Článek
Ettore Majorana se narodil v roce 1906 v sicilské Katánii. Fyziku měl zakořeněnou v rodině, věnoval se jí totiž jeho strýc. K oboru tak přičichl velmi brzy. Začal sice studiem na strojírenské škole, ale už v roce 1928, tedy ve dvaadvaceti letech, se stal součástí týmu nadaných vědců, které vedl nositel Nobelovy ceny Enrico Fermi.
Zářivá kariéra mladého fyzika
Mladý Ital se našel ve kvantové fyzice a teoretické mechanice a jeho rané práce předčily svou dobu. Hned po započetí činnosti ve Fermiho skupině se ve spolupráci blýskl s Giovannim Gentilem ml. prací o atomové spektroskopii. O dva roky později vydal knihu o autoionizaci a současně se dále věnoval spektroskopii. Tehdy rovněž předpověděl na základě prací manželů Curieových existenci neutronu, který o necelý rok později detekoval nobelista James Chadwick. Také vyvodil možnou existenci částic, jež jsou zároveň svými antičásticemi. Ty byly jako takzvané Majoranovy fermiony v roce 2012 skutečně potvrzeny a současným fyzikům mohou pomoci při výzkumu hypotetické temné hmoty.
Tolik objevů zvládl vedle dalších géniů své doby, a to mu nebylo ještě ani 27 let. V roce 1933 se pracovně vypravil do Německa a Dánska. Do Itálie se vrátil nemocný. Trpěl zánětem žaludku a psychicky na tom také nebyl dobře. Dnes bychom možná řekli, že pracovně vyhořel. Až o čtyři roky později publikoval další vědecký materiál a stal se profesorem na univerzitě v Neapoli. Pak ale přišlo něco zcela nečekaného.
Génius zmizel. V dopise naznačil sebevraždu
Když bylo Majoranovi pouhých 31 let, beze stopy zmizel. Indicie však nenaznačují, že by se stal obětí zločinu, nehody, nebo že by snad spáchal sebevraždu. Zkrátka nastoupil na trajekt z Neapole do Palerma a od té doby byl nezvěstným.
Nikdo neví, proč na Sicílii plul. Před tím ale údajně vybral všechny své peníze z banky. V den svého zmizení ještě odeslal z Palerma tento dopis svému příteli Antoniu Carrellimu, který byl v té době ředitelem Neapolského fyzikálního institutu:
Milý Carrelli,
učinil jsem rozhodnutí, které se stalo nevyhnutelným. Nehledejte prosím v mém zmizení sobectví, uvědomuji si, jaké potíže jsem Vám a studentům způsobil. Prosím Vás o odpuštění, zradil jsem Vaši důvěru i přátelství a sympatie, které jste mi v posledních měsících projevovali. Žádám Vás i ty, které jsem mnohému naučil, zejména Sciutimu, abyste si na mě vzpomněli. Budu si na Vás všechny uchovávat milou vzpomínku alespoň do dnešní 23. hodiny, možná i později.
E. Majorana
Oznámení o zmizení Majorany zveřejněné v roce 1938 v italském týdeníku Domenica del Corriere.
Sebevražda, útěk před pracovním vytížením či život v klášteře?
Zmizení Majorana samozřejmě vyvolalo mnoho spekulací ze strany jeho vědeckých kolegů, velkou roli v případu mohly hrát jeho pocuchané nervy i předzvěst světového konfliktu.
Emilion Sergè a Edoardo Amaldi, tedy jeho blízcí kolegové, měli ve zmizení Majorana jasno. Byli přesvědčeni, že vědec spáchal sebevraždu v důsledku psychického vyčerpání. Sergè žil v Palermu, kam trajekt plul. V té době byl ale v Kalifornii, což Majorano věděl, tudíž bylo jasné, že k němu na návštěvu neplul. A neplánoval ani návštěvu rodiny, která už tam nežila. Dopis navíc částečně naznačoval odchod ze světa. Možná to ale uvedl schválně.
Jiní vědci se však vyjadřovali zcela jinak. Erasmo Recami a Carlo Artemi byli přesvědčeni, že Majorano uprchl do Jižní Ameriky, s velkou pravděpodobností do Argentiny.
Objevily se ale i hypotézy o jeho útěku do kláštera, únos či zabití možná i spojené s úmyslem zabránit jeho účasti na vývoji atomové bomby, který během druhé světové války vedl Enrico Fermi.
Jihoamerická stopa
Oficiální vyšetřování nikam nevedlo. O případ se dokonce začal zajímat i Mussolini, který nabízel odměnu 30 tisíc lir každému, kdo by cokoliv o vědci věděl. Stopy ale končily vždy v Palermu.
Palermo
Až o dlouhé dekády se ukázalo, že se Majorano opravdu přesunul do Jižní Ameriky. Případ byl totiž znovu otevřen v roce 2011, kdy se objevil svědek, který se s ním měl sejít v době po skončení světového konfliktu v Buenos Aires. Italští vyšetřovatelé se díky této stopě dostali ke staré fotografii muže pořízené v Argentině v roce 1955 (ke shlédnutí zde). Shledali, že se s velkou pravděpodobností jedná o Majorana.
Následně se objevily další důkazy, které potvrdily, že vědec mezi lety 1955 a 1959 prokazatelně a dobrovolně žil ve Venezuele. Italská prokuratura tak případ uzavřela s tím, že se neprokázal žádný kriminální ani sebepoškozující čin. Majorano do Jižní Ameriky tedy neodplul pod žádným tlakem. Pohnutky jeho zmizení však nadále zůstávají záhadou. Vědec, který měl před sebou zářivou budoucnost, se bez jakéhokoliv vysvětlení stáhl do ústraní a není ani jasné, kdy zemřel.
Další zdroje: gingkoedizioni.it, inteltoday.org, cerncourier.com
