Článek
První pokusy o kolonizaci Nového světa
Ještě předtím, než se první kolonisté v Jamestownu v dnešní Virginii ocitli tváří v tvář hrůzám hladovění a zoufalství, pokusila se Anglie o kolonizaci Ameriky již v roce 1587. První stálí evropští osadníci měli být zářivou budoucností anglického osidlování Nového světa, jenže když se na ostrov Roanoke v 1590 vrátil guvernér John White, nenašel ani jednoho ze 120 osadníků. Ti jakoby se vypařili a jedinou stopou bylo vyryté slovo „Croatoan“ na dřevěném sloupu. Podivný osud prvních odvážlivců snažících se přežít v Severní Americe dodnes přitahuje historiky a archeology, kteří se pokoušejí odhalit, co se skutečně stalo.
Neúspěch pokusného osídlení ostrova Roanoke, který je dnes součástí Severní Karolíny, však Angličany neodradil od složité kolonizace Nového světa. O dvě desítky let později se noví osadníci vydali na východní břeh kontinentu znovu. Tentokrát věřili, že jsou připravenější, avšak hrůza, která nové příchozí potkala, by vydala na solidní hororový film.
Křehké vztahy s místními domorodci
Jamestown nebylo z dnešního pohledu ideální místo k životu. Brakická voda vlévající se do oceánu z řeky James byla použitelná jen polovinu roku, půda také zrovna nebyla ideální pro pěstování. A co víc, složení osadníků, mezi nimiž byla řada obchodníků věřících ve zbohatnutí bez jakékoliv práce, znamenala smrtící kombinaci. Angličané si jistě byli vědomi těchto úskalí, jenže neznalost terénu a strach z místních domorodých kmenů jim nedával moc na výběr, a tak osud nových příchozích svěřili do rukou zásobovacích lodí, které měly pravidelně připlouvat z Anglie.
V roce 1607 tedy připlulo více než sto prvních kolonistů k břehům dnešní Virginie. U delty řeky James založili osadu Jamestown a pustili se do práce. Nadšení kolonistů z nového začátku však rychle vystřídaly první obtíže. Klima bylo nevyzpytatelné a pitné vody málo. Obtížná byla i komunikace s místním domorodým kmenem Powhatanů.
Zpočátku sice panovala mezi kolonisty a domorodci jakási váhavá spolupráce na bázi výměnného obchodu. Powhatané je zásobovali jídlem, na oplátku dostávali pro ně zcela nové věci, například pracovní nástroje. Jenže rostoucí požadavky kolonistů začaly tuto křehkou rovnováhu narušovat, a tak se vztahy mezi oběma skupinami zhoršily natolik, až se proměnily v ozbrojené střety.
Tehdy také došlo k legendami opředenému souboji mezi domorodým válečníkem Opechancanoughem a kapitánem Johnem Smithem, jehož život byl údajně ušetřen jen díky žádosti dcery kmenového náčelníka Powhatana. Dívka se jmenovala Pocahontas.
Pocahontas zachraňuje život kapitána Smitha
Powhatan tehdy vůbec netušil, v jak zoufalé situaci kolonisté jsou a kromě toho, že ušetřil život Smitha, poskytl osadníkům zásobu jídla. Mohlo by se zdát, že spory byly zažehnány, jenže jeden z osadníků nešťastnou náhodou způsobil v Jamestownu požár a všechna obytná stavení lehla popelem. Tím se ještě více prohloubila závislost Angličanů na Powhatanech. U nich si respekt získal kapitán Smith. S ním jediným byli ochotni jednat.
Jenže o rok později a po dvou zimách strávených v Jamestownu se v srpnu 1609 Smith zranil při manipulaci se střelným prachem a musel se zásobovací lodí odplout do Anglie. To bylo v době, kdy do Jamestownu dorazila další skupina osadníků, čímž počet obyvatel kolonie vzrostl zhruba na pět stovek.
Když se nic nedaří
Po odchodu kapitána Smitha se na Jamestown spustila lavina problémů. Z Anglie sice měly do zimy dorazit další zásoby potravin, ale i tak se zdálo, že jídla bude málo. John Ratcliffe, který převzal v osadě otěže, byl navíc Powhatany odmítnut s tím, že budou jednat pouze se Smithem. Výměnný obchod tedy skončil v tu nejnepříhodnější dobu.
A bylo ještě hůř. Zásobovací loď Sea Venture, která měla k východoamerickému pobřeží dorazit, poškodil během cesty hurikán, a tak musela před zimou zakotvit na Bermudách. Kolonisté tím přišli o očekávanou dodávku potravin a dalšího materiálu a byli odkázáni jen na své schopnosti. Jenže na zimu se nepřipravili. Dokázali si vypěstovat pouze minimum potravin a dobytek neměli prakticky žádný.
Powhatané navíc celou kolonii obklíčili a nikoho z Evropanů nevpustili na své území. Kolonisté tak ani nemohli vyrazit na lov či sběr divoce rostoucích plodů. Zásoby spotřebovali ještě před příchodem tuhé zimy. Hladomor byl nevyhnutelný.
Powhatanský náčelník na malbě Johna Smitha (1607)
Vyčerpaní osadníci v zoufalství začali jíst vše, co se jen dalo pozřít – kůži na svých botách, kořínky, trávu či hlínu. Porazili všechna svá zvířata, včetně koní, psů i koček. Když i toto maso došlo, chytali myši a krysy. Mezi lidmi se začaly šířit infekční nemoci, kurděje (nedostatek vitamínu C) či beri-beri (nedostatek vitamínů skupiny B).
Zoufalství dovedlo kolonisty ke kanibalismu
Situace se stávala čím dál zoufalejší. V komunitě začali první osadníci umírat. Hlad byl mezi lidmi tak hrůzný, že se uchýlili ke kanibalismu. Podle zpráv přeživších, ale i na základě současných forenzních důkazů došla situace tak daleko, že zbědovaní osadníci začali vykopávat hroby nedávno zesnulých a konzumovat jejich těla, včetně svalů na obličeji. Jeden z osadníků byl dokonce popraven za to, že údajně zabil svoji ženu a její maso zakonzervoval solí, aby přežil zimu. Další zpráva hovoří i o snězeném domorodci, který byl zabit při pokusu vniknout na území Powhatanů.
Zimu, které se později začalo říkat „Starving Time“ neboli „Čas hladovění“ přežilo jen 61 osob, zdravý ale nezůstal nikdo. Když na jaře 1610 dorazila k Jamestownu loď Sea Venture, naskytl se námořníkům strašlivý pohled na hubené ubožáky na prahu smrti.
Nečekaný vzestup kolonie a rychlý pád Powhatanů
Po hrůzném období hladovění se osada začala postupně vzpamatovávat. Nově příchozí guvernér Thomas Gates zvažoval opuštění Jamestownu, ale když na cestě potkal lodě s dalšími zásobami a posilami, rozhodl se dát kolonii další šanci. Z Anglie pak vyslali další posily i jídlo, čímž se i částečně uklidnil spor s domorodci.
Paradoxně ale nejvíce Jamestownu prospěl nečekaný sňatek nově příchozího kolonisty Johna Rolfa a Pocahontas. Sňatek znamenal několikaleté období klidu. Ten kolonisté dokonale využili k založení tabákových plantáží. Tabák začali následně vyvážet do Evropy, kde se stal žádanou komoditou.
Když se domorodci znovu proti bělochům vzbouřili, stál proti nim zcela jiný soupeř. Evropané Powhatany během několika let zcela zlikvidovali. Jamestown tak vyšlapal hladomorem a krví cestu pro další osadníky.
Odkaz Powhatanů žije dodnes
Jedním z největších tehdejších boháčů se stal Rolfe. Spolu se svou domorodou ženou Pocahontas, která konvertovala ke křesťanství a přijala jméno Rebecca, spravovali několik plantáží. V roce 1615 se jim narodil syn Thomas.
V současné době žije ve Virginii několik rodin, jejichž původ má powhatanské i anglické kořeny. Někteří věří, že jsou potomci Pocahontas. Vědci se však domnívají, že styky bělochů s domorodci byli častější, případně přicházejí i s myšlenkou, že někteří zmizelí osadníci z ostrova Roanoke přežili mezi domorodci a jejich krev koluje i v dnešních Američanech.
Zdroje:
