Článek
O roli Československa ve vietnamské válce se ví většinou maximálně to, že oficiálně podporovalo severovietnamské komunisty v boji proti demokratickým silám. Ve skutečnosti však přímo ve Vietnamu Čechoslováci proti komunismu aktivně bojovali a bohužel také umírali. Nejvíce jich bylo v řadách francouzské cizinecké legie, do které se dostali nejčastěji po útěku z Československa po únorovém převratu v roce 1948.
Verbovalo se v uprchlických táborech
Útěk na svobodu z Československa ještě rozhodně nezaručoval pohodlný a bezstarostný život. Emigranti často toužili po odchodu do USA, ale místo toho se ocitli v německých uprchlických táborech, kde podmínky nebyly ani trochu růžové. Této situace využívali agenti Francouzské cizinecké legie. Ti mladíkům nabízeli smlouvu na pět let, finanční odměnu a možnost získání francouzského občanství.
Nemálo z nich využilo této možnosti polepšit si a zároveň se zapojit do boje proti komunismu. Patřil mezi ně například i Pavel Knihař, který si místo života v západním Německu vybral boj proti komunistům. Ke vstupu do legie se podle svých slov rozhodl proto, že v roce 1948 byla Francie jediný stát, který s nimi válčil. Podobných hrdinů ale bylo více.
Německé uprchlické tábory někteří Čechoslováci vyměnili za zákopy ve Vietnamu. Ať už byla motivace jakákoliv, byli to velcí hrdinové.
Budoucí vojáci museli splnit náročné podmínky
Celkem se nakonec do cizinecké legie přidalo 1600 Čechoslováků, kteří byli odesláni do bojů ve Vietnamu. Než se tam však dostali, museli absolvovat přísné výběrové řízení a tvrdý výcvik. Překážkou pro službu byly i ploché nohy nebo špatný zrak. Stejně tak byla ověřována totožnost a pokud se zjistilo, že byl daný zájemce zločinec, příslušník SS nebo gestapa, byl ihned předán francouzským bezpečnostním složkám. Už tehdy totiž cizinecká legie spolupracovala s Interpolem.
Poté vojáky čekal několikaměsíční výcvik včetně ideologické průpravy. Každý věděl, proč a za co jde do Vietnamu bojovat. Ukazovaly se také fotografie, jak otřesně severovietnamci zachází s francouzskými zajatci. Nikdo proto nechtěl padnout do zajetí. Kromě nelítostného protivníka však na legionáře čekaly také nepříjemné přírodní podmínky. Po výstupu z letadla se cítili, jako kdyby vešli do pece. Práci jim ztěžovala i vysoká vlhkost a nepříjemné deště v horách.
Francie měla ve Vietnamu výraznou technickou a materiální převahu. Komunistické síly však těžily především z početní výhody.
Muži byli hrdí na to, co dokázali
O přežití Čechoslováků ve Vietnamu pak většinou rozhodovalo to, kde byli nasazeni. Pokud to byl jih Vietnamu, měli poměrně velkou šanci, že se dočkají konce dvouleté služby. Na severu je ale čekalo doslova peklo na zemi. Na podzim roku 1950 se tam zásadně zhoršila situace díky čínské podpoře komunistických partyzánů.
Když totiž Mao Ce Tung vyhrál v občanské válce, začali tamní soudruzi posílat komunistickému hnutí Viet Minh velkou materiální a zbrojní pomoc, a to včetně zkušených důstojníků. To se projevilo v září 1950 masivním útokem zhruba deseti tisíc posílených severovietnamců na pevnost Dong Khe. Bránilo ji asi 240 legionářů.
Komunistické síly severního Vietnamu. Vyzbrojovala je především Čína a Sovětský svaz. Později ale také socialistické Československo.
Legináře čekala doslova jatka
I když francouzští legionáři bojovali hrdinně, proti tak obrovské přesile se nebylo možné ubránit. Jedním z československých účastníků bitvy byl Rudolf Němček, který na ni vzpomínal pro Paměť národa. Všude kolem něj byli zranění, řvali bolestí a volali své matky. On sám přežil, ale byl zraněn. Následně strávil 16 měsíců v zajetí, kde umíralo přes 70 % lidí. Podmínky tam byly tak otřesné, že živí záviděli mrtvým. On sám ale patřil mezi hrstku těch, kteří přežili a dostal se zpět do Československa.
Nikdo z legionářů však domů nechtěl. Ještě nedávno proti komunismu bojovali a najednou se měli vrátit do země, kterou komunisté ovládli. Byli také velmi hrdí na to, co dokázali a že jsou součástí cizinecké legie. Hned po návratu je komunističtí vyšetřovatelé začali vyslýchat, ale nevěděli, co s nimi. Nakonec byli po patnácti měsících propuštěni na amnestii prezidenta Zápotockého.
Tak hrdinsky jako bojovali prvováleční legináři proti bolševikům v Rusku, bojovali naši legináři i proti komunistům ve Vietnamu. A to jak na straně Francie, tak později v armádě USA.
Čechoslováci bojovali ve Vietnamu později i za USA
Češi a Slováci v řadách Francouzské cizinecké legie ale nebyli těmi posledními, kteří se účastnili boje proti šířícímu se komunistickému moru ve Vietnamu. Někteří navíc kvůli tomuto poslání emigrovali. Například Manuel Vaněček se vydal za oceán, aby se stal na straně Američanů pilotem. Tak jako západní letci za druhé světové války, kteří bojovali proti nacismu.
Ze svých nároků ale musel slevit, a nakonec se stal výsadkářem. Kvůli strachu ze zajetí si změnil jméno na Van Eyck a zapojil se do řad 101. výsadkové divize. Za USA však bojovali i další Čechoslováci. Většinou šlo o ty, kteří za oceánem žili už delší dobu. Ve válce každopádně všichni projevovali obrovské hrdinství. Socialistické Československo místo toho ostudně podporovalo zločinné síly ze severního Vietnamu, které zásobovalo zbraněmi a dalším materiálem.
Zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/kde-bylo-nejvetsi-bojove-nasazeni-cechoslovaku-po-druhe-svetove-valce-prece-ve-9283409
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lka_ve_Vietnamu
https://www.lidovky.cz/domov/vietnam-nejvetsi-bojiste-cechoslovaku-od-roku-1945.A100220_000022_ln_noviny_sko
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/za-ameriku-se-vietnamu-bili-i-cechoslovaci-214451
