vzít dovolenou, musejí prosit, plánovat, hlídat termíny. A pak koukají, jak učitelé vypínají světlo už poslední pátek v červnu.
Přesčasy? Ty známe všichni. Ale jen učitelé si je účtují jako tragédii
„Po škole ještě musíme opravovat testy.“ Dobře. Ale víte, kdo opravuje tabulky, uzávěrky, faktury, výkazy… a to celé po pracovní době, za stejný plat? Účetní, prodavačky, markeťáci, řidiči, zaměstnanci v IT, všichni. Jen nikoho nenapadne běžet do médií a křičet, že je to nadlidské. Je to prostě práce. Když jsem se ptala kamarádky z obchodu, kdy měla naposledy volný den v týdnu bez telefonátu od šéfa, jen se zasmála. A vedle toho učitelka? Poslední hodina skončí ve dvě a svět se zastaví. O víkendu? Prý regenerace. V týdnu večer? „To už mám padla.“ A když už něco dělají, tak na to mají samostatné volno, takzvané „samostudium“.
Vážně máme profesi, která si pravidelně bere volno na to, aby se něco naučila? A nejen že si ho vezme, ale ještě ho má zapojené v pracovní době. Co by za to dali jiní – školení si hradí sami, ve svém čase, a nikdo je za to nepohladí. Ale u učitelů je to prý investice do budoucnosti národa. Dobře, ale proč to všechno doplácíme právě my, národ?
Během léta tam nikdo není, ale oni strašně musí pracovat
Minulé léto jsem chtěla něco zařídit ve škole. Opravdu nutná věc. Výsledek? Zamčeno. Ticho. Prázdno. Dva měsíce nedobytná pevnost. Ani myš. A že prý „náročné povolání“. Když někdo tvrdě pracuje na stavbě, na kase nebo v nemocnici, nezná prázdniny, ani když chce. Dovolená v kuse? Luxus. Učitelé? Červenec a srpen je samozřejmost. Když k tomu přičteme všechny ty státní svátky, víkendy, ředitelské volna a prázdninová přemýšlení o budoucnosti školství – jsme skoro na sto dnech volna. Sto. Opakuji, sto.
A aby toho nebylo málo, stát jim chce naservírovat 130 % průměrné mzdy. Žádné dřiny navíc, jen tak. Za to, že končí v pátek v jednu? Za to, že v září děti kreslí sluníčka a v červnu už stejně nikdo nic neučí? Nikdo nepopírá, že učit třicet puberťáků není sranda. Ale taky nikdo neříká, že jiné práce jsou procházka růžovým sadem. Taková práce za kasou? Bez přestávky, bez volna, bez možnosti vydechnout. A hlavně bez možnosti vzít si dva měsíce v létě volno na „seberozvoj“.
Každá práce má svoje. Ale ne každá má 98 dnů volna
Zkuste si představit, že by učitelé měli klasických osm hodin denně, pět dní v týdnu, celý rok. Bez výjimek, bez prázdnin, bez pedagogických dnů. A k tomu klasická dovolená – 25 dní. Přesně jako všichni ostatní. Možná by to bylo spravedlivější. Možná by pak i učitelé pochopili, proč se někteří lidé u článků o „nedoceněnosti učitelské profese“ jen smutně smějí. Jasně, učitelé mají i těžké chvíle. Ale stejně tak je mají ostatní. Zatímco ale většina lidí svoje frustrace polkne a jde dál, učitelé mají neuvěřitelný dar dělat z běžné práce misi za hranicí hrdinství.
Když se podíváte na čísla, je to jasné: běžný zaměstnanec má 25 dní volna ročně. Učitel? Téměř 100. A přesto si pořád připadá jako oběť systému. Až příště někdo bude říkat, jak je práce učitele podhodnocená, vzpomeňte si na sousedku u bazénu, na zavřenou školu v červenci, na samostudium mezi malinovkou a grilem. Protože realita není o tom, co říkáme. Ale o tom, co žijeme. A učitelé? Ti mají možná těžkou práci. Ale rozhodně ne těžší než zbytek světa.
