Článek
V roce 1978 přijala Itálie zákon číslo 194, který legalizoval interrupce. Umožňuje ženám podstoupit umělé přerušení těhotenství během prvních devadesáti dnů, v pozdější fázi pouze ze závažných zdravotních důvodů. Tehdy šlo o historický kompromis mezi silnou katolickou tradicí a moderním pojetím ženských práv. Zákon platí dodnes. Společenský klid kolem tohoto tématu však zdaleka není samozřejmostí.
Zahrady, které budí rozpaky
Na některých italských hřbitovech vznikly v posledních letech zvláštní úseky. Silně věřící Italové jim říkají „zahrady andílků“, protože zde pohřbívají plody po spontánních potratech i po interrupcích. A rozhodně nejde o ojedinělé případy.
Maurizio Gagliardini, ředitel katolické organizace proti potratům Difendere la Vita con Maria (ADVM) sídlící v severoitalské Novaře, hovořil už v roce 2020 o tom, že za sedmnáct let praxe pohřbil více než sto tisíc plodů a embryí. Jeho motivace vychází z přesvědčení, že lidský život začíná početím a zaslouží si respekt bez ohledu na okolnosti jeho konce.
Organizace od roku 2003 uzavírá dohody s nemocnicemi a shromažďuje tak pozůstatky po potratech, které by za jiných okolností skončily jako biologický odpad. Embrya a plody jsou pak pohřbívány za účasti faráře a věřících osob, jež se starají o celý proces. Ostatky jsou většinou baleny do bílých krabic a převázány stužkou, věřící je nazývají „andílky“ a dle svých slov jim dopřávají důstojné rozloučení se světem, který ani nemohli poznat.
Pro část věřících je tato dobročinnost projevem úcty k nenarozenému životu. Pro některé rodiče, kteří nechtěně přišli o vytoužené dítě, může mít pohřeb dokonce hluboký terapeutický význam. Mohou si nechat vytvořit místo, kam se dá přijít, kde mohou zapálit svíčku a vyslovit jméno, které možná nikdy nezaznělo nahlas.
Bílý křížek patří v zahradách andělů nenarozeným dětem
Spor o souhlas
Jenže se „zahradami andílků“ se v Itálii pojí i kontroverze. Zlom přišel ve chvíli, kdy se ukázalo, že na některých náhrobcích byla uvedena jména žen, které podstoupily potrat, a to bez jejich vědomí nebo informovaného souhlasu.
To byl pro některé ženy samozřejmě šok. O interrupci rozhodly v těžké životní situaci, často i potají a bez vědomí širšího okolí. A najednou zjistily, že jejich jméno stojí s osobními údaji vepsané na kříži na veřejném hřbitově.
Italské zákony jsou ale v tomto ohledu velmi rozporuplné. Platí zde skutečnost, že pokud nemocnice předá plod organizaci, jako je ADVM, lze provést pohřeb pod jménem biologické matky bez jejího souhlasu, a to v případě, že žena do 24 hodin od zákroku nepožádá nemocnici o vlastní pohřeb. Po této době totiž embryo přechází do vlastnictví nemocnice a ta s ním nakládá dle vlastních předpisů matka nematka.
Zastánci žen, které podstoupili interrupci, namítají, že jsou ženy 24 hodin po zákroku většinou velmi rozrušené a vůbec netuší, jak a proč by měly s nemocnicí řešit možné nakládání s embryem. Veřejné označení pak může působit jako stigma, i když to nebyl původní záměr.
Hromadné hroby embryí
Ne každý plod však skončí v krásně zdobené krabičce a je pohřbený s okázalým ceremoniálem. Celá Itálie je podle investigativní novinářky Jennifer Guerraové protkaná pohřebišti nenarozených plodů. Některé takové „zahrady andílků“ připomínají hromadné hroby podobné těm, které vznikaly po historických katastrofách. Někde jsou plody takto pohřbívány hromadně vždy po nějakém čase, až se zkrátka nahromadí.
Taková praxe se setkává s odporem nejen žen, kterým je narušováno soukromí, ale ozývají se i lidskoprávní organizace, jež usilují o změnu zákona, kdy by hlavní rozhodování, co se stane s ostatky embryí, bylo na matce.
Embryo 24 hodin po zákroku už matce nepatří
Země mezi vírou a statistikou
Itálie je zemí silných symbolů. Katolická tradice je zde přítomná v kultuře, architektuře i každodenním jazyce. Zároveň jde ale o moderní evropský stát s právním rámcem, který interrupci umožňuje. Toto napětí je trvalou součástí veřejné debaty.
Do celé situace vstupuje ještě rozměr demografický. Porodnost v Itálii se pohybuje kolem 1,2 dítěte na ženu, což je jedna z nejnižších hodnot v Evropě. Země rychle stárne a obavy o budoucnost sociálního systému jsou častým tématem politických diskuzí. V takovém kontextu získává otázka nenarozeného života silný symbolický náboj. Pro část veřejnosti se právě potraty stávají důkazem kulturní krize.
Nízká porodnost však nevypovídá jen o interrupcích. Odráží proměnu životního stylu, odkládání rodičovství, nejistotu mladých lidí i proměnu partnerských vztahů. Mnoho manželství v Itálii vstupuje do svazku už s rozhodnutím, že z ekonomických důvodů nebudou mít děti.
Italská zkušenost ukazuje, že i po desítkách let od přijetí zákona o interrupcích zůstává otázka potratů hluboce osobní a zároveň veřejná. Mezi stěnami nemocničního pokoje a řadou malých křížů na hřbitově se rozprostírá prostor, v němž se střetává právo, víra i lidská křehkost. A Italové stále nemají jasno v tom, zda má větší váhu slovo matky nenarozeného dítěte, nebo církve.
Zpracováno dle zdrojů: theguardian.com, idnes.cz, dokument Láska a sex v Itálii
