Článek
4. září se otevřely školy a já se po dvou měsících vrátil do práce. Od minulého roku pracuji jako asistent pedagoga na nejmenované základní škole, kde máme i dvě třídy, které jsou plné pouze ukrajinských dětí. Takto je to rozděleno z toho důvodu, aby se děti mohly v klidu aklimatizovat a nestresovala je jazyková bariéra. Ta byla v červnu na velmi dobré úrovni, děti dokázaly mluvit, říct svůj názor, ovládaly základní písmena i běžné fráze. Tomu však přes léto odzvonilo.
Děti jejich rodiče neučí
Problém nastal v ten moment, kdy děti zahájily letní prázdniny. Najednou přestaly komunikovat v češtině, rodiče se jim nevěnují a děti zapomněly všechny slovíčka, které se naučily. Přišly do školy a neuměly ani pozdravit. Zásadní problém shledávám v jejich rodičích. Ti totiž mezi sebou a svými známými velmi často hovoří jen ukrajinsky, mnohokrát naschvál, aby jim ostatní nerozuměli. Právě proto pak mají nejen děti, ale i rodiče problém naučit se pořádně česky.
Nepoužívají češtinu
S tímto zásadním problémem se setkávám již delší dobu, kdy jsem zjistil, že Ukrajinci, kteří jsou v Česku, mezi sebou velmi často hovoří pouze svým jazykem. Následně proto nejsou schopní ani po několikaletém pobytu se naučit dobře česky. Největší problém však vidím u dětí. Děti přišly do školy, vůbec nám nerozuměly a nechápaly, co po nich učitelé chtějí. A nám nezbývalo nic jiného, než celou výuku přizpůsobit zpět do jejich rodného jazyka. Jenže na to je na škole nedostatek kvalifikovaného personálu, který ukrajinsky neumí. Jak ale tento problém řešit? Jediné možné, ale zřejmě protiprávní řešení by bylo těmto lidem zakázat mluvit jejich rodnou řečí. Myslím si, že všichni, bez ohledu na národnost, by měli používat češtinu, pokud zde žijí. Jedině tak se dokáží naučit pořádně mluvit a ještě by zlepšili i svůj přízvuk.
Musí se začlenit
Další problém shledávám v tom, že tyto děti mají své vlastní třídy. Nejlepším řešením by je bylo dát mezi české děti. Ty by je naučily nejenom mluvit, psát, ale také různým návykům a kultury dvou států by se lépe propojily. Kromě toho mnoho z nich odjelo na prázdniny zpět na Ukrajinu a tam znovu pochytili svůj jazyk. Myslím si, že vyučování ukrajinských dětí v našich školách je jeden z největších hodnotových a emocionálních vkladů do těchto dětských dušiček, které jsou velmi vnímavé. Zároveň je to také investice do lepší budoucnosti a vzájemného porozumění národů, která přispěje k tomu, že tato generace ukrajinských dětí bude jednou vzpomínat na naši zemi s láskou. To je přece ta největší odměna pro naše laskavé učitele a tím i celou naši zemi.
Zdroje: autorský text, vlastní zkušenost, seznamzprávy