Článek
V České republice se ročně prodá přibližně 600 tisíc ojetých aut. Skoro polovina se prodá v autobazarech, druhou polovinu si potom prodají lidé mezi sebou. Před rokem 1989, tedy v době, kdy neexistovaly mobilní telefony ani internet, a v Praze bylo pouhých šest autobazarů, se ale ojetiny prodávaly úplně jinak. Auto bylo totiž taková „Pojízdná spořitelna. Drželo si svoji hodnotu, která byla mnohdy srovnatelná s cenou nemovitosti, a ojeté se mnohdy prodalo dráže, než stálo jako nové.
Svoje první auto tak Petr získal výměnou za chatu u Berouna. Byla to ojetá Škoda 100, která dlouhé roky jezdila v autoškole. Přesto do takové výměny Petr šel a byl spokojen. Kdo měl tehdy auto, byl prostě král. Auto vytvářelo image svého majitele a tehdy se to dařilo i Škodě 100. podle Petra se v té době prodalo naprosto všechno. Proč. Na tisíc nových aut, která přišla do tehdejší Mototechny, prý čekalo i 10 tisíc zájemců. Navíc prý tehdejší zákazník souhlasil skoro se vším. Tak silná touha po autě to byla.
Co v rozhovoru také zaznělo:
Třeba to, že tehdejší tachometry byly pouze do 99 tisíc a přetáčelo se naprosto běžně. Petr prozradil také to, že zákazníci při prodeji podváděli, že zkorodovaná místa byla třeba přeplátována laminátem, a že do registru kradených aut se dalo nahlédnout pouze ze známosti. Zajímavým obdobím Petrovy kariéry pak byla doba těsně po revoluci, kdy z Ameriky dovezl do republiky, pravděpodobně jako vůbec první, sportovní Pontiacy. Dnes je předsedou Asociace autobazarů a domnívá se, že na poli ojetin se situace výrazně zlepšuje.
