Článek
Někdo řekne jen kočka. Obyčejná kočka. Nic víc, nic míň. Vždyť je to jen zvíře a dle středověké církve nemá ani duši a necítí bolest. Podobně na tom v těchto dobách temna byla i žena. Stačilo být mladá, krásná a zajímat se třeba o bylinky a dokázat s jejich pomocí léčit. Byla vzata za čarodějnici a odsouzena k upálení na hranici. V ohnivém pekle se ženami často končily právě i nevinné kočky. A obzvlášť, pokud byly černé jako úhel s velkýma uhrančivýma očima. Dle středověkého učení to byly ďáblovy spiklenci.
Vlastně dodnes se zachovaly pověry o černé kočce přinášející smůlu. Zvláště v pátek třináctého. A přejde li černá kočka přes cestu, nic dobrého nás v tento den nečeká. Jak něco takového může přetrvávat ještě ve 21. století nechápu. O černé kočičky je vůbec malý zájem a mnohé v útulcích pro opuštěná zvířata, či dokonce v nehostinných podmínkách na ulici tráví dlouhé roky. Zatímco jedni si před těmito černými ďáblíky odplivnou či se nejméně padesátkrát pětkrát pokřižují, pro mě jsou to umouněná štěstíčka.
Dnešní rok nebyl zvláště pro kočičky dobrý. Kolik jen zůstalo opuštěných maličkých koťátek, kterých se lidé zcela chladnokrevně a bezcitně zbavili. Často i s jejich kočičí maminkou jako kus špinavého hadru. Živí odrbaní „plyšáci“, kteří omrzeli děti i dospělé, často skončily odhození v poli nebo v popelnici mezi odpadky. Maličká, vyjukaná koťátka jejichž maminka třeba zemřela hlady, nebo pod koly projíždějícího auta často bojovala o každodenní přežití. V zimě, ve tmě, ve strachu. Anebo kočičí maminka už byla tak vyčerpaná, že svá miminka nedokázala ani nakojit. A koťátka umírala v bolestech v poli nebo mezi odpadky. Nechtěná, nemilovaná. O množírnách, pro nebohé kočičky pekle na zemi raději nemluvě. Stejně tak jako podivných alergiích majitelů, kdy kočka najednou musí z domu pryč.
A přitom stačilo jedno jediné. Vzít kočičku k veterináři a nechat ji vykastrovat. U nás dlouhé roky žije opuštěná kočička. Nechtěné dědictví, o které se starají hodní sousedé. Stará paní žila jen se svou milovanou kočičkou. Byla zde jedna pro druhou. Když babička umřela, děti kočičku vyhodily na ulici, kde celé noci plakala a chtěla zpátky domů, ke své paničce. Šikovní sousedé ji nakonec vyrobili zateplenou boudičku a nosili jídlo. Kočička si nakonec venku zvykla, a když ji zkusili dát do jednoho kočičího útulku, chřadla. S bydlištěm své milované paničky byla silně spjata. Je to krásná kočičí dáma a sousedé ji milují stejně tak jako ona je. Nakonec se k ní do domečku přistěhoval opuštěný kocourek. Naštěstí Lilinka je vykastrovaná a on patrně také.
Kočičky jsou ta nejúžasnější stvoření, jaké jsem kdy poznala. Čisté duše. Pozemští andělé, kterým dal Bůh místo křídel ocásky. Vždyť už ve starém Egyptě byly uctívané jako bohyně.
Vezměme takové maličké koťátko. Bystré a učenlivé, kterak se rychle učí od své maminky.
Hned po ránu si umyje kožíšek, ouška, pacinky. A když jde na záchůdek, vše pečlivě nejen zahrabe, ale ještě jde se svou maminkou zkontrolovat, zda páníček záchůdek poctivě uklidil. Kočičky jsou velmi šlechetné a čistotné bytosti. A co víc, svého pána dokáží milovat až za hrob. Věrně a oddaně stejně jako pes. Když jsem byla nemocná, byly to právě mé dvě kočičky, kdo mé vyčerpané tělo zahřívaly svým tělíčkem. A také mě moje dvě holky chodily v noci kontrolovat, zda ještě dýchám. Když jsem přišla o své rodiče a nakonec i práci, otíraly svůj čumáček o mou tvář a lehce pokládaly pacinky do mé dlaně. Bylo jim úplně fuk, zda jsem přibrala a pak zase zhubla. Byla jsem stále ten jejich milovaný člověk. Brali mě takovou jaká doopravdy jsem bez té železné masky v níž jsem se obrnila před světem a jeho krutostí. A když jsem jim pohlédla do láskyplných očí, té hluboké studnice, vyčetla v nich to jediné. Krásné, upřímné a čisté. „Neboj, spolu to zvládneme.“
Zvířeti může ublížit jen člověk zhrzený a nemilovaný. Vždyť zlo je většinou tam, kde je nedostatek dobra. Neubližujte lidé kočičkám. Bolest světa už je tak velká, že naše planeta pláče. Neubližujte slabým, neboť i vás jednoho dne mohou opustit síly. Nechte své kočičky vykastrovat, ať zbytečně netrpí a neumírají nevinná koťátka. Buďme láskyplní k těm nejmenším z nás. A to nejen před Vánocemi.
