Článek
Marvin Clark zmizel téměř před sto lety, konkrétně na konci října 1926. Na tom by nebylo nic až tak moc zajímavého, lidé mizeli i předtím a bohužel se ztrácejí i v současnosti. Marvin je však aktuálně oficiálně nejdéle pohřešovanou osobou. Navíc je jeho zmizení protkáno řadou podivností.
Občanskou válku zažil na vlastní kůži ještě jako dítě
Světlo světa spatřil v roce 1852 v New Yorku. Tehdy byl ještě Oregon, kam se později se svou ženou přestěhoval, v podstatě neprobádaným územím na západním břehu severoamerického kontinentu. Možná jej lákala divokost nové krajiny i tajemnost místních lesů, možná chtěl klid od života ve velkoměstě. Jako kluk spatřil hrůzy, které děti nemají vidět, natož zažít. Ještě mu totiž nebylo ani 15 let a už narukoval do armády v americké občanské válce. Odtud si odnesl šrámy na těle i na duši, přesto poté vystudoval dvě univerzity.
Manželé odešli na západ v roce 1910 a patřili k vůbec prvním skupinám nových osadníků. Marvin sice působil jako maršál v osadě Linton, která se později stala součástí města Portland, ale od války trpěl zdravotními problémy, měl ochrnutou pravou paži a výrazně kulhal. Později, když nastoupil do důchodu, si přivydělával jako noční hlídač.
Osudné odpoledne. I poslední svědectví se rozcházejí
Co však Marvin zažil 30. října 1926, tedy v době, kdy mu bylo 74 let, už asi jen těžko někdo objasní. Blížil se Halloween a muž se tehdejší odpoledne vydal navštívit svoji dceru do Portlandu. Z města Tigard, kde žil, to dělalo pouhých 16 kilometrů. Už ale poslední svědectví o místech, kde se Marvin naposledy před zmizením pohyboval, se liší. Někteří tvrdí, že nastupoval do autobusu, jiní jej měli vidět, jak odjíždí dostavníkem. Jenže nikdo z cestujících na autobusové lince si nevzpomněl, že by jej v dopravím prostředku viděl, to samé lze říci o dostavníku. K dceři nikdy nedorazil.
Nikdo tedy s jistotou nemůže říci, že Marvin do nějakého dopravního prostředku nastoupil. Podle své ženy měl na sobě tmavý oblek a takto oděných mužů staršího věku bylo mnoho. Svědci si jej jednoduše mohli splést s někým podobným.
Marvin Clark se ženou
Když otec k dceři nepřijel, žena zalarmovala policii. Vyšetřování začalo velmi rychle, policisté i místní obyvatelé pročesávali okolní lesy, prohledávali pole, ale bez úspěchu. Nebyla nalezena ani stopa, nic, co by vedlo k úspěchu. Skoro to vypadalo, jako by se Marvin vypařil.
Vypařil se úmyslně nebo v pomatení smyslů?
Co když právě vypaření bylo Marvinovým úmyslem? 9. listopadu totiž novinový plátek The Bellingham Herald otiskl, že Marvinova manželka obdržela pohlednici psanou jeho rukopisem, která však byla plná nesmyslů, což by mohlo naznačovat pomatení mysli. Také se objevili svědci, kteří právě v Bellinghamu viděli pohřešovaného. Policejní pátrání ovšem opět nikam nevedlo a vyšetřovatelé ani neposkytli odpověď, zda vůbec ona pohlednice existuje.
Co když se ztratil, nebo byl přepaden?
Marvin s ohledem na své fyzické zdraví mohl zemřít někde v divočině. Podle spisu mohl zabloudit a zřítit se nešťastnou náhodou do rokle. Proč by ale takto nemocný muž chodil do divočiny? Zde by právě přicházelo v úvahu pomatení mysli. Jenže lesy po trase Tigard – Oregon byly několikrát bez výsledku pročesávány a nenašlo se zhola nic, co by mohlo vyšetřovatele přivést na Marvinovu stopu.
Stal se tedy obětí zločinu? Pokud by jej útočníci okradli a zavraždili, tělo mohli ukrýt tak, aby nebylo snadno k nalezení. Tato teorie byla zvažována i policií, ale bez konkrétních důkazů je obtížné ji prokázat. A navíc Marvin evidentně nepřipomínal zámožného člověka hodného k okradení.
Tigard, zde Marvin žil a také zde byl naposledy spatřen
Komu patří tajemná kostra?
V roce 1986, tedy osm desítek let po záhadném zmizení, byl Portland už obrovskou aglomerací, která pohltila i Tigard. Zmizely lesy i pole a všude je zástavba. Právě na jedné stavbě objevili dělníci téměř neporušené kosterní pozůstatky. Vedle ostatků se nacházela řada starých mincí a předmětů z počátku století. Nález vedl ke znovuotevření případu Marvin Clark, ale až v roce 2011 dospěla věda do takového stadia, že bylo možné ostatky prozkoumat moderními forenzními metodami.
Testy DNA byly provedené s cílem zjistit, zda nalezené pozůstatky patří pohřešovanému. Jenže výsledek nepřinesl na tak zdánlivě jednoduchou otázku žádnou odpověď. Absence některých klíčových biologických materiálů totiž komplikovala jednoznačný závěr.
Jenže už v roce 2018 specialisté z University of North Texas navrhli, jak z ostatků izolovat potřebný biologický materiál, který stačí porovnat s některými žijícími potomky zmizelého. Vzorky DNA poskytla prapravnučka a praprapravnuk. Tentokrát vědci jednoznačně vyloučili, že nalezené ostatky patří Marvinovi.
Tím ale nejdéle nevyřešený případ pohřešovaného Marvina Clarka nekončí. Vzorky DNA obou příbuzných však dále zůstávají v evidenci vyšetřovatelů pro případ budoucího srovnání s jinými ostatky, a tak spis Marvin Clark stále zůstává ve složce „zatím nevyřešeno“.
Zmizení Marvina Clarka se mezitím stalo součástí tigardského folkloru a je často zmiňováno v kontextu s dalšími novými případy v oblasti. Ty však většinou končí ve složce „vyřešeno“. To jen Marvin se zřejmě zcela „vypařil“.
