Článek
Těžko říct, co člověka vede k tomu se co nejvíc přiblížit k nebezpečnému zvířeti.
Ráda jsem chodila jeden okruh v nádherném lese. Vždy člověk narazil na něco zajímavého, co by se dalo vyfotit. Při jedné takové procházce, když už jsem se vracela zpět k autu, jsem zahlédla na levé straně pohyb. Musím zmínit, že jsem se naučila chodit velmi tiše. Protože mi to přišlo jako mladý kolouch, tak jsem se přikrčila a čekala na správný okamžik, až se přiblíží a já udělám super snímek. A jak se to přibližovalo, tak jsem si říkala, že je to na koloucha nějaké malé. Nestačila jsem se divit, když jsem zjistila, že je to malé selátko. Nádherné, proužkované a tak roztomilé. V euforii jsem přestala na moment přemýšlet. A najednou cvakla žárovka. Kde je mládě, bude nejspíš matka. Myslím, že nikdy asi nikdo nevytvořil světový rekord na vypaření se z onoho místa. Ten adrenalin byl ale docela fajn.
Divoká prasata u Hradce Králové
Začala jsem se sem vracet. A netrvalo dlouho, než jsem zjistila, kde divočáci přesně jsou. I když oni museli vědět mnohem dřív než já, že jsme společně v těsné blízkosti. Procházela jsem mezi oborami, když jsem si všimla děravého pletiva. V ten moment jsem si uvědomila, že by možná bylo moudré o sobě dát vědět. Vzala jsem větší klacek a hodila ho do porostu. To, co se pak odehrávalo, bylo opravdu silně adrenalinové. Najednou začalo jedno z prasat neuvěřitelně nahlas kvičet. Připomínalo to spíš poplach. Jenže v ten okamžik máte najednou pocit, že je to všude kolem vás a nevíte kde. Muselo to být velké stádo. Začala se otřásat zem a já nevěděla, zda běží směrem, kterým jsem stála a kde byla díra v plotě. Nezbylo nic jiného, než vzít nohy na ramena. První co vás napadne je, že vyskočíte na nejbližší strom. Mohu zcela jednoznačně říct, že nevyskočíte nikam, pokud nejste opice. Paradoxně mají všechny stromy větve tak minimálně tři metry nad zemí. Prostě jste bez šance na nějaké ideální řešení. Poslední nápad byl schovat se za jeden poměrně dost široký strom. A už jsem jen načuhovala, kde co uvidím. Byla tam a bylo jich hodně. Byl to hromadný úprk celého stáda. Byl to velký zážitek, ale musím sama konstatovat, že to byl poslední takový výlet na ono místo. Někdo si může říct, ale vždyť je to malé prasátko. Noo, není ani malé, ani pomalé a ani milé. Když je vidíte, vidíte tu horu masa, nemůžete je nerespektovat.
Proto jsem se vydala k Hradci, kde mají oboru a je možné je spatřit z velmi dobré a hlavně bezpečné vzdálenosti. Je to krásná procházka a až tam si člověk uvědomí, co je to za kolos a jakou mají sílu.
Co z toho plyne…..když narazíte na divoké prase, nezdržujte se přemýšlením, že vyskočíte na nějaký strom a hledejte rychle jiné řešení...
