Článek
V patnácti letech byl nadějným sportovcem. Hrál vodní pólo a pozemní hokej. Pak ale přišel školní výlet do Itálie, kde si na vodní atrakci poranil krční obratel a zůstal na vozíku. V patnácti letech by to mentálně „skolilo“ kdejakého teenagera. Honza však už další rok získal čtvrté místo na mistrovství světa v plavání a v roce 2000 získal na paralympiádě v Sydney bronzovou olympijskou medaili. K té přidal ještě další tři z paralympiády v Pekingu a další z paralympiády v Londýně. Pyšní se také zlatou medailí z mistrovství světa v Mexiko City v plavání na 50 m volným způsobem.
Po skončení sportovní kariéry se dal na novinařinu a fotografování. Pracoval jako redaktor na Primě, aby se následně přesunul do České televize, kde bude čelit novým profesním výzvám. V brzké době ho ale čeká ještě jedna velká sportovní výzva. Jaká? Poslechněte si v podcastu 30 Minut Lajfu, na co se Honza chystá, jak se připravuje a jaké ho to stojí úsilí
Co v rozhovoru, mimo jiné, zaznělo?
Třeba to, že se česká veřejnost ve vztahu k hendikepovaným hodně zlepšila, že pokud nepotřebuje přenést přes schody, nebo pomoci vynést těžkou matraci do bytu, není nutné hned k vozíčkáři přiběhnout se slovy „pojď, já ti pomůžu“, nebo také to, že nesouhlasí s tím, aby se na olympiádě objevili ruští sportovci. Zajímavý je i Honzův pohled na elektromobilitu, kde mu například chybí dobíjecí stanice s obsluhou
