Letiště jako soudní síň. Zoufalý otec zastřelil před kamerami pedofila dřív než padl rozsudek

Ten den se místní letiště zaplnilo lidmi a reportéry, kteří čekali na přílet letadla s pedofilem mířícím k soudu. Nikdo však netušil, že se z očekávané tiskové události stane okamžik, o kterém se bude hovořit nejen ve Spojených státech ještě dlouhá desetiletí. Byla to chvíle, kdy se pomsta jednoho člověka do poslední kapky naplnila a život zločince vyhasl.

Gary Plauché byl obyčejný muž z Louisiany, který v minulosti sloužil v americkém letectvu. Jeho jedenáctiletý syn Jody začal v roce 1983 navštěvovat hodiny karate u instruktora Jeffa Douceta. Ten si brzy získal důvěru rodiny, s otcem si celkem rozuměli a zdálo se, že Jody má pěkný koníček.

Jenže za vlídným úsměvem se skrývala bestie. Doucet Jodyho po celou dobu sexuálně zneužíval. Dítě se o chování instruktora bálo mluvit a ten si k němu dovoloval stále více. Situace vyvrcholila v únoru 1984, když Doucet chlapce unesl a odvezl do Kalifornie, kde se s ním ukrýval v motelu.

Rozjelo se velké pátrání a nebýt chyby únosce, který dovolil Jodymu zavolat matce, možná by vše dopadlo ještě hůře. Policisté na základě telefonátu dvojici vypátrala a Doucet byl bez odporu zatčen.

Malý Jody byl nezvěstný celkem 15 dní a když vyplulo na povrch, jak se k němu únosce choval, jeho otec, jak později vypověděl reportérům, cítil bezmoc a nevěděl, jak se se situací vypořádat. Vzal tak spravedlnost do svých rukou.

Večer 16. března 1984 byl pedofil letecky eskortován do Louisiany, aby mohl být postaven před soud. Ten den na něj Plauché čekal na letišti s revolverem skrytým v kapse. O přesném čase přistání se dozvěděl od místních reportérů, kterým poskytl rozhovory.

Plauché před příletem Douceta čekal ukrytý u jednoho z řady telefonních automatů. Aby jej nikdo nepoznal, měl sluneční brýle a čepici a vedl skutečný hovor se svým kamarádem. Celou dobu ale pozoroval reportéry, kteří čekali, až eskorta dorazí. Jakmile k tomu došlo, na policisty s pedofilem namířily kamery. Plauché odskočil od telefonu, vystřelil a jediným výstřelem trefil Douceta do hlavy. To všechno zachytila kamera zpravodajské stanice.

Snímek z autentického videa natočeného televizním štábem:

Policisté okamžitě poznali, že střelcem byl Gary Plauché. Ten se zatýkání nijak nebránil a jeden z policistů se ho zeptal: „Gary, proč? Proč jsi to udělal?“ Jeho odpověď byla prostá: „Kdyby tohle někdo udělal vašemu dítěti, udělal byste to také.“

Tato věta dlouho rezonovala mezi veřejností. A to nejen jako vysvětlení jeho skutku, ale podmět k debatě, kde končí spravedlnost a kde začíná zoufalství.

Jeff Doucet nezemřel na místě. Policisté se mu snažili poskytnout i přes silné krvácení pomoc. Když jej lékaři z místa činu odváželi, žil. Zemřel až druhý den v nemocnici.

„Víš, že půjdeš do pekla?“ řekla ještě ten den manželka střelci poté, co jej policisté zatkli. Plauché prý jen klidně odpověděl „Vím to, ale je mi to jedno.“

Plauché, smířený s tím, že stráví velmi dlouhou dobu za mřížemi, odešel od soudu s velmi mírným trestem. Původní obvinění z vraždy druhého stupně se změnilo na neúmyslné zabití a soud mu uložil jen sedmiletou podmínku s pětiletou zkušební dobou a 300 hodin veřejně prospěšných prací.

Soudce rozsudek obhajoval tím, že Plauché byl v době činu v extrémním psychickém stresu a nepředstavuje hrozbu pro společnost.

Jody Plauché, největší oběť celého příběhu, prožil oba zločiny, dalo by se říci, ve dvou vrstvách. V pozdějších rozhovorech a také ve své knize z roku 2019 nazvané „Proč, Gary, proč?“ uvedl, že jako dítě by si rozhodně nepřál, aby byl Doucet zabit. V prvních okamžicích byl na svého otce dokonce naštvaný a přestože byl obětí zneužívání, Douceta litoval, neboť k němu stále cítil přátelství. Až později svému otci zcela odpustil a znovu se sblížili.

Jody se stal advokátem a pomáhá zejména obětem zneužívání. V posledním rozhovoru v roce 2024 řekl pro deník Mirror, že svého již deset let zesnulého otce považuje „za nejlepšího tátu všech dob.“

Případ Garyho Plauché vyvolal v 80. letech obrovskou veřejnou diskusi. Pro řadu lidí byl hrdina. Jeho čin ukázal, jak moc může zoufalství zatlačit bezúhonného a slušného jedince za hranici zákona. Připomenul ale také skutečnost, že nelze brát spravedlnost do vlastních rukou. Co kdyby se netrefil a zasáhl policistu nebo civilistu? Od jeho činu se proto ve Spojených státech začala brát ostraha zločinců při eskortování velice vážně.

Zdroje: espn.co.uk, people.com, nyu.edu