Článek
Druhá světová válka bývá vyprávěna jako sled bitev, vítězství či porážek. V encyklopediích najdeme čísla padlých, jména vůdců, mapy front nebo technické parametry zbraní. Jenže skutečné dějiny se často odehrávaly jinde, ve sledu činů jednotlivců, kteří se v krizových okamžicích museli rozhodnout sami za sebe a jejichž jména často zůstala pohřbena v prachu času.
Jedním z takových dochovaných příběhů je i osud německého stíhacího pilota Franze Stiglera. Ten se v prosinci roku 1943 postavil proti pravidlům, ale zachoval si svědomí.
Setkání ve vzduchu, které nemělo skončit přežitím
Psal se 20. prosinec 1943. Americké bombardéry Boeing B-17 Flying Fortress se vracely z náletu na Brémy. Jedním z nich byl i stroj s přezdívkou Ye Olde Pub, který tehdy pilotoval jednadvacetiletý Američan Charles Brown. Letoun byl těžce poškozen protiletadlovou palbou, po zásahu měl roztrhaný trup a zničenou téměř celou ocasní část. Z desetičlenné posádky utrpěli dva muži těžká zranění a jeden následkům zásahu dělovým granátem na místě zemřel.
Boeing B-17 Flying Fortress
Bombardér nemohl kvůli díře v trupu držet výšku společně se svojí vracející se formací. Sotva se totiž držel ve vzduchu a Brown musel letět v nebezpečně nízké výšce a k tomu dále čelil německým útokům.
Když jej ze země uviděl Franz Stigler, zkušený pilot Luftwaffe a eso s 27 sestřely na kontě, okamžitě přestal doplňovat palivo do svého Messerschmittu Bf 109 G-6 a vydal se za snadným cílem. Stačilo zmáčknout spoušť.
„Viděl jsem je a nemohl jsem je sestřelit“
Když se ale Stigler dostal blíž, uviděl, v jakém stavu letoun byl. Skrz otevřený trup bombardéru spatřil těžce raněné muže svíjející se v bolestech. Posádka totiž během útoku přišla i o morfium.
Stigler si v tu chvíli dle svých slov vzpomněl na slova svého někdejšího velitele, která mu zůstala v hlavě: „Jestli tě někdy uvidím nebo uslyším střílet na muže na padáku, zastřelím tě sám.“ Pilot později poznamenal: „Pro mě to bylo, jako by byli na padáku. Viděl jsem je a nemohl jsem je sestřelit.“
Stigler najednou neviděl nepřítele, ale prosté lidi. Místo útoku se zařadil vedle bombardéru a gesty se snažil Brownovi naznačit, aby přistál a vzdal se. Když ale Brown nereagoval, pokoušel se jej nasměrovat do neutrálního Švédska. Ani to nezabíralo, oba piloti zřejmě nechápali, co jeden od druhého žádá, a tak poškozený letoun směřoval dál k Severnímu moři a Velké Británii.
Posádka „B-17F Ye Olde Pub“ před odletem. Brown je na fotce vlevo v dolní řadě. Z akce se nevrátil John Eckenrode (pátý v horní řadě)
Doprovod přes nepřátelské území
Stigler se tak rozhodl pro něco zcela výjimečného. Poškozený bombardér doprovodil přes celé německé území a navíc tak, aby na něj nestřílela německá protiletadlová obrana. Teprve když byly letouny nad otevřeným mořem, podíval se na Browna, zasalutoval, otočil letoun a odletěl pryč.
Charlie Brown později vzpomínal, že celou dobu nechápal, co se děje. Dokonce nařídil střelci, aby byl připraven pálit. Těžce poškozený bombardér nakonec po několika hodinách letu skutečně bezpečně přistál v Anglii a jako zázrakem doletěl se všemi přeživšími do cíle.
Brémy po bombardování
Mlčení, které trvalo desetiletí
Po válce o podivné události nikdo nemluvil. Brown se o doprovodu zmínil na základně, ale pak se už incidentu nikdo ze Spojenců nevěnoval, možná i záměrně. To Stigler zcela vědomě mlčel. Věděl, že v Luftwaffe by mu za takové jednání hrozil vojenský soud, možná i trest smrti. Příběh tak zůstal skrytý téměř půl století.
Až v roce 1986 se Charlie Brown, který působil u letectva až do roku 1965, na jedné besedě o události zmínil. Tehdy se také rozhodl svého neznámého zachránce najít. Dlouho se mu to nedařilo, obesílal spolky sdružující válečné veterány a další organizace zabývající se vojenskou historií a výzkumem dokumentů.
Až v roce 1990 dostal dopis z Kanady, v němž jednoduše stálo: „Byl jsem to já.“
Franz Stigler totiž po válce emigroval do Kanady, kde se stal podnikatelem. Oba muži se tedy ještě téhož roku setkali a rozhodně si měli, co říct. A Brown až tehdy uvěřil, že nešlo o omyl, ale o skutečně čestné jednání německého pilota.
Brown a Stigler se poté pravidelně scházeli a rychle se stali blízkými přáteli. Oba zemřeli v roce 2008 s odstupem jen několika měsíců. Kdyby se Stigler během války nezachoval čestně, mohlo být vše jinak.
Odvaha nemusí znamenat útok
Rozhodnutí Franze Stiglera nezměnilo výsledek války. Nezastavil bombardování ani nezachránil svět. Přesto má jeho příběh sílu a připomíná, že i v extrémních podmínkách existuje prostor pro osudová rozhodnutí a že hrdiny lze hledat také mezi nepřáteli. Odvaha totiž nemusí znamenat útok, ale i jeho odmítnutí.
Zdroje: cnn.com, warhistory.com, airandspaceforces.com
