Článek
Robert Fico už nějaký čas plní veřejný prostor skandálními výroky, které podráží jednotu států Evropské unie vůči ruské agresi na Ukrajině, velebí Rusko a pošlapává památku všech Ukrajinců, kteří brání svou zemi. Tentokrát však Fico zašel ještě dál. Jako jeden z hrstky evropských lídrů jel od začátku ruské invaze osobně jednat s Putinem.
Morální hodnoty výměnou za plyn
Jak Fico avizoval, jel vyjednávat o dodávkách plynu z Ruska, jehož transport už ukrajinský prezident Zelenskyj přes své území odmítá povolit. Takový krok je ostatně ze strany Ukrajiny zcela pochopitelný. Proč by měla tolerovat tranzit ruských surovin, z jejichž výnosů mimo jiné Rusko financuje zabíjení ukrajinských vojáků i civilistů?
Slovensko se navíc už v roce 2022 spolu s ostatními státy EU zavázalo, že se závislosti na ruském plynu a ropě zbaví. Místo toho si nyní stěžuje, že zastavením tranzitu přijde o peníze. Jak ale správně reagoval ukrajinský prezident, Ukrajina přichází o daleko více. To ale očividně Fica nezajímá a uskutečněnou schůzkou v Moskvě ukazuje, že pro něj nic neznamenají ani lidské životy, ani vztahy se západními spojenci.
Dnes som sa v Moskve pracovne stretol s prezidentom RF V. Putinom. Znova pripomínam, že presadzujem suverénnu politiku...
Posted by Robert Fico on Sunday, December 22, 2024
Sám Robert Fico tvrdí, že prosazuje suverénní politiku. Podlézání diktátorům a nepřátelům se však říká kolaborace. Celá situace je o to paradoxnější, že Slovensko je na oficiálním seznamu nepřátel Ruska, které jej nedávno odmítlo vyškrtnout. Přesto se chce Fico s Ruskem paktovat a domlouvá tam obchody. Nejen, že je takové chování naprosto nemorální, ale představuje i bezpečností riziko.
Nebezpečné analogie
„Čest protektoru Adolfu Hitlerovi! Sláva jeho armádě a SS,“ provolával prezident Slovenského štátu Jozef Tiso v roce 1944 při příležitosti oslav okupace Banské Bystrice. Tento slovenský vůdce je dodnes odstrašujícím případem zaplétání se s diktátory. Slováci tehdy společně s Německem obsazovali Polsko, účastnili se invaze do Sovětského svazu nebo nadšeně posílali vlaky plné židů do koncentračních táborů a ještě za to Německu platili.
Tisovo servilní chování se dnes vrací do paměti, když slyšíme Ficova slova o „řádění ukrajinských neonacistů, falešné démonizaci prezidenta Ruské federace Putina nebo že válka vždy začíná ze Západu a mír přichází z Východu.“ Nabízí se tak otázka, zda se Slovensko opět nepřiklání na temnou stranu a zda by nyní Robert Fico nebyl ochotný vyměnit životy Ukrajinců za ruský plyn, tak jako kdysi vyměnil Jozef Tiso životy tisíců židů a odpůrců nacismu, za nejrůznější více či méně zdánlivé výhody pro Slovensko.
Tak jako Robert Fico s Putinem, Jozef Tiso si srdečně podával ruku s Hitlerem.
Slovensko by se mělo poučit z historie
Současné Slovensko působí dojmem, že se ze své historie nepoučilo a občas to vypadá, že se dějiny znovu začínají opakovat. Část slovenských politiků opět podléhá totalitnímu diktátorovi, zrazuje svou zemi i spojence a kalkuluje se ziskem výhod za cenu pošlapání hodnot svobodného a demokratického světa. Jména Fico a Tiso jsou si aktuálně podobná více, než jen počtem písmen. Tiso kdysi obětoval židy, Fico by dnes zase dal přednost plynu před životy Ukrajinců.
Nezbývá než doufat, že Slovensko ještě změní směr a nedopadne jako Slovenský štát. Jeho neslavný osud by měl být varováním pro všechny včetně Fica, koho láká se znovu paktovat s diktátory a zločinci. Kolaborace se zlem totiž nikdy nekončí dobře.
