Stravování v nákupním centru: Arogantní pokladní, plné talíře a vyházené zbytky jídla

Jídelny v obchodních centrech jsou opravdu dobrou věcí. Člověk nakupuje, dostane hlad a rád se nají. Navíc některá nákupní centra a hypermarkety mají přímo své vlastní stravování. To však může být i na škodu. O tom jsme se sami přesvědčili během dnešní návštěvy nejmenovaného hypermarketu. Když člověk dorazí do obchodu, snadno dostane hlad. Pokud navíc víte, že v daném hypermarketu vaří česká a především domácí jídla, typu bramborová kaše, salát, řízek, vývar, hranolky, smažený sýr, apod., rád se zastaví na něco dobrého. K tomu nechybí ani točená kola nebo minerálka.

Právě v jednom takovém hypermarketu jsme byli. Člověk má možnost si na talíř nandat jídla, kolik chce. Něco se počítá na kusy, něco na váhu. Ale jídla jsou to dobrá. Zvolili jsme klasiku, bramborovou kaši a kuřecí řízek. K tomu jsme si dali hovězí vývar, který byl opravdu excelentní. A povedlo se, byla to správná volba. Ale jak to vlastně v takovém obchodním centru, co se týče stravování, probíhá? Je to velmi jednoduché.

Člověk přijde, nabere si jídlo, pití. Jenže již u prostoru, kde si jídlo nandaváme, na nás čekají chamtiví lidé, kteří by pro jeden poslední kousek řízku byli schopní zabíjet. Takový člověk se nebojí toho, že vám připravené jídlo na tácku klidně shodí na zem a odejde. Taková arogance v těchto centrech je na denním pořádku. Hygiena téměř žádná. Kuchaři nepoužívají rukavice, jídlo kolikrát „prohrábnou“ rukama. Tak si vezmeme to, co se nám líbí a jdeme zaplatit.

Tam však čeká velmi nepříjemná pokladní, kterou zřejmě práce v této jídelně vůbec nebaví. Odsekává vám a odmítá se s vámi bavit. Když jsem si nevšiml, kde je sůl, řekla mi, že by stačilo se pořádně dívat před sebe. Dobře, člověk se přehlédne. Následně se však dozvím, že bych si měl na svém tácu udělat pořádek, protože nevidí, kolik toho mám. ,,Paní pokladní, mám jeden řízek, trochu kaše a polévku. Tác je malý a nevím, jak vám to uspořádat. Možná, kdybyste se jen trochu nahnula, viděla byste, že vám nic netajím," říkám pokladní, která mi řekne, že když mě to vadí, ať si raději uvařím doma. Nakonec mi ještě odstrčí nápoj, který mi rozlila po tácku.

Po zaplacení se člověk usadí ke stolu, pokud vůbec najde místo, a začne konzumovat svůj pokrm. Pokud byste si náhodou chtěli k někomu přisednout, v lepším případě dělá, že vás neslyší. V tom druhém vás slušně pošle do patřičných míst a řekne vám, ať si najdete místo někde jinde. Lidé sedící u stolů mají ústa plná jídla, na talířích se jim povalují zbytky, které následně odnášejí do odkládacích boxů, kam se vrací tácy se zbytkem potravin. A toho jídla je opravdu kopa. Nikdo nešetří, každý si nabere co nejvíc pro sebe, aby na druhého téměř nezbylo a nakonec to stejně vyhodí. Je mi vždy hrozně líto sledovat, jak lidé plýtvají jídlem, které mají. Na světě je tolik dětí a lidí, kteří nemají ani na jeden obyčejný rohlík. Bohužel zde platí pořekadlo, čím víc máš, tím si toho nevážíš.

Zdroje: Autorský text, Zachraňjídlo, strast