Článek
Odpovím si sama… Samozřejmě, že není! A to ani v případě, jak uvádí hned první věta zmiňovaného článku, že „každá situace je jiná“. Jiná možná, ale pokud pomineme tu, kdy je matka vážně nemocná (či někdo jiný z nejužšího rodinného kruhu, o kterého se právě ona musí nonstop starat-např. prarodiče, sourozenci, další její potomci apod.), pak jsou všechny myslitelné situace, kdy jde o čistě jen její únavu a ne další přidružené faktory, řešitelné jinak (a lépe!), než šoupnutím kojence do jeslí. Prostě jsou. To mi opravdu nikdo nevymluví. A proč, že mi to nikdo nevymluví?
Nu, na to nám nevědomky odpovídá sám článek (i další podobné texty a diskuze na internetu) a to tím, jak pořád dokola omílá větu „I matky si musí někdy odpočinout.“ Ano… NĚKDY. To je to klíčové slovo, o kterém to celé je a kvůli kterému si každý soudný člověk klepe na čelo, jakmile se má k tomuto tématu vyjádřit jinak, než kriticky. NĚKDY si matky skutečně potřebují odpočinout, to nikdo normální nerozporuje. Naopak. Dokonce žijeme v tak pokrokové době, že je to matkám ze všech stran doporučováno a většinová společnost už dávno nekouká na relaxující matku skrz prsty (byť se nám stále spousta pomýlených lidí snaží tvrdit opak a přesvědčovat nás, jak jsou ženy v tomto směru neadekvátně diskriminované).
Problém je, že umisťování takto malých dítek do jeslí, má s nárokem matek na to si NĚKDY odpočinout, pramálo společného. Protože se na mě nezlobte, ale NĚKDY prostě NENÍ každý den několik hodin. NĚKDY by bylo řekněme tak jednou, maximálně dvakrát týdně na maximálně dvě až tři hoďky. Pak ano, pak by nějaký druh občasných, nepravidelných jesliček (či jiného způsobu hlídání) smysl určitě dával. Ale denně? To jako fakt? Opravdu se dnes, v době, kdy na všechno máme technické vychytávky a další pomocné služby (typu on-line nákupy a donáška až k domovním dveřím apod.) najdou zdravé, nehendikepované matky, které jsou ze svého ročního dítka unavené KAŽDÝ DEN tak moc, že ho potřebují denně dostat ven z domu na několik hodin?
Vážně? A tu o Karkulce byste tam neměli? Jako pardon, ale mám důvodné podezření, že žena, která je z péče o svého maličkého potomka takhle strašně vyšťavená a fakt potřebuje každodenní několikahodinový oddech a čas jen pro sebe, se nikdy neměla stát matkou, protože ji to evidentně ničí. A to by nemělo! Mateřství je sice náročné a není to rozhodně procházka růžovým sadem ani žádná „dovolená“, ale současně to ani nemá být něco, co ženu totálně zlikviduje po fyzické i duševní stránce a udělá z ní labilní trosku. Má to být složité a stresující, ale taky krásné a naplňující. V tom mají konec konců pomoci i hormony, proto to tak příroda zařídila. A pokud to tak u někoho nefunguje, tak to opravdu není o „rozdílných povahách a osobnostech“, jak se snaží dneska kde kdo tvrdit. To už je spíš o tom, že některé ženy by prostě mateřstvím procházet neměly a není na tom nic špatného (i v přírodě existují samice, které to tak mají).
Taková prostě je realita a neexistuje žádná výmluva (snad kromě toho chatrného zdraví), která by ospravedlnila každodenní nesnesitelné vyčerpání z vlastního dítěte. Vždyť ruku na srdce, kolik reálného času pak takové matka „jesličkářka“ se svým potomkem vlastně denně stráví? A tím myslím kolik hodin denně opravdu věnuje jeho aktivnímu rozvíjení, jeho seznamování se světem a budování vzájemného vztahu? Tři hodiny? Dvě? To děcko přeci taky někdy spí a někdy je třeba ho krmit, přebalovat, koupat a zkrátka se věnovat uspokojování jeho fyzických potřeb, což prostě nelze do výše pospaného času stoprocentně zahrnout (to je z větší části "technická údržba"). A to ani nemluvím např. o problematice kojení, které těžko může probíhat souběžně s umisťováním do jeslí (a fakt se mi nesnažte nikdo tvrdit, že to ta super-matka stihne načasovat tak, aby bylo dítě na kojení doma, nebo mu odstříkává mléko do lahvičky a dává mu ji s sebou do jeslí). Kde je tedy ta péče a láska o které se v článku pořád znovu a znovu mluví a které prý má takové dítě tolik, kolik potřebuje? Já ji tam prostě nevidím…
Co ale naopak vidím na první dobrou, je naprosto zbytečné plýtvání nenahraditelným časem, který těm matkám (doufejme) bude jednou chybět. Odpočívat a věnovat se samy sobě, svému rozvoji, svým koníčkům a přátelům (eventuálně i své práci) totiž mohly roky před narozením dítěte a budou moci i nadále, doslova po zbytek života. Desítky a desítky let už měly, nebo ještě budou mít na to, aby se věnovaly samy sobě, protože buďme k sobě upřímní, tohle „totální mateřské nasazení“, kdy kojenec (později batole) potřebuje mít matku u sebe po většinu času, netrvá desetiletí. Trvá nějaké slabé tři roky (a ani to není péče 24/7, to zas nebuďme zbytečně dramatičtí) . To mu je opravdu nemůžou ty matky „obětovat“ a během této doby si naplno odpočinout a věnovat se samy sobě jen párkrát do měsíce, kdy seženou hlídání (a jinak v určité míře samozřejmě i každý den v době, kdy se má postarat otec-a že si to nějaké matka neumí s partnerem zařídit, to je jaksi její problém a nikdo ji nenutil, aby porodila dítě právě takovému sobci)? Opravdu je to tak neřešitelný problém, mučení a utrpení, které se nedá vydržet a je kvůli němu třeba vymýšlet trapné výmluvy o „lepším rozvoji ročního dítěte v jeslích“, které musí rozesmát každého, kdo někdy slyšel pojem "zdravý vývoj dítěte"?
A pokud chce někdo argumentovat tím, že „únava“ není jediný důvod, ale že přeci existují i matky, které musí takto staré děti odkládat, protože musí do práce… Ano, i o nich se článek letmo zmiňuje a ano, pár takových, které skutečně nemají na výběr, se jistě najde. A ty si samozřejmě zaslouží podporu a pochopení (i když i tady se můžeme samozřejmě bavit stylem „tak proč si pořizovala dítě, když ho neuživí“, ale to je téma na někdy jindy). Ale buďme realisté… na jednu takovou, která doopravdy nemá na výběr a jejíž krutá životní realita by se dala popsat slovy: „buď jesle a práce nebo jít pod most a dítě umístit do DD“, připadá daleko více těch, které to nemají ani zdaleka tak dramatické. U těchto ostatních dam je to (v lepším případě) „buď jesle a práce, nebo se uskromnit a snížit svůj standart pod úroveň, které dosahoval v době bezdětnosti“ nebo v tom horším „buď jesle, nebo se muset na tři roky vzdát kariéry, která je mi milejší, než rodičovství“.
A to se na mě nezlobte, ale to jsou obojí dost chabé důvody pro tak radikální krok, který může dítě opravdu nehezky potrápit (či dokonce poškodit). Proto by si každá pracující matka takhle malého dítěte měla dobře rozmyslet, zda jde skutečně o otázku přežití, či jen její rozmar (a ta „strašlivě unavená“ by si to měla rozmyslet stonásobně!). Víte, vaše dítě si opravdu nebude pamatovat, zda mělo v jednom roce věku značkové oblečení a drahé hračky a na dovolenou zamířilo do Dubaje a ne pod stan. A dokonce si ani nebude pamatovat, zda byla jeho máma občas unavená a sem tam třeba i kvůli vyčerpání trochu nevrlá, protože to je úplně normální a nemá to nic společného s nějakým dlouhodobým „štěstím“ (i unavení lidé mohou být dlouhodobě šťastní, pokud zdroj své únavy milují a váží si ho). Ale zda mu každý den scházela mateřská náruč a bezpečí domova a místo matky v jeho životě zaujala nějaká „teta z jeslí“, to v něm už zůstane…
A co víc, ty časy, kdy bylo maličké a opravdu vás potřebovalo, ty už vám vážně nikdo nevrátí. A nejhorší je, že můžete díky jejich „prokaučování“ přijít i o další krásné zážitky v budoucnu, protože jak už jsem naznačovala, vaše dítě si pobyt v jeslích nebude vědomě pamatovat, ale to, co dělal s jeho podvědomím, to už mu nikdo „neodpáře“. Bude to v sobě nosit navěky a může to vykouknout v tu nejméně vhodnou a vítanou chvíli, jako ten bájný drak, co čeká v jeskyni, až sežere náhodného kolemjdoucího. A věřte mi, fakt nechcete, aby ten „náhodný kolemjdoucí“ byla vaše vzájemné důvěra ve chvíli, kdy jde vaše dítě do školy (a dostává se tak pod silný vliv svých spolužáků, který je těžké potlačit i při ukázkovém vztahu rodič-dítě), nebo dokonce směřuje do puberty (kdy už je ten vliv přímo devastační). Tam všude vám totiž budou ty pevné základy, jež se měly budovat v době, kdy vaše dítě zbytečně pobývalo v jeslích a vy doma relaxovala nebo honila koruny či kariéru, zatraceně, ale opravdu zatraceně chybět…
