Článek
Svět se na přelomu 19. a 20. století měnil tak rychle jako nikdy předtím. Lidé mohli vůbec poprvé začít uchovávat vzpomínky jinak než pomocí textu a kresby, o což se zasadil především George Eastman, zakladatel společnosti Kodak.
Pokud by Eastman žil v současnosti, zcela jistě bychom jej označovali za vizionáře. On ale nebyl jen podnikatelem. Umožnil totiž fotografii proniknout od nadšenců a profesionálů až k rukám běžných domácností. Do té doby bylo pořizování fotografií tak komplikované, že si obyčejný člověk neměl šanci vlastní snímek sám vytvořit. Sám vynálezce ale neměl život nikterak jednoduchý.
„Vy stiskněte tlačítko, my zařídíme vše ostatní.“
Před Eastmanem vyžadovala fotografie těžké přístroje, chemikálie a mnoho technického umu. Eastman, který se narodil v roce 1854 nedaleko New Yorku, začínal profesně jako úředník, ale od mládí byl fascinován technickými novinkami a ve dvaceti, kdy byl po smrti svého otce živitelem zbytku rodiny, podlehl kouzlu fotografování. To mu ale přišlo komplikované a snil o tom, že by jednou mohl existovat přístroj, jenž by se dal jednoduše ovládat. Proto začal experimentovat.
Po třech letech pokusů s britskou želatinovou emulzí se mu podařilo vyvinout médium ve svitku nahrazující křehké skleněné tabule určené k fotografování. Dnes jeho vynálezu říkáme film.
Eastmanovi bylo jasné, že je na dobré cestě. V roce 1884 si film nechal patentovat ve Velké Británii a USA a vzhledem k pozitivním reakcím se pustil do další práce. Chyběl totiž přístroj, který by s jeho filmem mohl ovládat každý.
George Eastman se svým přenosným fotoaparátem v roce 1890. Foceno Kodakem
Když pak v roce 1888 představil světu první kompaktní fotoaparát jím nově založené značky Kodak, změnil tím historii. Šlo o lehký přenosný přístroj určený k používání svitkového filmu na sto negativů. Majiteli pak stačilo stisknout tlačítko a pomocí pevně zaostřeného objektivu fotit.
Jeho reklamní slogan „Vy stiskněte tlačítko, my zařídíme vše ostatní“ se stal symbolem nové éry. Najednou bylo možné zachytit okamžik bez znalosti chemických procesů, bez složitého nastavování, přenášení skel a dalších nutností. Najednou už fotografie nebyla technická disciplína, ale radost pro masy. Tento skok by se dal přirovnat k mnohem pozdějšímu přechodu na digitální fotografování.
Majitelé nových Kodaků pak získávali své snímky v duchu reklamního sloganu tak, že svůj přistroj zaslali do Eastmanovy společnosti, později pak k jejím partnerům. Za poplatek 10 dolarů jim byla vyvolána stovka fotografií a přístroj byl doplněn novou rolí pro další stovku expozic. Jak prosté.
Mimochodem, první přenosný Kodak z roku 1896 stál 25 dolarů. Přelomový model Kodak Brownie představený v roce 1900 už ale vyšel na pouhý dolar a fotografování se tak otevřelo opravdu masám.
Dobová výkladní skříň s produkty firmy Kodak
K jako Kodak
Eastman měl výjimečný cit pro jednoduchost a praktičnost. Ani název Kodak nevznikl náhodně. V době, kdy byznysmeni dávali jména společnostem podle svých příjmení, Eastman hledal krátké, zapamatovatelné a zvukově výrazné slovo, které by nemělo žádný význam a dobře by znělo v mnoha jazycích.
Písmeno „K“ považoval za nejenergičtější v abecedě, proto jej použil na začátku i na konci. Zkoušel pak různé kombinace, až vznikl Kodak.
Firma se rychle stala průkopníkem domácího fotografování. Její červenožluté logo znal ve 20. století snad každý, včetně obyvatel Československa. Lidé si najednou mohli dokumentovat rodinné výlety, svatby či každodenní život. Fotografie se stala nástrojem vzpomínek a Eastman se zapsal do historie jako člověk, který tyto vzpomínky umožnil uchovat.
Svého času používal filmy značky Kodak snad každý fotograf
„Moje práce je hotova. Proč čekat?“
Eastman významnou část svého jmění věnoval filantropii. Podporoval školství, zdravotnictví i hudbu. Věřil, že úspěch jednotlivce má smysl jen tehdy, pokud z něj těží celá společnost. Stal se tak celosvětově váženým člověkem.
Jenže za touto pevnou a úspěšně postavenou fasádou na konci 20. let minulého století se skrýval muž, kterého začaly podlamovat závažné zdravotní problémy. Eastman, jenž zůstal až do stáří svobodný a bez dětí, trpěl těžkými bolestmi zad. Dnes by mu zřejmě byla diagnostikována spinální stenóza. Vlivem ukrutných bolestí a špatného pohybu upadal do depresí. Věděl, jakým obrovským traumatem si před smrtí prošla jeho matka, po níž onemocnění zdědil, a tak ztratil veškerou radost ze života.
Když už postupující nemoc překročila únosnou mez, učinil Eastman radikální rozhodnutí. V březnu 1932, ve věku sedmasedmdesáti let, napsal do svého deníku mrazivý vzkaz: „Moje práce je hotova. Proč čekat?“ Poté vzal pistoli a výstřelem do srdce ukončil svůj život.
Eastman má dnes na Hollywoodském chodníku slávy svoji hvězdu
K jako konec
George Eastman svým způsobem proměnil svět obyčejných lidí. Díky němu se fotografie stala přístupná všem a jeho značka inspirovala generace fotografů. Přesto v historii značky Kodak zůstává stín tragického konce jejího zakladatele.
A právě Eastmanova sebevražda dnes působí jako varovně vztyčený prst nad celou značkou. Je až paradoxní, že právě Kodak byl v 70. letech jednou z prvních společností, jež experimentovala s digitální fotografií. Jenže tehdejší vedení se obávalo, že by nová technologie mohla zastavit zájem o klasické focení, a tak vývoj přerušilo.
Když pak digitální éra na konci 90. let vypukla naplno, Kodak nedokázal pružně zareagovat. Z firmy, která kdysi dominovala světové fotografii a byla symbolem inovace, se stal tápající podnik, jenž snad stále tajně doufal, že kinofilm nebude stát v pozadí digitalizace.
Kodak vyhlásil v roce 2012 bankrot. Ten sice díky investorům přežil, jeho někdejší sláva ale zůstala nenávratně pryč. Tragédie zakladatele tak dostala ještě jeden hořký dovětek – značka, kterou vytvořil, nedokázala udržet krok s dobou a znovu směřuje k úpadku.
