Článek
Vivian Maierová patří k osobnostem, které si svým přístupem k fotografování rozhodně zaslouží ocenění. Jenže tato nenápadná podivínka snímky, kterých údajně pořídila asi 150 tisíc, nikomu neukazovala a ukrývala je do krabic. Její jméno bylo světu neznámé až do roku 2007, kdy její práce spatřila světlo světa, a to v podstatě náhodou. Dnes je považována za jednu z nejvýznamnějších představitelek street fotografie 20. století.
Svět očima Vivian Maierové
Maierová se narodila 1. února 1926 v New Yorku, nicméně její matka pocházela z Francie, kam také v útlém věku s rodinou zamířila, zřejmě kvůli skutečnosti, že otec rodinu opustil. Natrvalo se za oceán vrátila až ve svých 25 letech. Podhůří francouzských Alp však formovalo její pohled na svět, který se později projevoval prostřednictvím objektivu.
Ve Spojených státech nejprve pracovala v manufaktuře v New Yorku, ale po pěti letech se přestěhovala do Chicaga, kde se dlouhých čtyřicet let živila jako hospodyně a chůva. To jí umožňovalo vést poměrně nenápadný život. Právě při procházkách s dětmi, o které se starala, pořídila mnoho fotografií zachycujících běžné okamžiky amerického velkoměsta.
Fotografie byla pro Maierovou obrovskou vášní, ale nikdy se neodhodlala takto živit. Možná ani nechtěla. Podle výpovědí lidí, kteří se s ní během jejího dlouhého života setkali, trávila veškerý čas focením. Stále měla na krku pověšení fotoaparát Rolleiflex, jímž zachycovala pouliční scény, běžný život a lidi v těch nejpřirozenějších situacích. Přesto je na jejích fotografiích zaznamenáno něco neobyčejného – jakýsi duch doby. Právě tyto okamžiky, tak moc obyčejné, že by je ani nikoho nenapadlo snímat, ukazují pomíjivost okamžiku. A možná právě takto dokázala přítomnost prožívat a zhmotňovat ji prostřednictvím svého fotoaparátu.
Její tajemné a dlouho neobjevené dílo rovněž vyniká neobyčejným smyslem pro detail. Ať už šlo o rušné ulice Chicaga a New Yorku, děti hrající si na chodníku nebo tváře neznámých lidí, každý snímek v sobě nese autenticitu. Nefotila ale jen v těchto dvou městech, vyrazila i do Los Angeles a dokonce si dokázala našetřit na cestu kolem světa, kterou pečlivě zdokumentovala. Někdy také tvořila autoportréty snímané v odrazech výloh či zrcadel.
Maierová však byla rozporuplnou osobností. Některé rodiny, u kterých pracovala, ji popisovaly jako zamlklou podivínku, jiné ji naopak chválily pro její laskavost. Často prý děti brávala i do míst, kde by neměly co pohledávat – do zchátralých oblastí, ke skladům nebo dokonce i ke skládkám, kde fotila. Také vyšlo najevo, že někdy nevystupovala u svých zaměstnavatelů pod svým jménem, měnila přízvuk a vymýšlela si různé detaily ze své minulosti. Tak či onak, žádné ze svěřených dětí nikdy nepřišlo k újmě.
Její podivínství se ale projevovalo ještě jedním způsobem. Snímky, které pořizovala, nechávala vyvolávat pod smyšlenými jmény. Některé negativy dokonce ani nenechala zhotovit. Vše hned ukládala do krabice ve svém pokoji, později do malého skladu, který si pronajala. Je ale velmi pravděpodobné, že svá díla pouze vyvolala, založila a už se k nim nikdy nevrátila. Nikdy se také nevdala.
Dílo Vivian Maierové na výstavě ve Švédsku
Zemřela neznámá a chudá, dnes se o její hodnotné dědictví vede spor
Maierová až do roku 2007 nikomu své fotografie neukázala. Až nedostatek peněz ji v 81 letech přiměl svůj sklad prodat, včetně nashromážděného materiálu. Velkou část zakoupil sběratel John Maloof. Ten vůbec netušil, co na něj čeká, ale jakmile shlédl první fotografie, věděl, že objevil něco výjimečného. Snímky měly mistrovskou kompozici, cit pro světlo a jedinečnou atmosféru. Proto je začal zveřejňovat na Flickru. Dnes jsou k prohlédnutí přehledně zde.
Maierová, ačkoliv v roce 2009 ve věku 83 let zemřela chudá a opuštěná, se najednou stala senzací v online světě. Kouzlo jejích snímků brzy objevili i odborníci, přičemž na posmrtné výsluní ji vynesl dokumentární film „Finding Vivian Maier“ natočený v roce 2013. Ten celému světu odhalil její geniální tvorbu, ale i zvláštní osobnost.
Z výstavy fotografií Vivian Maierové v roce 2016
A od té doby prakticky až dodnes trvá právní spor o to, kdo má na dnes již miliónové dědictví Maierové nárok. Je to Maloof, jenž snímky legálně koupil, nebo snad její vzdálený bratranec ve Francii? To nechme na odbornících.
Maierová se nikdy nesnažila o slávu. Přesto dnes její fotografie patří k nejhodnotnějším kolekcím pouliční fotografie druhé poloviny 20. století. Jsou totiž svědectvím obyčejných událostí, které se už nikdy nevrátí. Navíc jsou zachyceny s obrovským citem pro dokonalou kompozici.
Zdroje: Dokument Finding Vivian Maier, www.vivianmaier.com, cinematip.cz
