Článek
Propaganda socialismu byla silná. Hodný obdivu byl ten, kdo pracoval rukama. Ne protože by to byla pravda, ale protože se to socialistické ideologii hodilo. Jedna z mála ctnostných prací, kterou lidé uznávali a nedělala se rukama, byla leda práce učitele. Nejspíš proto, že kdyby se o jejich děti nestarala škola, měli by mnohem složitější život.
Odpověď na otázku, proč se raději my mladí vzděláváme a nechceme dělat rukama, je jednoduchá - po dlouholeté fyzické práci trpí naše zdraví a mnohdy za to ani není moc peněz. Nejsou to však jediné důvody, proč raději aspirujeme na nefyzickou práci.
Maturita tehdy a dnes
Říkám to pořád: Dnes je jiná doba. Rukama dnes pracuje spíše ten, kdo nechtěl nebo nemohl studovat dál. Maturitu už chtějí všude, kde to alespoň za něco málo stojí. U starších generací maturita tolik důležitá nebyla a není, neboť práci (a praxi) stihli získat ještě dříve, než se stala maturita standardem. Mladý člověk bez maturity si dnes v žádné průměrné práci neškrtne. Buď musí mít štěstí, nebo bude kopat u silnice. V dnešní době je ale lepším ekvivalentem např. práce u rozvážkových služeb (kde z nedávných stávek víme, že to stojí za prd).
Ani s maturitou ale člověk nemá vyhráno. Je spousta pracovních míst, kde si člověk přijde na slušné peníze a zároveň nemusí vyvíjet tolik fyzické námahy. Tam se však bez titulu dostane jen výjimečně. Vždy je to však vykoupeno tím, že naopak musí pracovat hlavou. Přesto se tato práce většinou peněžně cení mnohém více než třeba práce za pokladnou, ale s tím, že oproti fyzické práci si člověk onu mentální někdy nosí i domů.
Nepopírám, že je mnoho fyzických prací, které mohou být i výdělečnější než např. práce v galerii, jenže tam nesmíme zapomínat na to, že takové peníze jsou, jako třeba u automechaniků, těžce vydřené a člověk je v 50 letech fyzicky odrovnaný.
Proč nechceme a nebudeme dělat rukama?
Problém je v tom, že na skvělá pracovní místa, na která se dostali naši rodiče nebo prarodiče se základkou či s maturitou, a vydrželi tam až do důchodu, už my mladí se stejným vzděláním nikdy nedosáhneme. Jak jsem psal výše, doba se mění a zaměstnavatelé nejdříve pátrají po lidech s praxí (nikdo nemůže mít ve třiceti 15 let praxe v oboru), pak po lidech se vzděláním, a skutečné kompetence (jako třeba jestli je člověk vůbec pracovitý) je zajímají až jako poslední, neboť v přílivu zájemců o pracovní místo nemají čas ani náladu věnovat se každému zájemci individuálně a zkoumat jeho spolehlivost. O spolehlivosti jim více napoví právě nejvyšší dosažené vzdělání, tedy že měli dostatek sebekázně a píle, aby si ho zasloužili.
Pokud tedy studujeme vysoké školy, abychom měli větší šanci sehnat práci, pak je zbytečné (a byli bychom i hloupí), když jsme si se studiem dali tolik námahy, ucházet se o práci, která je fyzicky náročná a z většiny i málo placená.
Nefyzická práce ale neznamená, že se vyhneme práci jako takové. Být totiž např. kurátorem v muzeu v žádném případně neznamená, že ráno přijdeme a hodíme nohy na stůl. V muzeu se neustále musí něco třídit, zapisovat a samovzdělávat se (neboť ani tři nebo pět let na vysoké škole nestačí k tomu, aby člověk věděl všechno).
Takový pracovník v muzeu pak často končí i tak, že místo toho, aby přišel domů, natáhl se na kanape a vypustil práci z hlavy, shání odborné publikace a po večerech zjišťuje, jestli ta dřevěná socha je spíš z 15. století, nebo jestli ji jen stylově napodobili během renesance. Přesto je to práce, kterou člověk dělá (a musí dělat) s láskou a zájmem. Přeci jen se stará o historické věci, které se nakupují z peněz nás všech (pokud to samozřejmě není soukromé muzeum) a tedy patří celému našemu národu.
Závěrem
Ani člověk s titulem si vždy nenajde práci ve svém oboru. Jak už jsem ale vysvětlil, ono nakonec ani tak nejde o obor (i když to samozřejmě většina studujeme, protože nás to baví) jako o titul samotný, který zvyšuje naše šance, ať už se budeme hlásit kamkoliv. Proč bychom měli pracovat rukama, když máme šanci rukama nedělat? Protože je to ctnostné? Takový důvod snad nikdo nemyslí vážně.
Vysokoškolský student má navíc během studia šanci si fyzickou práci vyzkoušet. Peníze se vydělávat musí, a tak mu nezbývá nic jiného, než vzít jakoukoliv brigádu. Třeba za kasou anebo v hospodě. O to větší má potom chuť něco takového po zbytek svého života nedělat a mířit výše.
