Článek
Každoročně se těším na týden u babičky a dědy, protože mě rozmazlují, vykrmují a chodíme spolu na houby. Děda mi pak vypráví příběhy a připomíná mi tím dětství.
Měla jsem přijet na začátku srpna, ale rozhodla jsem se, že je překvapím a přijedu o den dřív. Říkala jsem si, že budou určitě rádi, ale nějak mě nenapadlo, že to není dobrý nápad. Nasedla jsem ráno na vlak a přijela kolem desáté. K prarodičům na chalupu je to ještě asi kilometr pěšky, tak jsem si udělala hezkou procházku.
Už jsem se blížila, vidím chaloupku a pootevřené okno. Nikdo nebyl venku, tak si říkám, že babička určitě vaří oběd a děda někde obchází svůj rajón. Ne, oba byli v chalupě a babička rozhodně nevařila.
Přiblížila jsem se k oknu a nakoukla, nemohla jsem uvěřit, co právě vidím! Děda sedí na židli, babička naproti němu, oba jsou nazí. On se uspokojuje a ona na něj kouká. Jen když to píšu, zvedá se mi žaludek. Nejde o to, že jsou staří, nedělám si iluze, ale nějak si je dva pamatuji jinak, nechci si ani představovat, co spolu dělají, nebo nedělají a tohle bylo opravdu divné. Ještě že mě neviděli v tom okně! To by snad bylo ještě horší.
Rychle jsem utekla do lesa a tam byla asi hodinu. Pak jsem se odhodlala babičce zavolat, že přijedu dřív, aby s tím počítala a že jsem už skoro tam. Byla úplně normální a těšila se. Já už moc ne.
Týden jsem přetrpěla, ale nemohla jsem se dočkat dne, kdy pojedu domů, nemohla jsem z hlavy vyhnat ten pohled. Ach jo, to se nemělo stát, jsem naštvaná sama na sebe, že jsem měla ten hrozný nápad jet dřív. Už to nikdy neudělám.
Autor: Karolína