Článek
Mnoho jedovatých druhů není pro člověka hrozbou. U některých druhů jsou však obavy na místě. Ne na všechny jedovaté živočišné druhy můžeme narazit. Jsou však druhy, které chovatelé vlastní jako domácí mazlíčky právě pro toto jejich specifikum. Někdo potřebuje k životu notnou dávku adrenalinu. Co když ale takové zvíře uteče? Nikdy si nemůžeme být zcela jistí, že právě náš soused nechová jedovaté zvíře. Je proto dobré vědět, s kým máme tu čest. Na jedno takové jedovaté zvíře z říše plazů se nyní společně podíváme.
Zmije gabunská (Bitis gabonica)
Jeden z nejzajímavějších jedovatých hadů pocházející z čeledi zmijovitých vyhledává oblasti deštných pralesů a savan subsaharské části Afriky. V každé oblasti si vyhledává oblíbená místa. Mohou to být pastviny a lesy Ugandy, kávové nebo kakaové plantáže oblastí Afriky či houštiny a zemědělské oblasti Tanzanie. Vybírá si lokace, které jsou bohatší na srážky. Má ráda mokřady, bažiny, tekoucí i stojaté vody. To jsou pro ni ideální podmínky. Oblastí výskytu je však mnohem více.
Jedná se o středně velkého hada s délkou těla pohybující se mezi 125-155 cm. Zmije gabunská je charakteristická svým trojúhelníkovým a poměrně velkým tvarem hlavy. Na tuto velkou tvarovanou hlavu se napojuje krk, který je ale zúžený a dává tak hlavě celkem dobře vyniknout. Zúžený je však pouze malý úsek a dál se rozšiřuje a zbytek těla již působí velmi mohutně. Tato zmije má poměrně dost velké a dokonce pohyblivé oči. Pohlaví se rozeznává dle délky ocasu k poměru těla, kdy samec ho má dvakrát tak delší než samice.
Zbarvení zmije gabunské je naprosto dokonale přizpůsobeno k maskování v porostu a pod listím, které je opadané ze stromů. Pokud by se však pohybovala v otevřené krajině, není možné ji přehlédnout. Je možné si povšimnout například v zoologických zahradách, kde je jejich ubikace vytvořena dle co možná nejpřirozenějších podmínek, že není snadné ji nalézt. Ve volné přírodě jí to dává úžasnou možnost si na kořist v klidu počkat. Po celém středu hřbetu jsou patrné obdélníkové tvary. Hlava a spodní část břicha jsou světlejší než celý zbytek těla. Za každým okem je patrné tmavé zbarvení do tvaru trojúhelníku. Zajímavostí této zmije je určitě její široká škála zbarvení duhovky. Ta může mít oranžové, stříbřité, bíložluté či krémové zbarvení.
Nejhrozivější záležitostí tohoto hada jsou bezesporu jeho jedové zuby. Jsou nejdelší ze všech jedových zubů a i když je jejich průměrná délka 5,1 cm, mohou se najít jedinci, kteří mají tyto jedové zbraně dlouhé až 7 cm. Děsivá představa kousnutí. Zmije gabunská není běžně agresivním hadem. Většina uštknutí přichází, pouze pokud je had vyprovokován nebo na něj někdo omylem šlápne. Obrovskou nevýhodou však je, že zuby jsou schopny prokousnout i opravdu tlustou kůži a po kousnutí zmije nepouští. To jí umožňuje do napadeného napumpovat opravdu velkou dávku jedu. Jed zmije gabunské obsahuje cytotoxiny a kardiotoxiny.
Pokud dojde k uštknutí, místo začne opuchat a postižený cítí velmi prudkou a intenzivní bolest, začne mít nekontrolované pohyby, může se pomočit a pokálet. Dále může dojít k otoku jazyka, opuchnou víčka, dostane silné křeče a může upadnout do bezvědomí. Zhorší se srážlivost krve a může dojít k vnitřnímu krvácení. Často dochází ke zvýšení tlaku a poškození srdce. Běžné jsou i nekrotické stavy a jsou nutné amputace. Pokud se člověk dostane včas do nemocnice a je podán protijed, je to první část boje. Někdy se stává, že i když se poškozený zdá být z nejhoršího venku, k úmrtí přesto může dojít. Přežít po uštknutí tohoto druhu je velkým štěstím.
Mezi její obvyklou kořist patří menší savci, hlodavci, obojživelníci, ptáci a králíci. Většinou na svoji kořist v klidu čeká. Když se přiblíží, rychlým výpadem se snaží do své oběti zanořit své obrovské jedové zuby. Je ale jedním z mála druhů zmijí, které svoji oběť po kousnutí nepustí. Nechce promarnit šanci a nechat kořist utéct. Většina jiných hadů z čeledi zmijovití svoji kořist uštknou a následně pustí. Pak se díky pachové stopě vydají svoji oběť zkonzumovat. Zvolila tak taktiku, která jí poměrně dost šetří energii.
V době rozmnožování svádí samci zmije gabunské boje o právo se rozmnožovat. Samci se navzájem krky proplétají a snaží se přetlačit jeden druhého. Umí si však domluvit i chvilku pauzy na odpočinek, než budou v boji pokračovat, což je velmi zajímavé a unikátní. Vždy vyhraje samec, který přitlačí hlavu toho druhého k zemi. Ten má následně právo samici oplodnit. Samice po březosti přivede na svět zhruba 50 mláďat. Ta se vyvíjí ve vejcích v těle matky, ale na svět přichází živá háďata. Ta jsou po narození velká zhruba 30 cm a jsou naprosto samostatná. Mají již dostatek jedu k usmrcení své kořisti.
Všechna zvířata na planetě jsou něčím zvláštní a zajímavá. A zmije gabunská mezi takové živočichy rozhodně patří.
Anketa
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.fr/animaux/serpent-la-vipere-du-gabon-plus-grosse-espece-de-vipere-au-monde
https://animalcorner.org/animals/gaboon-viper/
https://zoom.iprima.cz/priroda/had-s-nejvetsimi-zuby-sveta-107769
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/789856/chovatele-plazu-z-lounska-ustkla-smrtelne-jedovata-zmije-muz-je-ve-vaznem-stavu.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Gaboon_viper
