Článek
Skutečně to není tak dávno, co byl Andrej Babiš pro mnohé synonymem pro všechna příkoří nejen v české politice. Ale jak už to tak bývá, právě v politice je každý den novým začátkem, a s příchodem Petra Fialy do premiérského křesla mám dojem, že veřejnost rychle přepnula do nového narativu s názvem „Všichni proti Fialovi“.
Sledovat tuto proměnu veřejného mínění je jako sledovat nekonečný televizní seriál s dramatickou zápletkou. Ještě nedávno byl Babiš v centru veškeré kritiky, která se nesla českou veřejností. Dnes stejné nevoli čelí nový muž na nejvyšším politickém postu, Petr Fiala. Přijde mi, že je to jakýsi neodvratný osud vrcholného politika.
Protesty, které se dříve nesly ve jménu boje proti Babišově vládě, se nyní transformují do protestů proti „Fialovým úsporným opatřením“. Tento obrat mě nepřestává fascinovat. Možná, že je v české společnosti zakořeněna potřeba hledat i sebemenší chybičky u premiéra, bez ohledu na to, kdo jím vlastně je. Jako by šlo o jakési nepsané pravidlo, že to tak prostě musí být.
Je zábavné ovšem sledovat, jak se věčný boj proti vládě neustále obnovuje, bez ohledu na to, kdo sedí v premiérském křesle a jaká politická strana stojí u vládního kormidla. Prostě v nás neustává potřeba jít a kritizovat cokoli, co vládní kabinet přednese veřejnosti a je v dané chvíli úplně jedno, kdo jí předsedá.
Odboráři jsou připraveni k pokračování protestních akcí, pokud s nimi vláda nebude jednat. V úvodu pondělní demonstrace proti krokům vlády to řekl šéf ČMKOS Josef Středula. V krátkém projevu na pražském Malostranském náměstí také kritizoval přístup vlády k sociálnímu dialogu. pic.twitter.com/XXrysyPsXW
— ČT24 (@CT24zive) November 27, 2023
Vidíme to právě nyní v případě vlády Petra Fialy. Ti stejní lidé, kteří dříve křičeli na náměstích proti rozhodnutím bývalého kabinetu, nyní pouze přeformulovali své protestní transparenty. Na nich se dříve objevovaly protesty proti politickému zneužívání moci nebo proti ovládání médií vrcholnými politiky, tak nyní přicházejí s prohlášeními jako „Pochod proti drahotě!“ nebo nově „Za lepší platy ve školství“. Možná, že je to i ten střípek svobody, kterého si užíváme do sytosti, když máme na vrcholu politiky někoho, proti komu se můžeme beztrestně postavit právě formou demonstrací na náměstích.
Nezapomínejme však, že nic není tak nestálého jako politická scéna. Ve skutečnosti je dynamická a někdy až absurdně předvídatelná ve své nepředvídatelnosti. Včera jsme protestovali proti Babišovi, dnes proti Fialovi a pozítří? Kdo ví, možná se vrátíme opět k Babišovi, nebo se na politické scéně objeví zcela nový a nám zatím neznámý „nepřítel“.
Zdroj: Autorský text a Lidovky.cz, ČT24.cz
