Článek
Zvlášť ve větších městech je bytová situace tragická: volných bytů je málo, poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku, a i to málo, co je k mání, není vůbec levné. Kauce, provize a nájem dopředu dokáže spolu s náklady na stěhování spolknout většinu úspor. Běžným startovacím bodem je proto dnes pro řadu mladých lidí sdílené bydlení - ať už na kolejích nebo tzv. privátech, komerčních bytech, které obývá více sólo jedinců zároveň. Výhodou jsou nižší provozní náklady, fixní paušály na služby a v neposlední řadě i možnost sociálně se otrkat.
Situace na realitním trhu nahrává do karet kreativitě všeho druhu. Mnozí pronajímatelé se snaží ze zoufalství uchazečů o bydlení vykřesat co nejvíce a peníze leckdy nejsou tou nejdůležitější komoditou. Mezi trendy patří bydlení za protislužbu.
Inzerce se hemží nabídkami pronájmu bytu, podnájmu pokoje nebo dokonce i jen místa bez nároku na vlastní postel za směšně nízký nebo nulový poplatek. Zvlášť starší muži jsou ochotni přijmout na byt studentku, která se na oplátku nezdráhá vařit teplé obědy a udržovat jim domácnost. Rodiny s těžce nemocným nebo jinak zdravotně limitovaným příbuzným zase hledají chůvu nebo pečovatelku, která by se o něj postarala, a přitom mohla zdarma obývat část jeho bytu. Někteří majitelé nemovitostí (zpravidla, ale ne zcela vždy muži) ale zajdou ještě dále: za místo u stolu se nezdráhají požadovat sexuální služby. Vhodné zájemkyně o tento typ spolupráce hledají jak jinak než na internetu.
„Pronajmu pokoj ve vlastním bytě mladé dívce či ženě, studentce, která má hluboko do kapsy,“ láká autor jedné z nabídek. „Penězi bys neplatila, jestli si rozumíme.“
„Nájem je šest tisíc, ale klidně taky méně nebo vůbec nic - záleží jen na tom, jak budeš vstřícná…“ spekuluje jiný.
„Hledá se do volného bytu žena 18-49, hezká, s většími prsy,“ upřesňuje požadavky muž pod monogramem A. J. „Můžeš mít i malé dítě. Za celý byt bys platila 15 tisíc bez poplatků, ale určitě by šlo jít s cenou dolů, kdybys na mě byla milá. Že bych se někdy třeba stavil večer na kafe a ty jiné věci.“
Spíše zřídkavě se v anonci objeví stručné a jasné: „Nabízím pokoj ve 2+1 výměnou za sex. Dvakrát týdně.“
Inzeráty jsou více či méně explicitní a cílí zejména na ekonomicky zranitelné single ženy: samoživitelky a vysokoškolské studentky.
Spolubydlení je dnes běžným startovacím typem bydlení
Nemorální, ale ne trestné
Ani zdaleka se nejedná o okrajový jev; inzertní servery jsou podobných nabídek plné. Podle toho, že některé z inzerátů jsou i několik měsíců staré a za tu dobu neprošly úpravami, provozovatelé je zřejmě nijak necenzurují, ani nemažou. Jakkoliv jsou totiž inzeráty morálně pochybné, v právní rovině nebývají trestné. Policie se sice čas od času zabývá přezkoumáváním některých z nich, většinou v nich ale neobjeví nic nezákonného. Část veřejnosti se mylně domnívá, že podobné nabídky naplňují skutkovou podstatu trestného činu kuplířství, není tomu ale tak: kuplířství se u nás vykládá tím způsobem, že v transakci mezi příjemcem a poskytovatelem sexuální služby musí figurovat někdo třetí, kdo službu domluví nebo zprostředkuje.
Podle odborníků nebývají poskytovatelé bydlení za „protislužbu“ společensky zvlášť nebezpeční. Nejedná se obvykle ani o devianty, ani o potenciální predátory. Často jde o plaché, stydlivé, sociálně neobratné single muže, kteří doufají, že alespoň tímto způsobem mohou najít ženu, se kterou jim bude hezky. Tito muži v inzerátech akcentují oboustrannou spokojenost a dohodu, a kromě požadavků na uchazečku o bydlení popisují i vlastní vzhled: záleží jim na tom, aby sympatie byly vzájemné.
Výjimky se ale najdou vždy. Motivace některých mužů je ryze ekonomická - umí si dobře spočítat, že měsíční služby profesionálky by je přišly dráž. Už během komunikace přes e-maily někteří z nich vykazují známky predátorského chování; o podmínkách nájmu mlží, odpovídají neochotně a manipulativně na otázky ohledně bytu samotného a při zdráhání uchazečky na ni tlačí a upozorňují, že místo nich může k bytu lacině přijít bezpočet dalších.
„Tak já to dám jiné, když nechceš,“ je oblíbená taktika, jak vzbudit v mladé ženě v bytové nouzi zdání, že si nechává proklouznout mezi prsty jedinečnou příležitost, která už se nemusí opakovat.
Obchod s chudobou
Pracovníci lidskoprávních organizací bijí na poplach. I v případě, že do podobných obchodů vstupují obě strany dobrovolně, poukazují na to, že prostituce je málokdy skutečně dobrovolným rozhodnutím. K prostituci přitom v podobných případech reálně dochází. Nejde ani zdaleka o běžnou transakci v rámci zákonů poptávky a nabídky: vztahy mezi majitelem bytu a nájemkyní, u níž si majitel bydlením kupuje sexuální služby, nebývají transparentní, ani rovnocenné a jsou z podstaty věci založeny na nerovnováze moci. Nárok na „placení naturáliemi“ není smluvně zakotven a nelze vymáhat jeho plnění: v případě, že je majitel se službami nespokojen, na nájemkyni zákonitě vzniká tlak. V případě nespokojenosti majitele se totiž „mohou rozloučit“ v podstatě kdykoliv, což je pro řadu žen velký strašák. Rozhodnutí setrvat v takovém nájemním vztahu pak nebývá zcela svobodné.
Jen mizivé procento případů „bydlení za sex“ představují páry (nebo skupiny více lidí), pro které je sexuální vztah uspokojivý oboustranně (jedná se např. o pár přátel, kteří by nezávazný sex provozovali i bez bydlení coby komodity). Odborníci varují, že takový model (spolu)bydlení, kdy ženy v bytové nouzi platí nájemné vlastním tělem, protože nepociťují možnost volby, je jednou z mnoha forem obchodu s chudobou.
ZDROJE:
Formánková, Zuzana (10. září 2018). „‚Můžeš bydlet zadarmo, když budeš vstřícná.‘ Inzeráty nabízejí ženám bydlení za sex“. Lidovky.cz (online). Čteno 9.1.2024
Jurečková, Adéla (10.8.2018). „Bydlení za sex“. A2larm (online) Čteno 10.1.2024
„Bez zvířat, s vanou v kuchyni, s nižším nájmem za sex. Co vás může potkat při hledání bytu?“ (27.9.2018) Rádio Wave.
Inzertní servery: hyperinzerce.cz, bazos.cz, spolubydlo.cz
