Článek
V naší české kotlině se celá ta diversity, equity a inclusion (diverzita, rovnost a začlenění) zatím ještě až tak nenosí. A když, tak pro dobro věci. Nicméně Západ byl vždy popředu, a to jak v dobrém, tak zlém. Celé haló kolem rasismu vtipně zpracovává právě Matt Walsh, který se nebál setkat se jak s velkými „odborníky“, tak úplně obyčejnými lidmi, kteří by měli proti white supremacy bojovat ze všech nejvíc, tedy černochy. Z filmu samozřejmě vyplývá to, co každému se selským rozumem došlo. Motorkáři v motorestu, mladí na ulici i černoši sami dokázali popsat, jak se s rasismem vypořádat, a paradoxně šlo o úplný opak toho, co hlásali studovaní odborníci a věhlasní spisovatelé.
Za vším hledej? Bělocha!
Jenže spoustu lidí v USA touží zbohatnout na zástupném pocitu viny a hlouposti mnohých, takže vznikají vyloženě antibílé proudy, antibílé semináře, antibílé všechno. Každý běloch je vlastně rasista, ať chce, nebo ne. A neexistuje jediný správný způsob, jak světu vyjádřit, že nejste rasista, kromě doznání, že rasista jste. Hlava XXII v praxi.
Nasmála jsem se
Bavila jsem se od začátku do konce. Mnoho momentů bylo za hranou trapnosti, strávila jsem část filmu hysterickým řvaním, „ne, to snad není pravda“ zabořena do manželova ramene, ale to na tom bylo vlasntě nejlepší. Že se Walsh nebál jít až na hranu, že se on sám nebál ztrapnit, že šel přímo k věci. A konfrontoval celou tu jedinou správnou antirasistickou smetánku. Inteligentně.
Poučila jsem se. Velmi.
Sama jsem byla vskutku překvapená názory mnoha údajně utlačovaných lidí. Třeba afroamerické lektorky, která se už z principu cítí nebezpečně mezi skupinou bělochů. Bez ohledu na to, že jde o bělochy platící neskutečné sumy za seminář, jak se zbavit rasismu. Mezi bělochy, kteří už samou zoufalostí nevědí, jak ze sebe smýt tu bělotu, která zapříčinila 400 let otrokářství. To já se v naší dobrodružné lokalitě plné exotických opálených lidí jedoucích si pro dávky odmítám cítit nebezpečně jen tak z principu. A to bych řekla, že bych k tomu teoreticky mohla mít důvod. Nu co. Kdo chce brečet, ať brečí.
Jiný kraj, …
Takže je to asi takhle. Společnost a média se snaží běžným Američanům vnutit, že jsou rasisti. Média v tomto ohledu dělají výbornou práci. Přitom jediným možným řešením je nehledět na svět skrze černobílé brýle. Jak v dokumentu z úst laiků zaznělo, čím méně se budeme na rasismus zaměřovat, tím méně ho tu bude. Samozřejmě, každý skutečně rasistický čin ať je po zásluze potrestán, ale netřeba se vnitřně týrat za to, že jsem běloch.
Že vám to zní úplně stupidně? Jasně. Tady nejsme v Americe. Tady jsou vody relativně klidné. Zatím. Není třeba platit tisíce dolarů za know how, jak se vnitřně odbělit, ale kdyby to náhodou přišlo, už aspoň z rad odborníků, které zazněly v dokumentu, budeme vědět, jak na to. Svět je zajímavé místo.
Jo a nejlepší byla písnička na konci. Tak kdo se bude dívat, příjemnou podívanou.
