Článek
Olga Schoberová se narodila jako „válečné dítě“ 15. března 1943 na pražských Vinohradech. Přišla na svět do úřednické, neokázale žijící rodiny, která kromě její osobnosti do značné míry formovala i její sny. Jako dítě navštěvovala hodiny baletu, po maturitě na střední ekonomické škole nastoupila do podniku Technomat, ve kterém pracovala jako fakturantka.
Pohodlné kancelářské zaměstnání s nevelkým, ale stabilním příjmem Olze vyhovovalo. Měla k němu zajímavou brigádu: její starší sestra Eva se živila jako modelka a čas od času Olgu, která jí byla velice podobná, poprosila, jestli by za ni nevzala zakázky, které se jí nehodily. Protože Eva v té době fotila především reklamní bannery, tvář její mladší sestry se objevila např. v reklamě na pivo. Olga tak nejen, že si přišla ke slušným penězům navíc, ale pronikla do tajů fotomodelingu, který se jí později měl stát vstupní branou do velkého světa. Je až k nevíře, že ani štědré honoráře z focení reklam nepřesvědčily plachou dívku o tom, co bylo přímo do očí bijící: že vynikala nevšední krásou.
Olga měla jemné plavé vlasy, souměrný, líbivý obličej, vosí pas a dlouhé nohy. K dokonalosti jí chybělo jen jediné - sebevědomí. Toho pro změnu neměla ani tolik, co by se za pověstný nehet vešlo.
„V době, kdy jsem byla populární, jsem si to neuvědomovala,“ řekla později. „Jedině teď, když se dívám na fotografie, tak si říkám: Proboha, vždyť já jsem byla skutečně hezká.“
Spolu s nedostatkem sebedůvěry trpěla ještě jinou vadou na kráse: byla zoufale neambiciózní. Příležitosti, které se jí naskytly, brala jako cesty, jak si zajistit dobrý život teď a tady. Nikdy neuvažovala o tom, že by ji měla čekat umělecká kariéra, natož, aby aktivně hledala způsoby, jak své přednosti využít. Od modelingu byl už jen krůček k herectví, Olga se ale na to, aby se stala herečkou, vůbec necítila. Jako první ji k natáčení zlákal režisér Antonín Kachlík, který křehkou blondýnu s velkýma očima a útlým bokem roku 1963 obsadil do hudebního filmu Bylo nás deset. Výkon Olgy v něm nezůstal bez povšimnutí a tak ještě toho roku přišla nabídka na natáčení snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera. Svérázná parodie na styl amerických westernovek měla premiéru roku 1964 a přinesla zásadní obrat v životě dosud nenápadné, uťáplé účetní Olgy.
Na titulce Playboye
Limonádový Joe sklidil ovace na všech frontách. Na domácí půdě se mu dostalo kladného přijetí a ještě v roce své premiéry zazářil na filmovém festivalu ve španělském San Sebastianu. Jméno Olgy Schoberové, která přes veškeré své půvaby do té doby platila za herečku spíše provinčního významu, protlačil nejen za hranice Československa, ale i daleko za Železnou oponu. Československé krásky si všiml Američan Hugh Hefner, zakladatel a šéfredaktor časopisu Playboy, a učinil Olze lukrativní nabídku: mohla se jako vůbec první Češka objevit v jeho časopise, a to rovnou na titulní straně. Nabídka byla tak lákavá, že ji i Olga bez skrupulí přijala.
Olgu Schoberovou si na titulní stranu Playboye vybral přímo jeho zakladatel Hugh Hefner (1966)
Číslo Playboye s Olgou na titulní straně vyšlo v březnu 1964. Olga na fotografii pózuje v relativně cudné póze - sedí na posteli v bílých peřinách, jednou rukou se zapírá o matraci, druhou si se znuděným výrazem podpírá bradu. Na sobě má dlouhý černý svetr bez výstřihu, který rafinovaně zakrývá vše, co zakrýt může, a ostře kontrastuje s odhalenýma, nekonečně dlouhýma nohama.
Půvab československé herečky a modelky se zveřejněním v Playboyi definitivně usídlil na americké půdě. Fotka na titulní straně prestižního pánského časopisu Olze otevřela další dveře, tentokrát ke spolupráci se zahraničními produkcemi, a média ji překřtila na „československou Brigitte Bardot“. Postupně se objevila ve čtyřech snímcích z německé, francouzské a italské koprodukce (tři z toho byly westerny), přičemž hned při natáčení prvního z nich se seznámila s americkým hercem a kulturistou Bradem Harrisem. Do Československa se vrátila roku 1968 jako Harrisova žena.
Do Hollywoodu a zpět
Vztah Olgy s Harrisem nepřežil tři léta - rozvedli se už roku 1969. O tři roky později se Olga provdala za úspěšného producenta Johna Calleyho. Znovu se jí zásadně změnil život - Calley přivedl svou novomanželku do svého luxusního sídla v Beverly Hills a navíc adoptoval i její dceru Sabrinu z předchozího manželství. Po boku svého druhého muže se Olze podařilo proniknout mezi hollywoodskou smetánku. Účastnila se bujarých večírků pro největší americké celebrity, mezi její přátele patřili Paul Newman, Robert Redford, Clint Eastwood i manželé Trumpovi.
Manželství s bohatým Američanem přineslo Olze kromě pohodlného života i řadu dalších výhod. Díky němu získala dvojité občanství a manželé tak bez větších potíží pendlovali mezi Prahou a Hollywoodem, což umožnilo Olze pracovat na zakázkách v obou zemích. Herecký repertoár Olgy nikdy nebyl zvlášť široký, ničemu to ale nevadilo. Zatímco jiné herečky si musí svoje místo v hereckém nebi pracně vybojovat, jí věčnou slávu přinesly pouhé čtyři filmy. Ve westernové parodii Limonádový Joe ztvárnila postavu nevinné Winnifred, v bláznivé komedii Pane, vy jste vdova se objevila v roli „americké krásky“ Molly Adams, ve filmu Adéla ještě nevečeřela vystoupila jako služebná Karin a v nesmrtelné klasice Kdo chce zabít Jessii? získala titulní roli. Přestože se v průběhu života (stále se značnou dávkou skepse) podílela na více snímcích, pouhé tyto čtyři stačily k tomu, aby se v Československu zařadila na seznam nejoblíbenějších hereček své doby.
Olga Schoberová na plakátu k filmu Juraje Jakubiska. Pro film zvolila pseudonym „Olinka Bérová“ (1970)
I přes veškeré své úspěchy se Olga stále necítila být herečkou. Možná i proto na přelomu 70. a 80. let pověsila hereckou kariéru na hřebík - oficiálně proto, aby se mohla více věnovat svému manželství s Calleym, které se ocitlo v krizi. Vstřícný krok ale nepomohl a na přelomu 80. a 90. let už dvojice žila odděleně. Rozvedli se v roce 1992. Během 90. let se Olga vrátila do Prahy, kde dodnes žije nenápadným životem v ústraní. Vyhýbá se pozornosti tisku, odmítá fanoušky i veškeré kontakty s filmovou scénou. Pokud se někdy vyjadřuje ke své minulé kariéře, činí tak velmi ojediněle a se značnou dávkou despektu:
„Hraní mi vůbec nechybí. Já se nikdy necítila být herečkou. A proto jsem taky nikdy nešla za kariérou. Byla jsem jen hezká a to je všechno,“ řekla v jednom z mála rozhovorů, které po svém návratu do České republiky poskytla českým médiím. S její dávnou slávou jí pojí už jen jediná linka: dcera Sabrina, která dosud žije ve Spojených státech a živí se jako filmová kostymérka.
ZDROJE:
Bergan, Ronald: „John Calley obituary“ (30.10.2011). The Guardian. Čteno 20.12.2024
Bordier, Marie: „Olga Schoberová: sexsymbol 60. let“ (15.7.2022). Lidové noviny. Čteno 20.12.2024
Fričová, Ivana: „Olga Schoberová - krásná a bez ambicí: z Vinohrad až do Hollywoodu a zase zpět“ (7.11.2024). denik.cz. Čteno 20.12.2024
„Olga Schoberová slaví osmdesátiny. Podle mnohých nejkrásnější česká herečka“ (15.3.2023). iDnes.cz. Čteno 20.12.2024
csfd.cz, fdb.cz (heslo Olga Schoberová)
