Článek
Když je na české politické scéně potřeba nahnat politické body, téma sudetských Němců vždy spolehlivě zapůsobí. V části společnosti totiž stále žije zakořeněna nenávist vůči nim, představa o kolektivní vině a zároveň strach, že by se mohli dožadovat svých majetků, které jim byly po válce ukradeny.
Odsun jako jizva v české národní historii
Ale pojďme po pořádku. Musíme si definovat, že už samotné vyhnání sudetských Němců je zločin, který nelze nijak ospravedlnit. Princip kolektivní viny je pak věc, která nepatří do civilizované společnosti. Přísně potrestáni měli být konkrétní viníci nacistických zločinů, udavači a kolaboranti. Ne nevinní civilisté. Velmi trefně se vyjádřil nedávno zesnulý Karel Schwarzenberg, když řekl: „To, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu.“
Počet Němců před a po odsunu
Moc v rukou české lůzy
Těsně po skončení druhé světové války se nedostalo k moci právo, ale nastalo bezpráví. Nebyli to ani židé příchozí z koncentračních táborů, kdo by se na německém obyvatelstvu mstil. Byla to agresivní česká lůza, která neměla nejmenší zájem o spravedlivé soudní procesy. Té šlo o vlastní obohacení, smazání konfidentské minulosti, zbavení se nepohodlných svědků z dob protektorátu či pouhé naplnění sadistických choutek. I západní tisk poukazoval na gestapáckou morálku vládnoucí při odsunech, kdy se nerozlišovalo mezi vinnými a nevinnými, ani mezi trestem a pomstou. Tehdejší politická garnitura neměla sílu excesům zabránit a někdy je dokonce podporovala. Například slova Edvarda Beneše o „vylikvidování Němců“ je možné pojmout velmi různě…
Rabovací gardy
Už od května 1945 vznikaly takzvané Revoluční gardy, což byly ozbrojené skupiny českých dobrovolníků působící právě v Sudetech. Jejich oficiální náplň činnosti byla strážní služba a obnovení pořádku. Ve skutečnosti ale často jen páchali násilí a posilovali anarchii. Například v Liberci jejich členové prováděli neoprávněné domovní prohlídky, rabovali, znásilňovali ženy a dívky, stříleli bezdůvodně Němce na ulicích a věznili i prokazatelné antifašisty. Pro podobné chování se používalo spíše označení Rabovací gardy. Podobných zločinů se ovšem nedopouštěli jen gardisté, ale i partyzáni a vojáci československé nebo sovětské armády. Často se zúčastnili i obyčejní Češi, které lákala vidina snadného nabytí bohatsví a majetku. Všude se jednoduše našlo lidské dno a osoby bez svědomí.
Vlna násilí v Sudetech se nevyhnula ani německým ženám a dětem
Viníci vyvázli bez trestu
I když byli postupně nejvíce brutální gauneři pozatýkání, po nástupu komunistů k moci byli všichni osvobozeni. Komunistickému režimu nevadilo, ani když za války donášeli gestapu, přednější bylo jejich rudé smýšlení. Také proto byla nejedna komunistická buňka prolezlá konfidenty a donašeči. A také někteří příslušníci gestapa se od komunistů dočkali osvobození, jako například jeden z viníků vyhlazení Lidic, Max Rostock, který se stal spolupracovníkem StB. Tehdy se znovu plně ukázalo, že komunismus s nacismem si v ničem nezadají. Jde o stejně zločinné ideologie.
Následky sklízíme dosud
Za minulého režimu se účelově zdůrazňovaly křivdy Němců vůči českému národu a naopak se zamlčovala míra krutostí spáchaných na Němcích ze strany Čechů. Velká část společnosti tak násilí stále schvaluje, čehož rádi využívají například politici v předvolebních kampaních. Jizva v českém historii tedy stále žije. Následky odsunu na společnosti i krajině jsou jasně viditelné i desítky let po odsunu. Polorozpadlé domy, celé zaniklé obce, zchátralé památky, špatná sociální situace, větší nezaměstnanost nebo, největší podíl exekucí, přídavků na bydlení i vyšší podíl voličů antisystémových stran a populistů. To vše je v Sudetech mnohem výraznější, než v ostatních oblastech. Naplno se projevuje to, že do vysídlených oblastí většinou přicházeli lidé ze sociálně slabších vrstev, kteří ve vnitrozemí neměli pevné zázemí. V některých oblastech šlo navíc kvůli blízkosti železné opony o kádrově spolehlivé osoby pro komunistický režim. Tito lidé většinou nenašli vztah k nově osídlené krajině dosud.
Oblasti s největší podporou SPD ve volbách do poslanecké sněmovny nápadně kopírují hranice Sudet
Jedinou cestou je smíření
Pokud chceme tuto historickou jizvu zahojit, bezesporu je zapotřebí vzájemné smíření. Němci jsou si svých chyb z období nacismu vědomi a omlouvají se velmi často. Naproti tomu omluva za zločiny z české strany je u nás mnohdy brána jako sprosté slovo. Část lidí v sobě totiž živí protiněmeckou nenávist a kolektivní vinu. Je to zejména starší generace. Tudy ale cesta nevede, což si začíná uvědomovat i mladá generace. Tento náš historický přešlap totiž nejde odsunout jako obyvatele nebo zbourat jako původní domy. Právě mladá generace hraje klíčovou roli ve zhojení ran z minulosti. Nejen, že mladí ke krajině postupně znovu získávají vztah, ale začínají si uvědomovat chyby svých předků a jsou schopni se za ně i nás všechny omluvit.
