Článek
Neochota nebo neschopnost přijímat platební karty se v dnešní digitální době může obchodníkům nevyplatit. Tam, kde argumentují tím, že provoz terminálu i poplatky za bezhotovostní platby jsou zbytečné náklady navíc, si možná neuvědomují, že tak přicházejí o zákazníky, a tím pádem i o tržby.
Karty nebereme, ale víme, kde je bankomat
Je pátek večer, s kamarády vyrážíme do restaurace v centru většího města. Nikdo z nás už v podstatě u sebe nenosíme větší hotovost a část z nás nemá ani fyzickou platební kartu.
Od té doby, co lze platit pomocí mobilního telefonu nebo chytrých hodinek, tak odpadá starost o plastovou kartičku, na které je „bezpečně“ napsán i trojmístný CVV/CVC kód. Digitální karta je chráněna lépe a jde s ní platit pouze po biometrickém ověření.
Dojdeme k restauraci a sedáme si k volnému stolu. Obsluha je milá, ale rovnou před objednávkou nás upozorňuje, že nelze platit kartou. „Je to napsané i na tabuli před podnikem,“ dodává. My se omlouváme, že jsme si nevšimli. Servírka nás zkušeně naviguje k bankomatu. Z jejího přednesu je jasně poznat, že tuto trasu má již dobře naučenou.
My se znovu omlouváme, ale raději než bankomat budeme hledat podnik, kde berou karty, a odcházíme dát vydělat jiné restauraci, která myslí více na zákazníky než na sebe.
Nikomu neberu právo si zvolit, že chce přijímat jen hotovost. Někde to stále dává smysl, třeba na tržnicích nebo v malých prodejnách, kde lidé obvykle kupují jen několik položek. Ale proč nepřijme kartu restaurace, kde několik lidí dohromady nechá za večeři a několik piv celkem velkou útratu? Vždyť v takovém případě musí jednoznačně přicházet o peníze i zákazníky. Výmluvy, jak je to složité s terminálem, že pak obsluha dostane méně spropitného a že se za provoz i platby musí platit, jsou dost liché.
Dnes už se z principu podnikům, kde nepřijímání karet nedává smysl, vyhýbám nejen já, ale i mnoho lidí z mého okolí. Klidně zaplatím hotově, ale jinde, a to tam, kde mi dají volbu.
Vše by mělo být vyvážené
Nic se ale nemá přehánět. Jsem zastáncem zachování práva platit v hotovosti. Digitální technologie nám sice dávají v podstatě neomezené možnosti, ale také nám hodně berou a nemůžeme být jejich otroky.
Vypadne-li někde terminál, musíme mít alternativu pro platbu, kterou samozřejmě může být i QR kód, ale hotovost je natolik zavedená, že v podstatě není možnost ji momentálně ignorovat.
A navíc, nedovedu si představit, jakým jiným způsobem bych měl třeba dávat kapesné dítěti. Měl bych mu snad zakládat účet? V bance by sice měli radost, ale finanční gramotnost se buduje jinak.
Špatně je tak vyžadování pouze hotovosti, ale i přemíra digitalizace. A jak to vidíte vy?