Článek
Markýz de Sade (1740–1814) je dnes synonymem pro sadismus – pojem, který vznikl právě na základě jeho života a díla. Tento francouzský aristokrat, narodil se v Paříži do šlechtické rodiny a od mládí byl vychováván v duchu vojenské disciplíny, racionalismu a katolické víry. O to víc šokující je jeho přerod ve filozofa tělesnosti, krutosti a absolutní svobody bez hranic.
Jako mladý muž vstoupil do armády a bojoval ve válce sedmileté, ale mnohem výrazněji se proslavil v pařížských salónech a nevěstincích než na bitevním poli. Už od 60. let 18. století byl znám svými orgiemi, provokativním chováním a posedlostí mocí – zejména tou fyzickou nad těly jiných. Jeho sexuální excesy byly natolik excesivní a opakované, že vedly k desítkám soudních stíhání, útěkům do ciziny a dlouhým pobytům ve vězení.
Před pokračováním četby články upozorňuji, že text obsahuje informace o různých sexuálních úchylkách, deviacích.
Skandál v Marseille: Opiové bonbony a bičování prostitutek
Jeden z nejskandálnějších případů v jeho životě se odehrál v roce 1772 ve městě Marseille. Markýz zde zorganizoval orgii, na kterou pozval několik prostitutek a svého sluhu Latoura. Ženy dostaly bonbony, údajně s afrodiziaky – ve skutečnosti šlo o směs španělských mušek (silné toxické látky vyvolávající dráždění močových cest). Následovalo bičování, anální praktiky a další extrémy, které přiměly ženy k útěku. Následně ho soud v nepřítomnosti odsoudil k smrti za sodomii a otravu – jen díky útěku do Itálie se trestu vyhnul.
Dílo, které děsí i fascinuje: 120 dnů Sodomy
Ve vězení, kde strávil více než 30 let svého života (například v Bastile či v Charentonu), se Sade oddal psaní. Jeho nejznámější a nejděsivější dílo 120 dnů Sodomy bylo napsáno na drobných svitcích papíru během pobytu v Bastile. Jde o popis čtyř libertinů, kteří se uzavřou s několika desítkami obětí na odlehlém zámku a po dobu 120 dnů páchají nejextrémnější formy sadismu, znásilnění, kanibalismu a vražd.
Toto dílo je čtenářsky téměř nesnesitelné, ale zároveň filozoficky znepokojivé. Nejde o pouhou pornografii – Sade zde analyzuje, kam až může zajít lidská touha, když není omezena zákonem, morálkou nebo empatií. Mnozí moderní myslitelé – jako Georges Bataille, Michel Foucault či Simone de Beauvoir – jej vnímali jako neúprosného zrcadla společnosti a jejího pokrytectví.
Odhodil jsem strach a dílo jsem se před časem taktéž odhodlal přečíst. První asi čtvrtina knihy je kromě popisu výběru dívčin pro sadistické praktiky a popisu úchylných šlechticů a jejich genitálů a předností, přehlídkou úchylek z těch jemnějších, které většina z nás běžně snese. A to buď v rámci popisu, někteří i realizace. Před polovinou textu je patrné Sadovo výrazné přitvrzení „muziky“. Ač jsem se hodně snažil, v četbě jsem se nedokázal dostat moc přes polovinu díla. Z ejakulace do mrtvých těl se mi dělalo opravdu mdlo. Knihu, alespoň tedy její část, přesto doporučuji. Upozorňuji však: jen pro silnější povahy.
Závěr života: Blázen, prorok nebo vězeň vlastních tužeb?
Po revoluci, během níž se dočasně stal dokonce soudcem a obhájcem svobody (ironicky navzdory svému vězeňskému životu), byl znovu uvězněn, tentokrát Napoleonovým režimem. Poslední roky života strávil v ústavu pro duševně choré v Charentonu, kde inscenoval divadelní hry s pacienty a údajně byl neustále pod dohledem kvůli svému „nenapravitelnému charakteru“.
Závěr
De Sade zemřel v roce 1814 a jeho přáním bylo, aby jeho tělo bylo ponecháno v přírodě beze jména – jeho duše prý byla vždy svobodná. Přesto se stal literárním duchem, který dodnes straší každého, kdo se nebojí nahlédnout do temných zákoutí lidské touhy.
Zdroje:
Nezval, Vítězslav: Markýz de Sade (Odeon, 1969)
Marquis de Sade: 120 dnů sodomy (2006, Nakladatel: Levné knihy KMa Praha, Jazyk: česky, ISBN: 9788073093914)
Apollinaire, Guillaume: Sade, jeho život a dílo
Thomas, Donald: Marquis de Sade: A Life (HarperCollins, 1991)
Foucault, Michel: Dějiny sexuality (1999, ISBN: 80-238-5090-3)
Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%BDz_de_Sade
Britannica: https://www.britannica.com/biography/Marquis-de-Sade
