Článek
Starší generace je zvyklá jíst maso. Váží si, když může být maso na stole, vždyť dříve jej tak často přece mít nemohli. Ve většině rodin je zvykem hlavně česká kuchyně, která je plná omáček, nákypů, knedlíků a masa všeho druhu.
Naproti tomu stojí moderní „bio, eko“ trendy, pro jejichž zastánce je slovo „maso“ sprostým slovem, a kteří by vraždili pro teorii zákazu vraždění nebohých zvířátek pro potravinové účely. „Jak nelidské a nehumánní“.
V naší rodině se naštěstí takové rozbroje nikdy nekonaly. Ani nás však neminuly otázky, kolik toho mají děti sníst, jaká by měla být skladba jejich jídelníčku, kolik mají jíst sladkého, aby se jim příliš nekazily zuby, nebo kdy mají jíst, a tak podobně.
Následující příběh je z těch, kde radikálnost ve stravě a nové veganské názory vítězí.
Paní Jana (59) vychovala syna, který měl specifický vkus na partnerky. On sám říkal, že se mu líbí ženy s vlastním názorem, až spíše dominantní, které dle jejího názoru s ním však spíše manipulovaly. Ženu, kterou si vybral pro svůj život byla dle něj neskutečně chytrá a sečtělá. Bohužel její světonázor a hodnoty byly zhola jiné než ty, které zastávala paní Jana s manželem.
Hlavní bod diskuze se synem před příchodem nové partnerky do domu rodičů byl na téma jídlo a preference jídelníčku. Ovlivněn názory své přítelkyně, snažil se paní Janě vnutit zdravější stravu. „Mami, měla bys jíst taky víc zdravě a uvařit něco zdravého, Pavlína si na to potrpí“. Přitom paní Jana nikdy nebyla vyloženě jen „masožrout“. V jídelníčku její rodiny vždy bylo hodně zeleniny, ovoce, nesnažila se kvalitní věci nahrazovat umělými.
Paní Jana však netušila, jak až vyhraněná synova partnerka bude. Uvařila tedy kuřecí nudličky s rýží a zeleninou. Milá Pavlína se pokrmu skoro ani nedotkla, maso prý nejí a rýži jen neloupanou. K nelibosti paní Jany se její syn nechal partnerkou natolik ovlivnit, že maso nebyl schopen sníst ani on sám. Potencionální snacha paní Jany se jí v průběhu seznamovacího oběda zeptala, kde kupovala suroviny na zeleninový salát. Na odpověď, že v blízkém supermarketu , si vyslechla přednášku o tom, že zeleninu a ovoce zle kupovat jedině od místních farmářů, jinak je to nepřípustné. Ani koláč a kávu si nedali. Koláč je z bílé mouky, která je nezdravá, a kávu prý pijí jen čekankovou.
Návštěvy probíhaly už jen sporadicky. Jídlo natolik rozdělilo syna a její matku, až to bylo k nevíře. Po čase, kdy nastalo plánování svatební hostiny, Pavlína hrdě prohlásila: „Naši jsou samozřejmě vegetariáni“ a suverénně rozhodla, že svatební menu bude vegetariánské. V tom se už ozval manžel paní Jany. „My si normální jídlo zaplatíme!“ A tak část hostů jedla menu bezmasé, část s masem. Nic proti ničemu. Pavlínini rodiče však na paní Janu s manželem hleděli s naprostým despektem.
Na řadu přišlo samozřejmě i vnouče a otěhotnění Pavlíny, která se rozhodla se synem paní Jany naplánovat i rodinu. Vzhledem k omezené skladbě jídelníčku nastávající matky měla paní Jana trochu strach o vývoj dítěte. Bylo jí však sděleno, ať se nebojí, že mladí mají vše nastudováno a schváleno od lékaře. Naštěstí se dítě narodilo zdravé (holčička) a po několika letech i druhé, kluk.
I přes velký názorový nesoulad se svou snachou, jí paní Jana obdivovala, jak je schopná vše stíhat. Jak nepoužívala papírové pleny, jak každý den prala, hledala prací prostředky, které nezatěžují životní prostředí. Dokonce ji občas i lehce inspirovala. Ohledně jídla však Pavlína zůstala jako zarytá. Nedbala ani na doporučení lékaře, co mají děti jíst pro správný vývoj. Rezolutně prohlašovala, že její děti musí odmalička vědět, že vraždit zvířata kvůli jídlu je zločin. Paní Jana si až tehdy všimla fanatického lesku v očích své snachy.
Mladí paní Janě a jejímu manželovi, dědečkovi dětí, je dlouho nechtěli půjčit na hlídání. Jen v jejich přítomnosti. Až ve vnuččiných pěti letech jí dovolili strávit s babičkou o samotě celé odpoledne. „Jé, babi, co to máš v ledničce?“ volala na mě, když jsem byla v koupelně. „To je ale dobrý… mňam…“ Vnučka paní Jany objevila kuřecí stehno v lednici. Paní Jana jí objevila ve chvíli, kdy se vnučka láduje masem před lednicí.
Manžela paní Jany toto ještě více popudilo. „Musím s těmi šílenci promluvit. Ať se stravují, jak chtějí, ale ty děti si přece mohou vybrat. A když se rozhodnou, že nebudou jíst maso, bude to z jejich vůle,“ prohlásil. Vnučka paní Jany při převzetí rodiči jim samozřejmě s nadšením nahlásila svůj „masový“ objev. Argumenty prarodičů ani Pavlína, ani její manžel absolutně neposlouchali. Pavlína se dokonce rozkřikla se slovy a bolestivým výrazem vůči svému manželovi: „Jsou to vrazi, jedí těla mrtvých zvířat. Říkala jsem ti, že s nimi nemůžou být o samotě!“
Paní Jana měla toho dne možnost být se svou vnučkou o samotě poprvé a naposledy. Od té chvíle pouze a už jen za doprovodu a rodičů a s jejich kontrolou.
Za svůj přečin si paní Jana od syna a snachy vyslechla tvrdý trest. Ani jednoho ze svých vnuků už nesmějí vzít na dovolenou, ani na výlet , či na procházku bez rodičů. Paní Jana musí s tímto vědomím žít a přijmout jej.
Napadá mě jen: Kam až může dospět vegetariánský fanatismus.
A jaký názor na stravování dětí máte vy? Mohou jíst vše, nebo jste zarytí vegetariáni, či dokonce vegani?
Příběh byl napsán dle příběhu z webové stránky: https://casjenprome.cz/
