Článek
Každý řidič to zná. Přichází čas, kdy na autě končí technická, a tak je potřeba zajet na stanici technické kontroly. Někdo se předem objednává, ale ani tak nemá jistotu, že bude vzat na domluvený čas. Je to pochopitelné. Technika něco zdrží a je to hned. To je vše ale odpustitelné. Nejsou to žádní roboti, ale jen lidi. Kdo jede na stanici bez objednání, musí si počkat, až na něj přijde řada. Co když ale ani toto nefunguje?
Většinou se považuji za celkem klidného člověka. To, že všeobecně nemám ráda dlouhé čekání, je věc druhá. S tím se učím pracovat. Ať je to kolona, dlouhá nekončící fronta v obchodě nebo čekání u lékaře. Nicméně s čím nějak nedokážu pracovat, je to, když se hraje tzv. malá domů. No nic, začnu od začátku. Na autě mi končila technická, a tak jsem se rozhodla navštívit jednu nejmenovanou stanici technické kontroly.
Přijela jsem brzy ráno a jak každý ví, musí nejdříve absolvovat měření emisí. Tak jsem se s autem postavila před značení vjezdu do haly, kde se měří emise. A to nevíte, zda máte nechat auto nastartované, protože se dveře určitě během chvilky zvednou nebo raději motor vypnout, aby nebylo nastartované moc dlouho. Po chvilce jsem se rozhodla, že motor vypnu s myšlenkou, že je hala asi obsazená. Po zhruba půl hodině se najednou dveře zvedají. Hala je prázdná, a tak si říkáte, že je to skvělé, že to nebude dlouho trvat. K mé smůle se dveře opět zavírají a technik odchází.
Když se dveře opět otevírají, mám radost, protože si opět říkám, super, tak už. No, smůla. Zajíždí tam auto, které ani nevím, kde se vzalo. A toto se opakovalo šestkrát. Z představy, že budu mít emise rychle za sebou, je rázem hodina a půl pryč. Na to už to nevydržím a ptám se procházejícího se technika, zda vůbec stojím dobře. Odpověď byla jasná, ano stojíte. Nic víc jsem z něj nedostala. Po další půl hodině přijde technik a ptá se, zda jedu na emise. Mám chuť říct „néé, jedu pro pečivo“. Tváří se mile, tak si svoji jedovatost nechávám pro sebe. Technik byl celkově příjemný a člověk měl radost, že už se někam posunul.
Po měření emisí musíte zpátky na recepci, kde předáte doklad o provedení a čekáte, až na vás přijde řada. V této stanici to znamená, že si stoupnete do jednoho z pruhů a technici si vás následně volají. To, že si někteří řidiči stoupnou tak, že jsou mezi oběma pruhy, to je spíše asi o inteligenci, ale budiž. No a tak čekáte. Většinou si všichni s autem zajedou tak, jaké bylo pořadí. Pochopitelně se stává, že si tam auto někdo nechá s tím, že si ho vyzvedne později. To je věc, která je běžná a každý z nich je zákazník. Byl tam dřív, a tak má logicky přednost.
No po dvou a půl hodinách čekání technik konečně ukázal na mé auto a já mohla vjet do haly. Auto bylo v pořádku, ale vzorek pneumatik byl sjetý čili auto technickou prošlo pouze na jeden měsíc. Bohužel nestačí, že je člověk na přezutí nově zakoupených pneumatik objednaný. Chápu, nikdo si nevezme na triko, že by se kvůli tomu mohla stát nehoda. Tak si technickou zopakuji. Pro jistotu jsem se ptala na recepci, zda nebude vadit, když přijedu druhý den ráno po uplynutí technické. Neměl v tom být problém. No nakonec byl.
Přijela jsem ráno po ukončení technické. Paní mi oznámila, že budu muset absolvovat celou technickou kontrolu znova. Čili kolečko čekání na emise, čekání na technickou. S velkou nelibostí a sdělením, že tedy nemají podávat takovéto informace, jsem dostala pouze odpověď, že to kolegyně nějak popletla. Velmi rozhořčená jsem se tedy vydala směr měření emisí. Šlo to kupodivu celkem dobře a za čtyřicet minut bylo hotovo. Vrátila jsem se tedy na recepci, kde zaplatíte a jdete zpátky do fronty.
A tady jsem začala tedy opravdu po třech hodinách ztrácet nervy. To, že před vámi vezmou auta, která přijela dlouho po vás, to asi nikdo nepochopí. Ve vedlejším pruhu stál s autem pán, který byl na emisích chvilku přede mnou a ve frontě stál o něco dříve než já. Při každém otevření dveří do haly čekáte, že už musíte jet. Bohužel se tak neděje. A pak přišel další jasný příklad toho, že pokud má někdo známé, tak jede rovnou. Mladý kluk, který měl na sobě vestu pracovníka stanice, seděl vedle řidiče. Vystoupil z auta a šel k vstupním dveřím do haly. Otevřel je, vesele si povídal s kolegy a smál se. Pak ukázal na svého kamaráda a ten projel kolem mého stojícího auta a vedle auta pána, který měl jít na řadu přede mnou.
Toto se pak stalo ještě u dalších dvou aut. Koukala jsem do okénka na pána, který čekal stejně jako já už přes čtyři hodiny. Byl naprosto brunátný a bylo vidět, že to naprosto nechápe. Rozhlížel se okolo a díval se na auta, která přijela daleko po nás a stála ve frontě. A pár dalších aut, která opět přijela o dost později, šla na řadu před námi. Když už jsem byla tak vytočená a chystala se jít za paní na recepci, co to má být za nesmyslný koncept a předbíhání kvůli známostem, dveře se otevírají a technik ukazuje na mé auto. Nechápu a lituju pána, který stojí ve vedlejším pruhu. Za tři minuty jsem byla venku, protože se řešily pouze pneumatiky. Čili po skoro pěti hodinách za tři minuty venku.
Co tohle má být? Jak je možné, že se toto děje? To aby si člověk našel STK, kde má někdo nějakého známého, aby byl za deset minut venku bez čekání? Jaké máte vy zkušenosti s STK?
