Článek
Druhá světová válka během pouhých šesti let změnila svět k nepoznání. Na jedné straně to byly miliony mrtvých, druhou tváří konfliktu se stal obrovský technologický pokrok na obou soupeřících stranách. Nacisté tehdy, konkrétně v roce 1943, přišli s nápadem na vybudování obrovské sítě podzemních komplexů, která neměla v dějinách obdoby.
Město pod zemí
Akce nesla krycí jméno Riese a patří k nejzáhadnějším stavebním projektům nacistického Německa. Uprostřed hustých lesů Sovích hor v Dolním Slezsku a pod monumentálním masivem hradu Książ začala dva roky před koncem války vznikat síť obřích podzemních komplexů, tunelů a hal, které měly podle plánů sahat hluboko do nitra hor. Projekt byl tak rozsáhlý, že dodnes není zcela jasné, zda se jednalo o budoucí velitelství Adolfa Hitlera, továrnu na zbraně, nebo jen gigantické úkryty pro nacistickou elitu.
Výstavba probíhala pod dohledem organizace Todt, která využívala především nucenou práci vězňů z nedalekého koncentračního tábora Gross-Rosen. Na výstavbu byly vynaloženy obrovské finanční prostředky a také stála život mnoha vězňů. Přesto nebyl komplex nikdy dokončen. Po válce se pak stal předmětem legend, dohadů a spekulací.
Nejvěrohodnější teorie, která vysvětluje projekt Riese, se zaměřuje na praktičnost. Sovětský postup na východní frontě, spojenecké bombardování německých měst a zbrojovek a narůstající neklid uvnitř říše zřejmě donutily nacistické vedení přemýšlet o přesunu klíčových institucí a výroby. Podzemí se jevilo jako relativně bezpečný, a hlavně hůře odhalitelný prostor.
Někteří historici ale také hovoří o tom, že mohli nacisté v hlubinách pod Sovími horami připravovat zbrojní komplex, vývojová centra pro výrobu pokročilých zbraní, jako jsou rakety, proudové letouny a možná i jiné experimentální technologie.
Německo už v té době intenzivně pracovalo na programech V1 a V2, na proudových stíhačkách a dalších projektech, které měly změnit průběh války. To se jim naštěstí nepodařilo. Každopádně umístění citlivých experimentů do nedostupného horského terénu mohlo zajistit bezpečí před spojeneckými nálety i před pozorováním ze vzduchu.
Tisíce mrtvých
Projekt Riese tvořilo nejméně sedm míst rozprostřených po Sovích horách a okolí. Šlo o lokace Osówka, Rzeczka, Włodarz, Soboń, Sokolec, Jugowice Górne a podzemní části pod zámkem Książ. Žádná z těchto částí nebyla dokončena.
Podzemní haly mají často rozměry až 12 metrů na výšku a desítky metrů na délku. Jde o jakési obrovské tunely. V mnoha prostorách jsou patrná betonová obložení, železné výztuže nebo připravené šachty pro výtahy. Jinde tunely končí, což svědčí o tom, že práce byly s blížícím se koncem války zastaveny narychlo.
Podle přeživších vězňů Němci plánovali všechna místa propojit podzemní železnicí a vybudovat jakési plně funkční podzemní město s generátory, ventilací a vlastní infrastrukturou. K tomu, jak víme, nikdy nedošlo a nutno podotknout, že nacistické plány byly s ohledem na vývoj války velmi ambiciózní.
Stavební práce prováděli především Poláci, Židé, Rusové a další národy odvlečené do pracovních a koncentračních táborů. Jejich pracovní podmínky byly tvrdé, měli hlad, byli ve stresu z dozorců a zdraví jim podlamovala neustálá přítomnost prachu a vlhka.
Odhady obětí se různí, ale historici se domnívají, že při výstavbě komplexu zemřely tisíce lidí. Na sklonku roku 1944 se mezi pracujícími vězni objevila epidemie tyfu a nacistům tak muselo být jasné, že k dokončení projektu Riese už nikdy nedojde. Pracovalo se až do dubna 1945, bylo vykopáno 9 kilometrů podzemních chodeb a hal, dohromady 25 000 m² resp. 100 000 m³.
Riese po roce 1945
Po osvobození oblasti Rudou armádou byl komplex opuštěn a částečně zatopen. Sověti některé části prohledali, ale na místě nenašli nic, co by objasnilo účel objektu. Polská vláda měla po válce zájem o využití tunelů, avšak kvůli nákladům i nestabilnímu terénu od plánů nakonec ustoupila. Po roce 1990 se některé podzemní komplexy otevřely veřejnosti a zároveň začalo probíhat systematické archeologické zkoumání.
Soví hory
Výzkumu projektu Riese se historici věnují už desítky let, některé otázky však stále zůstávají bez odpovědi. Je stále nejasné, jak měla finální struktura vypadat, kdo měl komplex využívat a s jistotou nevíme ani k jakému účelu by skutečně sloužil. Nacisté totiž při úprku z Dolního Slezska dobře zametli stopy a žádná dokumentace se nedochovala.
Projekt Riese je tak jakési memento doby, kdy se technické ambice mísily s brutalitou nelidského režimu. A když známe část pravdy, stále je zde prostor pro vytváření legend, které dodnes podněcují fantazii.
Zdroje: sztolnie.pl, bbc.com, historicmysteries.com
