Článek
Dcera dostudovala vysokou školu, obor sociální práce. Získala úspěšně titul Bc. Bude sice pokračovat v navazujícím magisterském studiu, ale chce ho dělat při práci. Miluje totiž práci s lidmi a chce jim pomáhat. Proto také hned po škole rozeslala svůj životopis a dosavadní praxi na různá zařízení, včetně dětských domovů, domovů pro seniory, tak i do ústavů pro tělesně postižené.
Dnes je Bc. každý …
Dceři je totiž jedno s kým bude pracovat. Důležité pro ni je, aby mohla lidem pomáhat, a být jim nápomocná. Což byla také priorita, proč se rozhodla vystudovat tento obor. Nechce dělat jen klasickou sociální pracovnici, která bude docházet do rodin, chce být denně v kontaktu s lidmi, kterým by mohla alespoň trochu zlepšit den. Jenže její původní myšlenky a dobré úmysly rázem změnil jeden muž, který se k ní na pohovoru choval velmi arogantně. A již vše začalo emailem, který obdržela. Zde je úryvek z jeho emailu: „Dobrý den, děkuji za zaslaný životopis, který mi nic moc neříká. Víte, že si tam dáte fotku a velkým písmem, že jste Bc., je pro mě k ničemu. Bc. je dnes každý blbec a to mě nezajímá. Praxi sice máte pěknou, ale myslíte si, že zrovna vy tuto práci můžete dělat? Díky za info,“ tak zněl úvod tohoto e-mailu, který sem samozřejmě v rámci GDPR nafotit nemohu.
Nečekejte mzdu, ale dobrý pocit
Dcera se však nevzdala a na pohovor šla osobně. Minimálně chtěla poznat toho arogantního muže, který je sice sám Bc., ale zřejmě toho dokázal víc, než kdo jiný. Tak se jednoho dne dcera vydala na pohovor. Protože je průbojná a jen tak se ničeho nebojí, pánovi slušně řekla svůj názor. Zeptala se ho, proč by nemohla dělat tuto práci a jaký je rozdíl mezi ženou a mužem. Na to jí však nedokázal odpovědět. Vše vygradovalo tím, že vedoucí pracovník dceři řekl, že tato práce není o penězích, ale o dobrém pocitu. Pokud prý chce práci dělat o peníze, má svůj životopis raději poslat do fabriky, nebo někam do kanceláře.
Dcera se tak sebrala a odešla. Samozřejmě, že tuto práci dělá s radostí, ale ta radost a dobrý pocit jí v životě neuživí. Proto se rozhodla, že bude raději další dva roky studovat prezenčně a přitom si našla brigádu v domově pro seniory. Zde za ní byly opravdu vděční a jsou rádi, že takto mladá dívka je pro práci se starými a nemohoucími lidmi nadšená. Nyní má dcera za sebou první tři směny, staří lidé si ji prý velice zamilovali a nikdo ji neuráží, že má pouze titul Bc.
Zdroje: autorský text, zkušenost dcery, pohovor
