Článek
Podle nás není nic lepšího, i když nebudeme lhát, nějakými těmi krizičkami jsme si prošli. Ne že by na nás padla nesnesitelná lítost, že nemůžeme jít na Stodolní nebo že jsme nestihli procestovat celý svět (zatím, ZATÍM!), ale když si děti pořídíte takhle na dnešní dobu skoro až nechutně brzy, hlavně v případě mého muže, který je stejný ročník jako já, můžete trošku bojovat s tím, že jste ještě nestihli najít sebe. Ano, oba jsme cosi studovali, oba jsme kdesi pracovali, ale ve skutečnosti to dost možná ještě není to „ono“. A to „ono“ se s třemi dalšími bytůstkami, které se vám věší na nohy, čůrají vám do postelí a drobí na zem hledá už o něco hůře. Ale?! Jde to, jde to.
Proč je to super?
Mladí rodiče tolik neřeší. Nebo aspoň my jsme tolik neřešili. První dceru jsme si přivezli do pronajatého 1+1 a nikdo z nás v tom neviděl problém. Akorát jsme večerní promítání filmů přesunuli k trapně malému jídelnímu stolíku do kuchyně, abychom dítě nerušili, a bylo to v pohodě. Dneska bychom po jednom takovém večeru zřejmě skončili na fyzioterapii.
Mladí rodiče snadněji otěhotní. Není to pravidlo, já vím, ale znám kolem sebe podstatně více „starších“ párů, kteří spoustu let čekají na děťátko než těch mladých. A my si řekli, že pracovat, dělat kariéru, cestovat a stavět dům se dá vlastně v každém věku, ale pořídit si děti, to jde s přibývajícími roky čím dál hůř.
Mladí rodiče se méně bojí. Je to hodně o povaze, určitě to neplatí úplně všeobecně, ale mám pocit, že mladší rodiče chtějí žít, trošku snadněji dítě někomu půjčí a také se o něj méně bojí, takže jej nechají dělat takové ty normální věci, které jsou ale strašně nebezpečné jako lézt někam vysoko, běhat, skákat po gauči a spol.
Mladí rodiče stihnou chytnout druhý dech. Pokud zůstaneme u původního plánu 3 a dost, budeme mít kolem čtyřicítky relativně odrostlé děti, peníze a stále ještě dost životní energie a elánu. Proto budeme moc cestovat, kam chceme, pracovat na čem chceme a věnovat se koníčkům, jakým chceme.
Mladí rodiče budou mladí prarodiče. Kdyby naše děti pokračovaly v našich stopách a nečekaly s dětmi do čtyřicítky, dočkáme se vnoučat v ještě velmi dobré psychické i fyzické kondici. Což je fajn jak pro nás, tak pro naše děti, tak pro naše vnoučata.
Co nemusí být až tak super?
Dost možná budete jak ten kůl v plotě. Vaši vrstevníci děti ještě zdaleka mít nebudou a lidé kolem vás se stejně starými dětmi budou tak o deset let starší.
Bude to trošku jízda. Řešíte všechno naráz. Děti, ztrátu osobní svobody, turbulence ve vztahu, protože ty se objeví vždy, když se objeví dítě, peníze, práci, bydlení, budoucnost, všechno. Ale co tě nezabije, to tě posílí. Nakonec to může mít i motivační charakter.
Možná si děti o něco méně užijete. Přijde mi, že mladý rodič často bere děti jako takovou samozřejmost. Nemusel na ně dlouho čekat, prostě tady jsou. A vlastně se těší, až už vyrostou a on si zase bude moct dělat, co chce. A pak se otočí dozadu a zjistí, že si ty děti až tak neužil.
Poporodní tělo. Je něco jiného, když si pěkné tělo užijete 20 let, a když 3. Ne každou to potká, ale pokud vám zůstanou strie nebo přebytečná kůže, to se nebavíme o zvětšených a zploštělých nohách, u některých dam zubech, vlasech a spol., začnete se tak trochu litovat, co s vámi to mateřství udělalo a pohled na vrstevnice vás může zamrzet.
Rodina je nejvíc
Ale přes to všechno to řeknu zas a znovu. S manželem jsme si uvědomili, že mít super partnera a tři zdravé, chytré, skvělé děti je jedno z největších požehnání, a i když nám někdy z toho bordelu a křiku a požadavků a konfliktů a všeho jde hlava kolem, jsme neskutečně vděční za tenhle Boží dar. Mít zdravou, fungující rodinu je pro nás nejvíc. Ale netvrdíme, že teď, když poslední dítě odrůstá batolecím střevíčkům, nezačneme tak trochu vystrkovat růžky a věnovat se i něčemu jinému než mazání zubů Calgelem, výuce zvířecích citoslovcí a stavbě komplikovaných věží o dvou kostkách. Budeme si užívat zase další etapy.
