Článek
Neměla jsem ani ponětí, s kolika dětmi je doma jednáno špatně, pravidelnou komunikací je řvaní nebo bití páskem. Přitom dítě, které stojí vzpurně před nimi je výsledek jejich výchovy.
I nás máma v dětství občas seřezala vařečkou. Já bych na to žaludek neměla, ale nevidím v krajním případě nic na pohlavku nebo raději plácnutí přes zadek. Navíc mám pocit, že s mými dětmi je zatím domluva celkem v pohodě.
I rodiče jsou jen lidi a mají špatné vypjaté dny, kdy už nezvládají další diskuze nebo průšvihy dětí, a nervy jim prostě uletí a začnou křičet. Dokonce vím, že to i děti dokážou pochopit, pokud opravdu něco vyvedli. Pokud ví za co, pak jim samozřejmě dojde, že jen tak jim něco co provedli neprojde.
Děti přišli domů na oběd a přivedli sebou o rok starší holčinu, měla děravé kalhoty, odřené nohy a říkala, že nemůže jít domů, protože se bojí. Nešla domů, ani když byl čas oběda, bylo jí deset let. Ošetřila jsem jí rány a ptala se jí, proč se bojí jít domů. Řekla mi, že máma na ní bude křičet a dostane páskem, a když bude doma i táta, tak ještě dostane od něj.
Bylo mi z toho smutno a úzko. Přitom tenhle systém výchovy vede k tomu, že děti se jen bojí a zároveň vzdorují, zlobí a dělají vše co nemají. Přiznala mi, že s kamarádkou kouří, takže krade rodičům cigarety i peníze na ně, a to i přesto, že ví, co jí hrozí. Její kamarádku znám, má doma neurotickou mámu, která má neustále špatnou náladu a neustále řve. Je možné, že i na ní doma rodiče takto řvali a ona jiný způsob výchovy ani nezná.
Zřejmě to některé dospělé překvapí, ale děti mají mozek, který myslí a reaguje, když se mu za cokoliv dostane pochvaly a odměny. Také, i když jsou malé, mají děti hrdost. Jak se cítíte vy, když na vás někdo řve? Možná se cítíte o to nepříjemněji, že vám mozek podvědomě připomíná jak na vás řval v dětství rodič?
Děti jsou chytré bytosti, nasávající všechny informace a dokud jsou malé, tak i rady, které jim dáváte. Pokud jim dostatečně vysvětlujete proč se zlobíte, když něco udělají špatně, chápou to a přijímají vaše rozzlobení bez pocitu ukřivděnosti.
Jednat s dětmi, jako by byly nesvéprávné, s tím, že nemají právo na to bránit se nebo vyjadřovat vlastní názor je šílené. Všechno se v nich pak bouří, jsou vzteklé a ani se nedivím, že zlobí. Smutné je, že křičení je komunikace i pro některé učitele, například učitelku mých dětí, která vyučuje na prvním stupni. Když to nezvládají profesionálové, chápu, že je těžké udržet se i pro rodiče. A tak bičovat se za to, že občas zakřičíte, nemá smysl. A pokud je to oprávněně, děti to ví.
Přesto by měla mít převahu důstojná výchova, kdy s dětmi mluvíte normálním tónem a vysvětlujete jim, proč po nich, které věci chcete, a že se zlobíte, protože to už po páté neudělali. Určitě je nedůstojné, seřezat je jak psi. Jak z nich pak mají vyrůst sebevědomé bytosti, které se umí postavit tyranům a šikanátorům ve svém okolí nebo, které se naopak kvůli nízkému sebevědomí šikanátory stanou…
