Článek
Richey začínal na konci 80. let jako řidič kapely, ale trojice Velšanů James Dean Bradfield, Nicky Wire a Sean Moore brzy objevila mladíkovo charisma a z řidiče byl rázem druhý kytarista a dokonce i textař. Na kytaru toho ale moc nezahrál, na koncertech hru spíše jen předstíral a fanoušky si získával svými „výstupy“. Na posledním koncertě v prosinci 1994 dokonce svoji kytaru rozbil. Mnozí tento kousek dodnes považují za první signál oznamující jeho zmizení, pokud tedy bylo záměrné. To se ale asi nikdy nedozvíme.
Vybral balík peněz a zmizel
Edwards neměl lehký život. Léčil se s depresemi, anorexií, propadal alkoholu a měl tendence k sebepoškozování. Takové psychické rozpoložení se nutně muselo podepsat i na tvorbě kapely. Když Manic Street Preachers vydali v srpnu 1994 třetí studiové album The Holy Bible, bylo zřejmé, že temnota z něj doutnající odráží i celkovou ponurou náladu v kapele.
Tehdy sedmadvacetiletý Richey nastoupil na léčení. Když krátce před svým zmizením léčbu ukončil, působil v rozhovorech pozitivněji. Také přestal nosit černé stíny na očích.
Týden před zmizením se nechal ostříhat do hola. Tajně ze svého konta po dobu dvou týdnů vybíral po dvou stovkách liber. Dohromady takto v hotovosti nashromáždil 2 800 liber.
Osudného 1. února 1996 měl s Jamesem Bradfieldem z kapely odletět do Států ohledně promování alba The Holy Bible. Edwards se noc před tím ubytoval sám v hotelovém pokoji v Londýně. Z něj se odhlásil v 7 ráno.
Později bylo zjištěno, že v hotelovém pokoji nechal neustlanou postel, zabalený kufr do USA, nějakou drogerii a léky proti depresi. Na posteli ležel balík dárkově zabalených knih se jmenovkou „Jo“, což byla dívka, do které byl dlouho zamilovaný. Na nočním stolku ležela otevřená kniha Kokain od ruského spisovatele M. Agejeva. Ten mimochodem v roce 1934 beze stopy zmizel.
Šlo o zašifrovaný vzkaz pro své blízké, či soubor náhod?
Další stopy, další otázky
Poslední Edwardsovy známé chvíle jsou poněkud zamotané. Dlouhou dobu se mělo za to, že ráno odjel ve svém voze do vlastního domu v Cardiffu ve Walesu. To měla potvrzovat stvrzenka za mýto placené odpoledne na Severnském mostě spojujícím Anglii a Wales.
Doma muzikant zanechal všechny doklady včetně pasu. U sebe si s největší pravděpodobností ponechal zmiňovaných 2 800 liber. A to je vše. O té doby se po čtvrtém členovi Manic Street Preachers slehla zem.
O dva týdny později bylo nalezeno Edwardsovo auto na parkovišti poblíž Severnského mostu. Vše nasvědčovalo o možné sebevraždě skokem do vod ledového zálivu. Ten byl častým cílem sebevrahů, ale jejich těla byla vždy nalezena. Jeho nikoliv.
Vyšetřovatelé také zjistili, že auto bylo hodně zaneřáděné a vše nasvědčovalo skutečnosti, že v něm kdosi několik dní žil a přespával. Sedadlo nechal sklopené a všude v interiéru se nacházely obaly od hamburgerů a nápojů. V autě se také povalovala hromada rodinných fotografií.
Severnský most
V polovině devadesátých let ještě v Británii neexistoval rozsáhlý kamerový systém. Jediná kamera, která se nacházela poblíž parkoviště, však nic ohledně hudebníka neprokázala.
Dlouhé roky se tak policistům ozývali svědci, kteří zmizelého údajně viděli. Jednou to bylo v Indii, jindy na Kanárských ostrovech či v USA. Edwards, ať už živý či mrtvý, nebyl dodnes nalezen. Oficiálně byl prohlášen za mrtvého v roce 2008, přestože jeho rodina i někteří fanoušci věří, že žije a ukrývá se před temným a depresivním světem.
Poslední známé chvíle zmizelého hudebníka se možná odehrály jinak, než se dosud myslelo
Na začátku roku 2018 se v mozaice posledních hodin před hudebníkovým zmizením objevila trhlina. Stvrzenka od mýta ze Severnského mostu totiž nebyla vydána 1. února 1995 ve 14:55 odpoledne, ale ve 2:55 ráno. Jak je možné, že vniklo tak obrovské nedorozumění?
Na mýtnici totiž ve stvrzenkách neuváděli údaj AM (anglické označení pro ráno a dopoledne) či PM (odpoledne a večer). Všichni vzhledem k rannímu odhlášení z hotelu předpokládali, že Edwards opustil hotel a jel do Walesu. Jenže on tam byl už v noci, a pak se ještě vrátil do Londýna. Potom ale znovu musel vyrazit směrem Wales, kde před mostem zřejmě až po několika dalších dnech zanechal vůz. Jeho osud přesto dodnes zůstává okořeněn tajemstvím.
