Článek
Jako majitelka několika koček mohu říct, že kočka je velmi inteligentní zvíře, které má mnoho vyjadřovacích schopností. Dokáže být skvělým parťákem, ale i vychytralou lasičkou.
Má smečka čítá devět kastrovaných koček plemena Mainská mývalí kočka. Před lety jsem byla i chovatelkou. Bohužel vzhledem k časové náročnosti jsem chov ukončila. Jsem zastáncem názoru, že pokud nemáte na něco dostatek času, je lépe to nedělat. Většina našich kočiček zůstala doma. Pochopitelně až na výjimky, kdy nám určitý jedinec nezvládá větší smečku. Pak se mu snažíme najít lepší domov. Ne ale za každou cenu.
Každá jedna kočka má svoji jedinečnou povahu s své místo ve smečce. I když spolu žijí většinou v poklidu, tak občas dochází k potyčkám. Většinou si to vyjasní a je klid. Někdy se stane, že dva jedinci spolu mají konflikty neustále.
I mezi nimi dochází k opravdu čisté lásce a je krásné to pozorovat. Mám tu holčičku a kocourka, kteří mezi sebou mají opravdu velmi silné pouto. Ostatní tolerují, ale k žádnému vzájemnému kontaktu nedochází. Je nádherné je pozorovat, jak se o sebe starají. Nebo spíše ona o sebe nechává pečovat. Leží v těsné blízkosti a s láskou na sebe koukají. V době své plodnosti mi nepřijala jiného kocoura, než tohoto svého milovaného. Již tady můžeme tedy s jasností říct, že kočka přemýšlí, má své pocity a vlastně se sama rozhoduje.
Dalším členem smečky o kterém jsem vlastně chtěla psát je moje odchovankyně. Už jako malé koťátko si vybrala mou maličkost. Její zvláštní hlasité vyjadřování, které znělo už v té době jako lidský hlas, bylo naprosto okouzlující. Chtěla se mnou trávit více času než se svou matkou a sourozenci. Velmi rychle se naučila na své jméno. Jak rostla, bylo jasné, že musí zůstat doma. Taková náklonost se vidí jen velmi málo. Mnoho majitelů koček ví, že kočka opravdu svou náklonost umí velmi dobře prezentovat.
Člověk si až dělá srandu, když je kočička na druhém konci domu, zavoláte na ni a ona všeho okamžitě nechá a s hlasitým povídáním běží, no běží, spíše letí a zastaví se až u vás. Natáhne na vás ty své dlouhé nožky a kdyby mohla, tak je jako ,, Saxana" natáhne až na váš krk a chytne se.
Ovšem, pokud něco provede, moc dobře ví, že to dělat neměla a dle toho se i tváří. Mimika kočky je neuvěřitelná. Je to největší kočičí mazel, kterého jsem zažila a to máme mazlící všechny kočky. Jakmile ale přijede na návštěvu někdo, koho až tak nezná, tak si lehne opodál a s naprostým opovržením zírá, co jsem si to dovolila. Nevydá ze sebe ani hlásku a její tvář se celá zamračí. Naprosto ignoruje veškeré pokusy o komunikaci. Jakmile návštěva odchází a zavřou se dveře, tak se může opět zbláznit a to by se mazlila.
Občas je právě ona iniciátor konfliktu s jednou kočičkou, která jí leží v žaludku. Číhá na ni za dveřmi a čeká, až bude procházet. Sedne si uprostřed dveří a ani boha neuhne. Druhá pak nemůže projít a každý její pokus končí fackováním.
Co člověka utvrdí v tom, že kočka přemýšlí a spojí si věci dohromady je obyčejné stříhání drápků. Kleštičky, ty kleštičky, co jim stříhají jejich perfektně zabroušené drápky do špičky. To je největší zlo a je třeba před ním utéct, schovat se a v nejlepším případě je ukrást a někde schovat. Představte si jak si všichni poklidně leží a vy máte prostor konečně vzít kleštičky a jít stříhat. Než se otočíte, nemáte žádnou kočku. Ani jednu, vážně. Dům zeje prázdnotou. A vaše nová hra začíná. Najdi si svoji kočku. Člověk by nevěřil, do jakých míst se vejdou a kolik se jich tam vejde. Tak si odlovíte jednu. Jako vždy na ní v klidu mluvíte, povídáte pohádku, aby to mučení mělo alespoň nějakou úroveň. Milá kočička však zamračeným výrazem a vrčením dává najevo, že se jí to nelíbí. V ten moment udržet 8kg kočku je docela zajímavá disciplína. A když máte konečně hotovo, jdete lovit další. Ovšem ty už nejsou na původním místě, protože tam už to není bezpečné. Je to neuvěřitelně komické. Kleštičky pak dáte na své místo. A to je moment pro moji milovanou lasičku. Přesně ze své skrýše pozoruje dění a největší nepřítel se musí zklikvidovat. Nenápadně se přikrádá ke skříňce, kde kleštičky leží. Krade kleštičky a pacičkou schovává pod skříň.
Nemusím říkat, že při dalším termínu stříhání, nemůžeme kleštičky najít. No, někde se při úklidu najdou. Kočka vás pozoruje a přemýšlí. Vyhodnocuje situace a dle toho se rozhoduje.
Má drahá
Kočka si ukládá i informace o zvuku. Znáte ty situace, kdy koupíte kuřecí balené maso a nožem říznete do fólie, maso opláchnete a jdete krájet. Kočičce pak kousek masa dáte. Příště děláte to samé a kočička se už při krájení dožaduje masa. Příště už se dožaduje jen co říznete do obalu. Když jdete krájet zeleninu, tak je to vůbec nezajímá. Není tam ten správný zvuk proříznutí obalu. Mnohdy máte pocit, že když už vytáhnete prkýnko a položíte si na něj nůž, že už na vás koukají všechny oči. Pak zjistíte, že to není pocit. Sarančata jsou připravená na dávku masa. Je to vždycky vtipné.
Jeden z našich kocourků, který miluje teplo umí také velmi dobře říct, že je mu zima a že by byl vlastně rád, kdyby někdo zatopil v krbu. Sedne si před krb a kouká. Nejdřív kouká do něj. Když vidí, že se nic neděje, otočí se a kouká na nás. Když se zvednete, krouží kolem nás a hlasitě vyjadřuje svoji nespokojenost, že v krbu nepraská dřevo. V okamžik, kdy přinášíte bednu se dřevem, šťastně se začne válet a čeká sedíc u krbu, než začne sálat teplo. Pak naježí chlupy a užívá si teplíčka. Přesně ví, že když se nese dřevo, bude teplo.
Kočka je fascinující zvíře. Jen by někdy nemusela až tak přemýšlet. Máte také doma přemýšlivou kočku?
