Článek
Bára se s Davidem seznámila v práci. Imponovalo jí, jak byl vždy perfektně upravený. Všimla si hlavně jeho skvělého účesu a dokonale vyžehlených košil. Nejprve ji napadlo, že o něj pečuje přítelkyně, na mamánka by ho totiž netipla. Toužila po tom se s Davidem blíže poznat.
Na jednom z firemních večírků se s ním konečně dala do řeči. Kromě zjištění, že pan dokonalý žije sám, se Bára taky dozvěděla, že nikdy neměl partnerku, která by s ním žila.
Ona se však společného soužití nezalekla. Vždyť byl tak milý, pozorný a galantní. Slovo dalo slovo a za dva měsíce bližší známosti se k Davidovi Barča opravdu nastěhovala.
Kamarádka Monika ji varovala se slovy: „Je divný, něco mi tu nehraje. Šestatricetiletý chlap, který nikdy s nikým nežil, musí mít nějaké chyby.“ Bára nad Moničinými slovy jenom mávla rukou.
Z Davidova bytu byla uchvácená. Ve starší zástavbě, s vysokými stropy, prostorné místnosti. Ale hlavně, všude neskutečný pořádek a především čistota, jakou v jiném bytě či domě ještě neviděla. Bára udiveně poznamenala: „Nikdy jsem netušila, že chlap může mít doma tak dokonale naklizeno.“ David se hlasitě zasmál: „Mám zkrátka rád pořádek.“
David i několikrát denně luxoval, utíral prach, vytíral podlahu a své pedantství samozřejmě požadoval i Báře. Se sveřepým výrazem ji každý večer komandoval: „Barunko,vytři po sobě ten sprchový kout, víš kolik se v něm udržuje bacilů? “ Sám dokonce každý večer stříkal vanu, umyvadlo i záchod dezinfekcí. Barči pach začal postupně vadit, často se i rozkašlala. David na její projevy a lamentování jen nevěřícně kroutíval hlavou a někdy uraženě prohodil: „Barčo, napadlo tě někdy, kolik virů kolem krouží? “
Bára si všímala, že partnerova pořádkumilovnost se časem stupňovala. Musela se například zouvat před vchodem do bytu a boty pokaždé pečlivě dezinfikovat. David ji vítával se slovy: „Kdo ví, kde jsi chodila, Barunko! “ Třeba oblečení musela dávat do zvláštního pytle a postříkat dezinfekcí ve spreji. David se zatvrzelým výrazem ve tváří říkaval: „Myj si ruce, když saháš na kabelku, mohla sis přinést nějakou chorobu.“ Cítila se čím dál více jako pták ve zlaté kleci.
Po dvou letech si vzpomněla na jeho dávná slova a konečně pochopila, proč David nikdy nežil jinak, nežli sám. Uvědomovala si, že už takový způsob života nezvládá.
Jednoho večera se rozhodla ho s jeho chorobným pedanstvím konfrontovat se zvýšeným tónem v hlase: „Už toho mám dost Davide. Jedinou naší společnou činností je uklízení. To není normální. Já chci žít! Chodit do kina, do divadla, na koncerty, na výlety..“ On se na Báru jen udiveně podíval a lakonicky utrousil: „Ale Baruško, ty nechápeš, že tam bychom mohli něco chytit? Není přece krásnější být doma v nádherně uklizeném prostředí? “
Bára na moment zauvažovala, že mu doporučí odbornou lékařskou pomoc, jelikož měla podezření, že se jedná o nebezpečnou závislost. Rozhodla se ale jinak. Dalšího dne si jen přišla z práce sbalit věci a bylo jí jasné, že to byla poslední kapka.
Její odchod se ho dotkl. Oba stále sdíleli zaměstnání ve stejné firmě, a tak dal David raději výpověď, aby jí už nemusel vídat.
Bára se vymanila ze spárů úklidového maniaka zavčasu. Měla štěstí. Brzy po rozchodu s Davidem potkala přes internetovou seznamku Vojtu, normálního kluka. Jsou spolu už osm let, z toho sedm manželé, vychovávají dva syny.
Doma se snaží udržovat pořádek. Ví ale, že raději bude občas uklízet pohozené ponošky, než aby byla otrokem člověka posedlého sterilitou. Zkušenost s Davidem jí ale dala poučení, které mnohé ženy nikdy nedostanou. Naučila se toleranci vůči mnohým drobným nedostatkům.
Bára je ráda, že nemá dokonalého chlapa. Ten totiž často ženě dává zakoušet pocity svázanosti, méněcennosti, nebo i podřízenosti.
A co vy? Jste nenapravidelný pedant? Nebo jste „bordelář“?
A jak se stavíte k přehnané pořádkumilovnosti? Nebo Vás spíše vytáčí partnerovo/manželovo poházené oblečení, nevyčištěný záchod, nebo neuklizené nádobí?
Občas mám pocit, že dle toho co vidím a slyším kolem sebe, jsou Češi z velké části národem puntičkářů, z nichž mnozí by si mohli z fleku založit úklidovku. Výzkum na toto téma jsem nedělal, z výsledků bych však možná byl (a nejen já) překvapen.
Příběh byl napsán dle příběhu z webové stránky: https://casjenprome.cz/
