Článek
Většina seniorů, kteří mají počítač anebo telefon, si zvládne leda otevřít prohlížeč a číst si zprávy na Seznamu, případně otevřít email. Někteří chodí i na Facebook. Ostatních platforem si však již nevšímají. Zřídka kdy umí používat WhatsApp, natož messenger, TikTok, Instagram, aplikaci České pošty, aplikaci jízdních řádů, mapy, internetové bankovnictví atp. Neumí ani pořádně vyhledávat, což pak často vede k tomu, že je dostihnou různé dezinformační emaily, jejichž pravdivost si neumí ověřit.
Elektronický svět
Nesmíme ale krom umění vyhledávat a ověřovat si informace, které se k nám dostávají, opomínat fakt, že náš svět se pomalu, ale jistě, přesouvá online. Chcete si rezervovat termín u lékaře? Online. Chcete si rezervovat termín na poště, abyste nemuseli čekat? Ano, i to jde online. Chcete se podívat na své peníze v bance? Nikam nemusíte. Všechno je to online. Chcete si nakoupit, ale už nejste tak fyzicky zdatní, abyste nákup unesli? Využijete dovážkovou službu přes internet. Dokonce se to ani nijak zvlášť neprodraží. Rozhodně lepší stovku připlatit a objednat si rovnou zásoby na celý měsíc, než se s tím opakovaně trmácet.
Dokonce to ani není tak dlouho, co u sebe nemusíte mít ve většině velkých měst papírovou lítačku na MHD. Ani občanku. Obojí už můžete mít v telefonu (ovšem radím všem, aby si na telefonu zajistili zámek obrazovky pro případ odcizení). Podávat online jde dokonce i daně. Stačí zkrátka málo k tomu, aby člověk nemusel stát fronty, či věci, které jdou, mohl udělat v klidu domova.
Kdo si hraje, ten nezlobí
Není to vše ale jen o pravdivých nebo nepravdivých informacích, o ušetření času a o možnosti nevytáhnout paty z domu. Mnozí senioři, především ti v důchodu, kteří nemají jiný přivýdělek, se nachází v situaci, kdy zažívají až úmorný stereotyp. Ráno vstanou, udělají si snídani a kávu, přečtou si noviny, zajdou nakoupit, pak se dají do vaření oběda, po obědě dělají něco na zahrádce anebo pokud nemají zahrádku, pak třeba pletou nebo koukají na televizi, pak si dají svačinu, pak večeři, pak zase koukají na televizi, a pak jdou spát. Špatně spí, takže se v noci probouzejí, a není divu, že po takto strávených dnech, měsících a rocích se nudí. Mnozí dokonce říkají, že už je to tu nebaví a že chtějí zemřít.
Přitom, z vlastní nechuti se učit něco nového, úplně opomíjejí nové technologie, které nabízí téměř nekonečno zábavy. Mohou přes internet hrát s přáteli třeba i jen karty (na živo by to samozřejmě bylo lepší, ale mnozí třeba bydlí daleko, nebo se z jakéhokoliv jiného důvodu scházet nechtějí či nemohou), mohou sledovat videa na YouTube (a tím rozhodně nemyslím zbytečnosti, je tam i spousta zajímavého a poučného obsahu), mohou si s přáteli psát, ti odvážnější si mohou i zahrát nějakou pokročilejší počítačovou hru. Mohou se dívat na filmy a seriály (ne jen na ty, které běží pořád dokola v televizi), učit se nové aktivity (i kdyby cvičení pro seniory nebo nějaké zahrádkářské tipy), vytvářet vlastní obsah (třeba jako Babička Droniak), mohou vyprávět svůj životní příběh do videí a umisťovat je na YouTube (když to vnoučata nezajímá), sepisovat své rodinné recepty, číst online knihy, spojit se s rodinou, spojit se s ostatními seniory, kteří mají například stejné zdravotní potíže (třeba na facebookových skupinách českých diabetiků atp.) a spoustu, spoustu dalšího. Internet je totiž především o spojení s ostatními lidmi. Což bohužel většině nespokojených seniorů chybí ze všeho nejvíce.
101 letá seniorka, která aktivně používá počítač
Své k tomuto tématu má co říct i 101 letá paní Koubková, se kterou nedávno DVTV Interview dělalo rozhovor. V rozhovoru se přiznala, že v 90 letech nejdříve počítač odmítla. Pak se s ním ale přeci jen naučila a dokonce, jak sama říká, už v telefonu ani nemá místo na další aplikace.
Paní Koubková má spoustu elánu do života, což potvrzuje i tím, že např. řekla: „Jsem trochu drzá, říkám si, pane bože, ještě chviličku bych tu chtěla být, […]“ Opomenout nelze ani otázku, kterou jí Martin Veselovský položil: „Takže vy se ve sto letech musíte učit s novým počítačem?“ Načež paní Koubková po krátkém zasmání odpovídá: „Ráda.“
Závěrem
Jistě jsou výjimky jako třeba paní Koubková. Všeobecně se však ví, že starší lidé se s novými technologiemi učit nechtějí. Nechtějí do toho investovat čas ani svou trpělivost. Někteří dokonce nadávají a vzpomínají, jaké to bývalo, když ještě žádné počítače ani telefony nebyly. Jistě, lidé k sobě tehdy měli blíž. Když se domluvili, že se někde sejdou, buď se tam sešli anebo ten, kdo nepřišel, měl prostě smůlu. Dnes se člověk domlouvá přes messenger a 80 % lidí pak jen napíše, že nepřijde, a je hotovo, protože to napsat mohou. Dřív si možná řekli, že to nemají jak zrušit, a tak přišli.
Jenže dnes je jiná doba. Už dávno není devatenácté století, kdy na všechno bylo času dost a ten, kdo měl čas, to dával značně na odiv (třeba tehdy populárním posedáváním v kavárně). Od rozvoje průmyslu ve 20. století a s nástupem kapesních hodinek (kdy každý mohl přesně určit, kolik je hodin) jsou čas peníze. Nikdo nemá čas ani náladu sedat na kolo a jít se kamaráda zeptat, co dělá o víkendu. Prostě si to napíšou. A rozhodně nikdo nemá čas pořádat setkání pro lidi, kteří mají něco společného. Shází se online a zdarma, bez nákladů na cestovné atd.
Senioři se svou nechutí k nových technologiím z tohoto nového, elektronického světa sami vylučují. Přijde mi to jako škoda. Co získají tím, že se účastnit nebudou? Spíše ztratí.
