Článek
Plánujete nového kočičího kamaráda a řešíte otázku, zda bude pouze doma, nebo ho budete pouštět ven? Je potřeba si uvědomit, že za zvíře přebíráte odpovědnost.
Jako majitelka koček jsem vždy chtěla mít kočičky doma. Pak ale přišel nápad, že by se jim mohla udělat voliéra s přístupem do domu. Bude to přece super. Můžou si chodit ven, kdy chtějí. Můžou se válet v travičce na sluníčku nebo si lehnout na škrabadlo umístěné ve stínu.
Rozjel se tak plán a manžel vybudoval nádhernou velkou voliéru. Propojil ji s domem a krásně kočičákům vybavil, aby to pro ně bylo dostatečně zajímavé. Bylo to skvělé, protože kočičky najednou žily ještě lepší život. Mohly pozorovat ptáčky, motýlky a vše, co se kolem šustlo. Doma byly hodné a spokojené.
Všechno bylo báječné a všichni spokojení. My doma i kočičáci. Blížil se podzim a tu a tam nám jedna kočička, která je ulítlá na listí a ráda si s ním hraje, neustále tahala do postele listí. Byla u toho tak roztomilá. A pokaždé, když se list odnesl, tak běžela zase ven a přes pletivo si protáhla další list. A takhle to dělala poměrně dlouho.
Jednou jsem slyšela nějaké zvuky a věděla jsem, že je to zase ona. Měla svoje vyjadřování, které se nedalo zaměnit. Tak jsem se já hloupá šla podívat, jak si zase krásně hraje s listem. Ne, nebyl to list. Byla to myš. No a známe kočky, že? To není šup, zakousnout myš. To si s ní musí ještě hrát. Tohle vůbec nedávám. Začala jsem volat na manžela, ať jde s tou myší něco okamžitě udělat :-D. Chvíli potom jsem si začala říkat, zda je vlastně dobrý nápad mít voliéru propojenou. Představa, že mi tam takhle přinesou více myší a někam jim to uteče, schová se to.....no to se vůbec nedá ani pomyslet.
Pár dní byl klid a ten způsobil, že bylo vše zapomenuto. Kolem nás bylo poměrně dost sousedů. Jeden choval slepice, druhý husy a kachny a další měl skot. No a to přináší i další velmi oblíbená zvířátka. Po těch pár dnech slyším našeho kocoura vrčet. Takový celkem vrahoun. Jdu se tedy podívat, koho zase nahání. Když vidím toho odporného, velkého, no fuj, prostě potkana, tak to už jsem hulákala na celý barák. Manžel si myslel, že zase jen myška a že jsem naprosto hysterická. No, když ho viděl, tak tam tak stál a koukal. A já řvu dál, ať s tím něco udělá. Jeho reakce byla jasná. Chtěl by dělat, že ho vůbec nevidí. Nicméně můj řev byl tak silný, že mu nic jiného nezbylo. Vyřešil to a s volným chozením do domu byl konec.
Někdo má kočičku a chodí jak domů, tak ven. Tohle je vždy ale velmi ošemetné. Pokud bydlíte v zabydlené oblasti nebo u silnice, hrozí, že ji přejede auto. Někdo to tak má a počítá s tím, že se to stát prostě může. Někdo bydlí u lesa, kde auta moc nejezdí, ale tam se musí zase počítat s přítomností dravců. Stát se venku může prakticky cokoliv. Navíc už musíte řešit antiparazitika. Pokud máte kočičku jen doma, toto řešit nemusíte.
Ono nejde ani tak říct, kde je vlastně kočička více spokojená. Člověk by to na svém zvířeti měl nejspíš poznat. Jedna kočička bude spokojená u krbu ve vašem domě, jiná zase venku, kde bude vesele šplhat po stromě. Já mám nyní tři venkovní kočičáky, ale bydlíme daleko od silnice. Další kočky jsou doma a maximálně jim to vyhovuje. Jsou to prostě posteláci. I když necháte omylem otevřené dveře, ani nemají zájem jít ven.
Vždy pro své zvíře dělejte maximum, ale nezapomeňte, že za něj máte odpovědnost.
