Článek
Možná i proto u sebe nosí tři nože. Jeden pro sebe, jeden pro nepřítele a ten poslední „kdyby náhodou něco“. Podle Aleše je proto potřeba být neustále připraven nejen na to, že se může něco přihodit, ale také na to, že i v obyčejné strkanici se může kdykoliv objevit zbraň. Rozbitý půllitr, noha od židle, nůž, břitva. Kdo je připraven, není překvapen…
Aleš si zároveň myslí, že je ve společnosti mnohem více agresivity než tomu bylo před covidovou pandemií. Projevuje se to podle něj nejen mezi řidiči na silnicích, ale třeba i v obyčejné frontě u pokladny v supermarketu. Mnozí cizojazyční občané navíc podle něj nemají problém kdykoliv, i kvůli malichernosti, vytáhnout střelnou zbraň nebo nůž.
Co v rozhovoru, mimo jiné, zaznělo?
Třeba to, že Kali není bojový sport, ale umění. Že je dobré vždy předpokládat, že se v pouličním boji objeví nějaká zbraň. Že nejlepší je utéct, ale že ego účastníků bitky většinou způsobí to, že jeden z nich zůstane ležet na ulici.
