Lze ospravedlnit zabití vraha? Případ pomsty Marianne Bachmeierové rozdělil veřejnost na dva tábory

Soudní procesy s násilníky a vrahy někdy končí rozsudky, nad nimiž veřejnost nevěřícně kroutí hlavou. „Proč dostal tak málo?“ nebo „Jak je možné, že nepůjde sedět do konce života?“ Tyto otázky mohly padnout i po procesu s usvědčeným vrahem Klausem Grabowski. Jenže nepadly. Trest nejvyšší vykonala matka oběti Marianne Bachmeierová přímo v soudní síni – precizně a chladně. Měla na to právo? Neměla, nicméně tento případ osobní pomsty našel zastání u velké části veřejnosti.

Marianne se narodila v červnu 1950 v západoněmeckém Sarstedtu. Dětství neměla lehké. Neslo se ve stínu jejího otce, který si ze druhé světové války nesl cejch členství v nacistické SS. Hodně pil, což poznamenalo celou rodinu. Když se s ním manželka rozvedla, našla si partnera ještě hrubšího zrna. Marianne často bil, ale matka jí nevěřila a v patnácti ji dokonce vyhodila na ulici.

Na ulici také poprvé otěhotněla. Bylo jí pouhých 16 let, a tak dala dítě k adopci. Stejně skončilo i druhé dítě, které porodila již jako čerstvě dospělá. Až k třetímu potomku si našla vztah. Holčička jménem Anna se narodila, když bylo Marianne 22 let, tedy v roce 1972.

Ekonomická situace Marianne už byla o něco lepší. Otcem Anny byl totiž vedoucí hostince, kde pracovala jako servírka. Jenže kvůli dlouhým směnám neměla na malou moc času. Brávala ji s sebou i do práce. Holčička si často chodila hrát k sousedovi s jeho kočkami. Tam se vypravila i 5. května 1980, když se jí nechtělo do školy. Soused Klaus Grabowski Annu vpustil do bytu, ze kterého už bohužel nevyšla živá. Muž, který byl již dříve odsouzený za napadení dvou dívek, nezvládl zkrotit své hnusné choutky a holčičku zneužil a uškrtil.

Dopaden byl ještě týž den, kdy vše zjistila jeho snoubenka. Na policii vypověděl, že se jej malá Anna snažila vydírat. Tomu samozřejmě nikdo nevěřil a muž, který měl podle všeho již před vraždou podstoupit kastraci, ze které se všelijak vykrucoval s ohledem na své psychické zdraví, putoval za mříže.

Zdrcená Marianne čekala skoro celý rok, až proces s vrahem její sedmileté dcery začne. Co se jí celou dobu honilo hlavou, to lze jen těžko domyslet. 6. března 1981 vstoupila do soudní síně v dlouhém plášti, s rukama v kapsách a vzpřímenou hlavou. Vrah k ní seděl zády v přední části soudní síně. Marianne najednou vytáhla malou zbraň a sedmkrát vypálila směrem k muži, kterého nenáviděla. Minula jen jednou a pomsta byla vykonána. Grabowski se sesunul k zemi, aniž by tušil, co se stalo. Na místě zemřel. Marianne se následně okamžitě vzdala přítomné policii.

Ukázka z filmu Marianne Bachmeier z roku 1984:

Případu se ihned chopila média po celém světě. Jak soudit ženu, která zabila stvůru zodpovědnou za utrpení a smrt její malé dcery? Velká část veřejnosti pomstu chápala a stála na její straně. Až když vyšlo najevo, že byl její otec členem SS a že se dobrovolně vzdala dvou dětí, se lidé rozdělili na dva tábory – jedna strana Marianne podporovala, druhá ji chtěla soudit za vraždu.

Marianne skutečně stála před soudem za vraždu. Během emotivního procesu však žalobce obvinění překvalifikoval na zabití. Nakonec byla odsouzena k šesti letům vězení, přičemž byla po třech letech propuštěna na svobodu. Případ vedl k intenzivní debatě o otázkách spravedlnosti, morálky a práva a dodnes patří mezi nejznámější činy osobní odplaty v moderních dějinách západního světa.

Po opuštění věznice se Marianne pokoušela vrátit k běžnému životu. Nešlo to. Stále byla pronásledována novináři, a tak se po nějaké době přestěhovala do Nigérie, kde se věnovala charitativní činnosti. Později se usadila v Itálii. Do Německa se kvůli zdravotním problémům vrátila v roce 1996. Lékaři jí tehdy diagnostikovali rakovinu slinivky s prognózou dožití jen několika měsíců. Marianne Bachmeierová zemřela 17. září 1996 ve věku pouhých 46 let.

Její příběh je často zmiňován v kontextu diskusí o rodičovské lásce, bolesti a zoufalství. Zabití vraha přímo v soudní síni otevřelo otázky o tom, kde je hranice mezi spravedlností a násilím. Odborníci si však svorně stojí za jediným tvrzením: násilím nelze dosáhnout spravedlnosti.

Zdroje: historydefined.com; thesun.co.uk