Článek
V posledních dnech poctivě pročítám veškeré články a diskuze na téma platové ohodnocení personálu ve školních jídelnách a když pominu extrémy typu „nenažrané zlodějky s igelitkami plnými jídla chtějí drze přidat“ (které nemá smysl komentovat), neustále v nich narážím na názor, že by bylo nejlepší školní jídelny úplně zrušit a najet na model známý ze zahraničí, kdy si žáci a studenti nosí do školy obědy z vlastních zdrojů. Někdo to myslí tak trochu jako hejt („když mají furt málo, tak je zrušte a je to, muhehehe“), někdo zase jako výkřik čiré beznaděje („když s tím teda nejde nic udělat, tak to zrušte“) ale většina s tímto nápadem operuje zcela vážně a zjevně se domnívá, že by to byl krok správným směrem. Já si to nemyslím a v tomto článku se pokusím nastínit několik variant, jak by to ve školách vypadalo, kdyby byla tato idea skutečně realizována.
A nemyslím tím, jak by to tu vypadalo za x-let, až by se celý systém rozběhl a začal naplno fungovat. Pak by byla situace samozřejmě jiná, akorát, že to je hudba tak vzdálené budoucnosti, že se ještě ani nenarodil ten, kdo by ji zkomponoval. A pokud tomu někdo nevěří a namítá, že „jinde to taky jde“, měl by si uvědomit, že za a) jsme v Čechách mezi Čechy, kde se všechno neskutečně dlouho vleče (a to jak byrokraticky, tak prakticky), kde jen málokdo opravdu flexibilní a nepotřebuje věky, aby si zvykl na něco nového a kde je neustálé volání po návratu „starých zlatých časů“ doslova národním sportem. A za b) země, kde tento model skutečně funguje mají nejen úplně jinak nastavený celý školský systém, ale především mají úplně jiné stravovací zvyky (např. je pro ně oběd jen minoritním chodem, viz Británie) a model školních jídelen, jaký máme u nás u nich nikdy nebyl a ani by jim nevyhovoval, takže nemuseli na nic „přecházet“ ani si na nic „zvykat“. Ale to je povídání na někdy jindy, nyní se pojďme podívat na ty aktuálnější varianty…
Varianta první: Učit se, učit se, učit se… a to vše o studeném jídle
Tak tohle je vize, která asi bude vyhovovat málokterým rodičům. Žáci a studenti trávící celý školní den pouze se studenými svačinami z domova (jejichž příprava jim, či jejich rodičům ukrojí notný kus z už tak dost napnutých časových rozvrhů) jsou pro naše české výživové poradce i většinu zdravotníků velkým strašákem a není se čemu divit. Jak už jsem naznačovala, my Češi jsme zvyklí mít v poledne největší jídlo, pokud možno teplé (ideálně skládající se z více komponentů) a když ho nemáme, naše tělo (a často i mysl) trpí a činí nás slabými, unavenými, náchylnými a protivnými. Jsme tak holt „geneticky“ nastavení a je to pro nás i vzhledem ke struktuře naší společnosti a jejího denního harmonogramu (pracovní doba, pauzy na oběd, střídání směn apod) nejideálnější řešení.
Ano, existují i jiné možnosti a zvyknout se dá na ledasco, ale kompenzovat teplý oběd teplými večeřemi či snídaněmi nepůsobí jako dvakrát lákavá možnost. A pro rodiče, zvláště menších dětí, které si je neumí připravit a často ani ohřát samy, jde doslova o noční můru, která by jim zcela překopala jejich denní rozvrh (po práci honem honem domů vařit, ráno vstávat o hodinu dříve… no fuj, ani mi nemluvte!). O případném řešení těchto problémů skrze donášku objednaného jídla (ať už domů, nebo přímo do škol) asi nemá smysl diskutovat, neboť to zdaleka není reálné pro všechny (ať už z hlediska finančního, nebo kvůli nedostupnosti takových služeb v celé ČR). Zbývá nám tedy akorát ta poctivě namazaná skýva chleba, a to jak na svačinu, tak k obědu. Nic moc představa, že… Ale výrobce a prodejce sendvičů, baget a salátů, co se dají koupit v supermarketu (a které by v takovém případě jistě byly záchranou nejednoho rodiče), by to rozhodně nadchlo.
Varianta druhá: Krabičková metoda aneb sláva mikrovlnkám
Druhá, nejčastěji skloňovaná možnost, je dávat dětem do školy připravené obědy v krabičkách a nechat je, aby si je samy ohřály. Jo… a teď tu o Karkulce. Ne, vážně. Tohle si neumím představit jako plošné řešení ani od druhého stupně výš, natož na tom prvním, byť chápu, že to vypadá jako téměř ideální možnost (však už se to mnohde děje dnes-např. když mají děti speciální alergie či intolerance). Když totiž pominu fakt, že stejně jako v prvním případě i zde jde o obrovský nárůst práce (i finančního zatížení) pro rodiče, z nichž mnozí dnes teplé obědy vaří prakticky jen o víkendech (a takhle by je museli připravovat, a hlavně platit denně!), není to ani zdaleka stejné, jako když si vaše ratolest ohřeje nějaké ty včerejší zbytky doma, nebo se ve škole ohřívá náhradní strava několika málo hendikepovaným žákům. Předně, doma máte jednu až dvě mikrovlnky na rodinu a ve školách to momentálně není o nic lepší. Kolik by jich tam muselo být pak, aby pokryly potřeby žáků alespoň ve stejném množství, jako to dnes zvládají školní jídelny, to si ani nechci představovat. To, aby je přivezly tyrákem!
Ale hlavně, víte, jak dlouho by to ohřívání VŠECH jídel pro VŠECHNY děti reálně trvalo? Ano, ohřát jedno jídlo trvá minuty, ale ohřát jich stovky? Uff… A ten nápor na ty nebohé mikrovlnky! Denně tolikrát v provozu (o záření nemluvě)! Jak dlouho by to asi, tak jeden kus vydržel, než by skončil ve šrotu a bylo třeba ho opravit či rovnou nahradit? A vůbec… I kdyby vydržely, kdo by je pak po použití každý den čistil? A uklízel po žácích, kteří by je používali a pak si logicky museli to jídlo někde sníst (a rozlít, rozdrobit, rozmatlat a rozdupat)? Víte vůbec jaký binec dokáží děti (zvláště ty na prvním stupni), při jídle nadělat? Že víte, protože je máte doma? OK, tak si to vynásobte několika stovkami. To je horor, co? A to ještě neřešíme případné karamboly, úrazy a konflikty, které by celý proces provázely až by se v (…ehm, jak by se tomu místu, kde by se to ve školách odehrávalo vůbec říkalo? Mikrovlnný sál?) sešlo několik ročníků zároveň. To by byly legendární bitky! Tam bych fakt chtěla mít dozor, zvláště na větších školách. A co teprve školky, že… Ale to je taky asi spíš téma na jindy.
Varianta třetí: Obědování v pohodlí domova… teoreticky
Třetí názorový proud v případě zrušení školních jídelen operuje s možností, že by se děti chodily najíst domů. OK, opět to sice neřeší otravnou nutnost jídlo pro ně nakoupit a navařit (té by prostě rodiče neunikli), ale jinak jde asi o nejschůdnější variantu. I když… Jak kde a jak pro koho. V první řadě to totiž vyžaduje, aby byl v poledne někdo z rodičů doma, nebo aby byly děti schopné ohřát si jídlo samy a bez dozoru (k čemuž s mnoha dnešními dítky, které si ještě ve třetí třídě neumí ani zavázat boty, přeji hodně štěstí). A ve druhé řadě jde o řešení realizovatelné jen na vesnicích, malých městech či u sídlištních škol, kde to mají děti domů kousek a mohly by se tak stihnout najíst a vrátit na odpolední vyučování, družinu či kroužky. Ale co by dělali žáci ve velkých městech, kteří to mají domů (v lepším případě) několik desítek minut MHD, nebo dokonce dojíždějící na venkově, kterým jede bus dvakrát denně? Ti by hol měli smolíka a skončili by stejně na studeném jídle (nebo by hrdinně zahynuli v boji o volnou mikrovlnku).
Jistě, ve městech by žáci mohli chodit místo domů, do restaurací (a fastfoodů a kebabových stánků a bagetáren a cukráren, jupíjajej), ale to neskutečně leze do peněz a na vesnici to opět nic neřeší (pochybuju, že by si tam prvňáčci denně dali tlačenku nebo guláš se šesti, pokud by ovšem vůbec našli otevřenou hospodu). Nakonec by tak v tomto případě bylo nejideálnější zvolit radikální řešení v podobě konce vyučování nejpozději do 13:00. Pak by děti mohly definitivně odjet domů rovnou v době oběda a bylo by po problémech s návratem. Ale znamenalo by to za a) překopat rozvrhy a dramaticky snížit starším žákům počty hodin, za b) zrušit pro tyto žáky školní družiny i veškeré kroužky a za c) odsoudit většinu rodičů k polovičním úvazkům, protože málokteré dnešní děti doma umí být delší dobu samy bez dozoru. Dost strašidelná představa, nemyslíte?
Varianta čtvrtá: Co takhle se na ty změny vybodnout a stravovat se „šťastně až do smrti“?
No dobře, tohle není varianta zrušení jídelen! To je varianta NERUŠENÍ jídelen, která mi prostě pořád přijde nejlepší. Protože ruku na srdce… není ve světle výše popsaných porodních bolestí (které můžou trvat celé roky a naprosto katastrofálně poznamenat celé naše školství) lepší, těm kuchařkám přeci jen přidat? Nebo s nimi alespoň sympatizovat a zkusit hledat společnou řeč a nepředstavovat si je jako nenažraná, zlá monstra, která schválně špatně vaří, ve volném čase šikanují děti a po práci jezdí ke školám nejméně s dodávkou, aby pobraly všechny nakradené potraviny? Já myslím, že ano.
Ale nechám to na vás, tak schválně dejte vědět do komentářů, co si myslíte. Nebo ještě líp, klidně přidejte i vlastní vizi. Možná se totiž pletu a nevidím nějakou zásadní cestu, která by v případě zrušení jídelen byla schůdná pro všechny. Byla bych moc ráda, kdyby to tak bylo. Fakt jo. Jen tomu moc nevěřím. A taky sakra nechci přijít o to boží rizoto, co u nás v jídelně dělají a co se mně doma nikdy tak nepovede!
