Myanmar a strašná válka, o které se nemluví

Myanmar by možná většina Středoevropanů nenašla ani na mapě. Přitom se v této více než padesátimilionové zemi bojuje téměř nepřetržitě od vojenského převratu v roce 2021. Když se ale řekne Barma, což je dřívější název státu, zřejmě si už vybavíte oblast mezi Thajskem, Laosem, Čínou a Bangladéšem.

Za posledních několik let opustily v Myanmaru své domovy miliony lidí a tisíce civilistů zahynuly při bombardování nebo střetech mezi armádou a ozbrojenými skupinami. Přesto se o této válce mluví překvapivě málo.

Aby bylo možné pochopit, proč je situace v Myanmaru tak nepřehledná a proč se konflikt stále nedaří ukončit, je potřeba vrátit se hluboko do historie země.

Myanmar patří k etnicky nejpestřejším státům světa. Oficiálně zde žije více než 135 etnických skupin. Největší z nich jsou Barmánci, kteří tvoří přibližně dvě třetiny obyvatelstva. Vedle nich však existují desítky dalších národů – například Karenové, Kačinové, Šanové nebo Činové.

Tyto skupiny se liší jazykem, kulturou i náboženstvím. Některé žijí převážně v horských oblastech na okrajích země a dlouhodobě požadují větší autonomii nebo vlastní samosprávu. Napětí mezi jednotlivými etniky proto existovalo dávno před současnou válkou.

Už od poloviny 20. století vznikaly různé etnické armády, které bojovaly proti centrální vládě. Určité konflikty trvají dodnes a patří k nejdéle probíhajícím občanským válkám na světě.

Dalším klíčem k pochopení dnešní situace je období britské nadvlády. V 19. století se území dnešního Myanmaru stalo součástí Britského impéria a bylo spravováno jako kolonie.

Britové přitom zemi řídili způsobem, který rozdíly mezi jednotlivými etniky spíše prohluboval. Některé menšiny podporovali a zapojovali do správy či armády, zatímco většinové Barmánce naopak často přehlíželi. To vedlo k hluboké nedůvěře mezi různými skupinami obyvatel.

Když Myanmar v roce 1948 získal nezávislost, nově vzniklý stát byl velmi křehký. Etnické napětí rychle přerostlo v ozbrojené konflikty a mladá demokracie se ocitla pod obrovským tlakem.

V roce 1962 provedla armáda převrat, převzala moc a sen o demokracii se v tehdejší Barmě rychle rozplynul. Barmě, respektive Myanmaru, vládli generálové většinu moderních dějin, a to buď přímo, nebo prostřednictvím politického systému, který jim zaručoval rozhodující vliv.

Armáda se zároveň prezentovala jako síla, která drží zemi pohromadě. Tvrdila, že pouze ona dokáže zabránit rozpadu státu a chaosu mezi jednotlivými etniky.

Kritici však upozorňují, že právě tvrdé vojenské vlády často konflikty spíše prohlubovaly.

Přesto se po desetiletích izolace začal v Myanmaru kolem roku 2011 postupně otevírat politický systém. Země směřovala k opatrné demokracii a v čele vlády stanula civilní politička Aun Schan Su Ťij. Jenže naděje na změnu skončila v roce 2021 dalším vojenským převratem v čele s generálem Min Aun Hlaingem, který je v podstatě nejmocnějším mužem země.

Su Ťij, které by mělo být letos 81 let, je od převratu vězněna a dle slov syna panují vážné obavy o její zdraví i život. Dva roky ji už nikdo z blízkých neviděl ani neslyšel, přestože armáda tvrdí, že je v pořádku.

Vojenské převzetí moci vyvolalo masové protesty po celé zemi. Demonstrace byly potlačeny násilím a tisíce lidí skončily ve vězení. Postupně se však odpor změnil v ozbrojený konflikt.

Vznikly nové milice, které se spojily s některými etnickými armádami bojujícími proti vládě už dlouhá desetiletí. Výsledkem je nepřehledná mozaika ozbrojených skupin, které kontrolují různé části země.

Armáda naopak spoléhá na těžké zbraně a letectvo. Časté jsou nálety na vesnice nebo oblasti ovládané rebely. Civilní obyvatelstvo se tak ocitá mezi dvěma ohni a humanitární situace se i vzhledem k tropickému klimatu neustále zhoršuje.

Současný konflikt v Myanmaru ale není klasickou válkou dvou stran. Jde spíše o propletenou síť regionálních bojů, historických sporů a politických ambicí.

Roli hrají staré etnické konflikty, dědictví koloniálního období i dlouhodobá dominance armády v politice. Každý z těchto faktorů by sám o sobě byl už tak komplikovaný, ale vše dohromady vytváří ještě složitější situaci, která je mimořádně obtížná k řešení.

Válka v Myanmaru nemá rychlé řešení. Nejsou tady dvě strany, jež by se mohly dohodnout na míru, není zde pro válku specifický boj o území ani o nerostné suroviny. Konflikt je zakořeněný hluboko v historii země a dotýká se samotné otázky, jak má stát s tolika národy a zájmy vůbec fungovat.

Přestože jde o jednu z největších humanitárních krizí současnosti, Myanmar často zůstává mimo hlavní pozornost světových médií. Země je relativně izolovaná a přístup novinářů je obtížný.

Miliony lidí však mezitím žijí uprostřed konfliktu, jenž rozhoduje o budoucnosti celé oblasti. A dokud se nepodaří vyřešit staré etnické spory a roli armády v politice, bude mír v Myanmaru stále velmi vzdálený. Přitom naděje, že by ke zlepšení mělo dojít, je mizivá.

Dále tak umírají nevinní lidé a někteří z nich už ani netuší, proč se tomu děje.

Zdroje:

apnews.com, irozhlas.cz, theguardian.com