Článek
Překypující dobrosrdečnost a společenská ohleduplnost mladých lidí jsou dvě věci, které se ve většině tramvají a autobusů zdají být tak vzdálené jako Slunce od Pluta nebo lidovečtí senátoři od schválení Istanbulské úmluvy.
In medias res: Kam zmizela ta úctyhodná tradice dávat prostor k sezení těm, kteří v životě již tolik zažili a často i vytrpěli?
Mladí lidé dnes veřejně prohlašují , ostatně i na tomto webu, že jejich nohy jsou tak unavené, že si prostě musí sednout. Že je mj. objímá klimatický žal, strach z návratu Babiše a Jakeše, a že prostě mají právo sedět po náročném půl dni ve škole, kde usilovně pracovali „na projektech“ a rozvíjeli „kritické myšlení“.
Jakmile však vkročíte do jejich oblíbené kavárny, kde mají sojové latté s dýňovým dipem za sto korun, uvidíte je s nadmíru odpočatými nohami natáčet své oblíbené insta story, nebo když navštívíme squashové, volejbalové či tenisové kurty vidíme jak mladí běhají a běhají.
Avšak v tramvaji to sedí a sedí. Staršího člověka sednout prostě často nepustí a nepustí.
A když potom přijde do MHD starší paní nebo dědeček, s očima, která by se klidně mohla měřit s plakátem „Hledáme sponzory na nové kolena“, mladí lidé jednoduše dělají, že seniora nevidí a nadále s odpuštěním čučí do mobilu.
Jistě ne všichni, ale mnozí, bohužel, ano.
Bláznivý satirický nápad
Možná bychom se mohli inspirovat těmi postmoderními mladými lenochody a vytvořit nový žánr: "Tramvajové taneční vystoupení - vulgo: MHD STAR dance “
V něm by starší občané tancovali kolem mladých sedících jedinců, doufajíce, že jim některý z nich uvolní své pohodlné místo.
Tato taneční show by jistě nebyla bez relevatní šance na úspěch. Koneckonců, kdo by odolal pohledu na důchodce, který se s vervou plouží po tramvaji, a všechny svaly osmdesátiletého těla namáhají k dosažení cíle – dostat se k místu v tramvaji!
A tak mladí lidé zůstávají přikovaní ke svým sedadlům, zatímco starší občané se pohybují jako v pohádce o popelce, s nadějí, že se někde objeví zázrak a někdo jim uvolní cestu k jedinému volnému sedadlu v celé tramvaji.
Svoboda a odpovědnost
Nezbývá než se na závěr důrazně optat, kdo nese odpovědnost za výchovu dnešní mládeže? A to zejména ve velkých městech.
Možná by v rámci úspory veřejných financích stálo za důkladnou úvahu, že by rodiče špatně vychovaných potomků přišli o přídavky na dítě a o daňové úlevy na ně.
Troufne si nějaká strana, tento námět dát do předvolebního programu?
(autorský názorový satirický text).
