Článek
Aš bývala, tak jako celá severozápadní část českého pohraničí, bohatým a prosperujícím městem. Žilo z textilního průmyslu, který se ve městě od 18. století masivně rozvíjel. Éra prosperity však skončila s vyhnáním Němců po konci druhé světové války. Pro Aš, ale i všechny další oblasti Sudet, tím nastala černá etapa, která trvá dodnes.
Míru poválečného zmaru dokazují nejlépe čísla. Před vypuknutím druhé světové války měla Aš kolem 24 000 obyvatel, v roce 1951 už to ale bylo sotva 10 000. Nastal i útlum textilního průmyslu, kdy některé textilky zanikly a jiné čekalo znárodnění, což byla předzvěst nástupu komunismu. Právě tento totalitní režim přinesl do Aše po odsunu další úpadek.
Aš byla vyhlášeným průmyslovým městem a centrem regionu. Vyhnání Němců a vláda komunistů z tohoto města udělala odstrašující příklad.
Zkáza z pera soudruhů inženýrů
Celý Ašský výběžek byl uzavřen do hraničního pásma a neobydlené domy chátraly. Běžného člověka by asi napadlo chátrající domy opravit. Komunisté však byli jiného názoru a rozhodli se celé staré centrum města zlikvidovat. Na jeho místě mělo vyrůst pokrokové socialistické město složené z panelových domů.
K ukázce toho, jak ohromných rozměrů komunistická zvůle dosáhla, si opět můžeme vypůjčit čísla. K zemi šlo více než 60 % domů, a to za pouhých dvacet let od konce druhé světové války. Bourání přitom pokračovalo i nadále. Komunističtí plánovači navíc, tak jako vše, své odhady přecenili a kvůli nedostatku obyvatel nebyly všechny plánované novostavby vybudovány.
Z těchto domů na Hlavní ulici se do dneška nedochoval ani jeden
Nezastavili se před ničím
Mohli bychom si myslet, že ani komunisté nejsou úplní kulturní barbaři a alespoň nejhodnotnější a nejstarší domy zachovají. Opak je však pravdou a právě v Aši komunisté dokázali, jací barbaři jsou. Potvrdili to ostatně i později v Mostu, který padl kvůli uhlí, Doupově nebo Libavé, kde zřídili vojenské výcvikové prostory a také v Sokolově, kde po válce zmizelo 80 % historické zástavby. Podobně ale dopadly i stovky menších vesniček v pohraničí.
Konkrétně v Aši se demolici nevyhnuly ani nejstarší měšťanské domy. Pod lžícemi bagrů zmizely celá náměstí i ulice. Na vybouraném Tržním (dnešním Goethově) náměstí se poté v 60. letech pásly krávy. Ani dnes navíc na místě starého náměstí není téměř žádná nová zástavba. Bylo tedy nenávratně zničeno zcela zbytečně.
Dnešní stav Goethova náměstí. Zde kdysi stávaly řady měšťanských domů. Nezůstal jediný.
Nejvýznamnější památka lehla popelem
Jediné, co mělo být uchráněno, byl mimořádně vzácný evangelický kostel ze 17. století. Byly v něm například jedinečné varhany, které byly na začátku 20. století největším varhanním systémem ve střední Evropě. Při rekonstrukci v roce 1960 ale vybuchly vysoušecí kamna, které způsobily masivní požár.
Celý kostel tak lehl popelem a tehdejší komunistické vedení se rozhodlo tento svatostánek dále neopravovat. Obvodové zdi ještě řadu let připomínaly smutný osud kostela, aby pak byly v roce 1987 zbořeny. Prý kvůli stavbě nové silnice, avšak žádná silnice na tomto místě nikdy postavena nebyla.
Ruiny vzácného evangelického kostela po ničivém požáru. Kostel tehdy ještě šel opravit, ale pro komunistický režim neznamenaly historické památky nic.
Dnešní Aš je mementem strašlivé doby
Nebýt vyhnání Němců a dlouhé éry komunistické totality, toto kdysi krásné město by se dnes mohlo rovnat s těmi nejmalebnějšími českými sídly. Místo toho zde najdeme nevzhledné panelové domy a prázdné proluky. Současná Aš ale přesto stojí za návštěvu. Když už nic jiného, může sloužit jako pomník komunistické zlovůle.
V plné síle zde totiž na člověka dolehne míra destrukce, které se komunisté na historických památkách dopouštěli. Byl to doslova zločin proti kultuře, historii i odkazu minulých generací. Ukazuje se zde, že zvrácenost komunistického režimu nespočívala jen v likvidování lidských životů, ale i kulturního dědictví.
