Článek
Tak jak jsem to minimálně jednou zažil sám.
Za dob studií na střední a vysoké škole, mezi lety cca 2007-2014, jsem vystřídal poměrně velké množství krátkodobějších i dlouhodobějších brigád, povětšinou v letních měsících.
Jako chudý student jsem byl jednak poměrně naivní, neznalý svých práv v možnostech prosazení zájmů ohledně pracovních podmínek a výše odměny brigádníka. A tak jsem byl šťasten za každou vydělanou korunu, kterou jsem ve zmíněných dobách však často nerozvážně rozházel za večírky, oblečení, případně jiné nesmysly. Finančně „gramotně“ jsem naštěstí začal uvažovat záhy po nástupu do opravdového zaměstnání po vysoké škole. Zde jsem po trpkých zkušenostech po čase paradoxně dokonce občasně lektoroval workshopy o základech finanční gramotnosti pro středoškoláky (aneb „přátelé, nedělejte prosím stejné chyby jako já a nenechte se zaměstnavateli okrádat a využívat“, i když jste „jen“ brigádníci).
Za dob studií jsem si vyzkoušel noční inventuru v supermarketu, malování pokoje a mytí oken ve firmě na výrobu kabelů, balení a přípravu zásilek v e-shopu se sportovním zbožím. Také jsem počítal vozy, chodce a cyklisty v rámci „researche“ dopravních uzlů a tepen pro výstavbu nových semaforů a úpravu křižovatek.
Co se týká těžké manuální práce, jednoho léta jsem připravoval pozemek firmy na výstavbu nového parkoviště. Tato práce obnášela „rubání“ betonu a vytrhávání plevele z této plochy. Na úplně opačném spektru činností stojí i má zkušenost jako „model“ ve večerní kresbě. U této práce bylo nutné sedět bez jakéhokoliv pohybu až hodinu a půl v kuse.
V mnohých obrázkových vtípcích zmiňovaná práce absolventů v McDonaldu, kteří se neuplatní hned po konci vysoké školy, mne naštěstí také minula. Dle zkušeností jiných však není o co stát.
Tyto práce byly ohodnoceny někdy lépe, jindy hůře. U všech se však nejednalo o vyloženě vysoké podhodnocení či nadhodnocení vzhledem k typu vykonávané práce.
Co jsem však zažil hned u první brigády, předčilo na dlouhá léta všechna má očekávání.
Známým jsem vzhledem k tomu, že jsem to léto (cca mezi 2.-3. ročníkem na střední škole) zoufale nemohl najít brigádní činnost (dáno možná i mou ostýchavostí se všude ptát), kývl na nabídku výpomoci v nově se rozvíjející prodejně pivního příslušenství (sudy s pivem, pípy, dekorační pivní předměty).
Věděl jsem, že si máknu, ale jelikož se jednalo o práci přes známost, nějak jsem se od začátku nepídil po výši odměny, neboli hodinové „taxy“.
Zaměstnavatelé byli poměrně mladý manželský pár, bezdětný, vlastnící pouze psa.
Nemohu říci, že by jejich jednání bylo vyloženě povýšené, nebo arogantní. Několik dnů jsem se zaučoval, a vlastně dělal tu práci, kterou jinak dělali „šéfové“, aby si nyní díky brigádníkovi mohli „odpočinout“. Tzn. tahání těžkých sudů s pivem a kofolou. Lehce mne zaučili i ohledně kupeckých počtů - přijímání objednávek, placení, vratky. Několik dnů jsem tedy pracoval pod dohledem a společně s paní „šéfovou“.
Jelikož však byly srpnové dny velmi horké, rozhodli se majitelé prodejny využít mladičkého brigádníka - nadšence, který se jim nejspíše zdál natolik zodpovědný a schopný, že se rozhodli vložit do něj veškerou důvěru a nechat ho na celou prodejnu sami. S tím, že si prostě vyrazili na půldenní výlet se slovy: „Ty jsi šikovný, to v pohodě zvládneš. Kdyžtak volej.“ V tomto „mezičase“ jsem stále neměl představu o tom, jaká bude výsledná hodinová taxa za mou práci.
Byl jsem vhozen do vody. Odjezd majitelů na výlet navíc proběhl ve všední den v době, kdy chodilo poměrně hodně zákazníků, tedy těsně po obědě do pozdnějších odpoledních hodin. Zpětně to vnímám jako podraz. V praxi to vypadalo tak, že jsem musel „zezadu“ ze skladu sám tahat sudy s pivem a kofolou, přijímat a vracet nemalé peníze, s velkou zodpovědností za případné manko. Navíc v moment, kdy jsem zrovna hledal příslušný sud v mrazící místnosti na přilehlé zahradě, jsem vzhledem k momentální nezastupitelnosti musel ponechat prodejnu osamocenou na „pospas“ zákazníka. V jednu chvíli se utvořila fronta asi čtyř lidí, tu vracející sudy, tu nakupující na víkend. Nakonec i přes drobné potíže jsem vše zvládl a vzhledem k nezkušenosti s prodejem a zodpovědností tohoto typu, jsem udělal manko asi „jen“ 80 Kč.
Zodpovědnost, kterou na mne majitelé prodejny přehodili, byla při rozloučení na konci brigády oceněna skleněným půllitrem, který stejně prodejna fasuje. Směšné.
A hodinová taxa? V době (roky 2007-2010), kdy se průměrné výdělky brigádníků pohybovaly kolem 70 Kč na hodinu, mě za moji práci (fyzicky, a na základě výše popsaného i psychicky náročnou) tento „zaměstnavatel“ odměnil ve výši 45 Kč/ hodinu, a to ještě „bez papírů“. Zpětně mohu říci, že vyloženě využil mé tehdejší naivity.
Doporučuji všem, pokud na Vás někdo zkusí toto jednání, neváhejte se klidně obrátit na příslušné orgány. Třeba na inspektorát práce. Tam už si s takovými chytrolíny dovedou poradit.
