Vzestupy a pády posledního čínského eunucha. Přežil neodbornou kastraci i komunistickou tyranii

Když v roce 1902 spatřil světlo světa v čínské provincii Hebei, neměl v chudé rolnické rodině moc dobré vyhlídky. To věděl i jeho otec, který trávil celé dny dřinou, přesto s minimálním výdělkem. Pro syna chtěl zajistit lepší život, a tak přistoupil k radikálnímu rozhodnutí, Suna po prvním roce života sám žiletkou připravil o penis s nadějí, že by mohl být přijat jako služebník v císařském paláci.

Eunuchové hráli v čínské historii po tisíce let důležitou a často až klíčovou roli. V císařském paláci mohli sloužit pouze vykastrovaní muži. Ti nemohli ohrozit zájmy vládnoucí dynastie, neměli kvůli nemožnosti potomstva mocenské ambice a během průběhu dlouhých staletí se ukázali jako velmi loajální služebníci. Běžní eunuchové zajišťovali čistotu a bezpečí císařských harémů, ale někteří se zároveň stávali důležitými politickými hráči.

Malý Sun po neodborném zákroku skoro zemřel. Nejprve upadl do kómatu, když se po třech dnech probral, sužovala jej horečka a dva měsíce nemohl chodit. Přežil a ještě jako dítě získal místo v Zakázaném městě přímo u císaře Pcha I. vládnoucí dynastie Čching . Jenže to už císařství zvonil umíráček.

Když dynastie v roce 1912 padla a Čína se stala republikou, osud eunuchů se radikálně změnil. Nový politický režim pro ně neměl žádné místo a mnozí z nich byli propuštěni nebo vyhnáni ze Zakázaného města. Někteří se pokusili vrátit do běžného života, ale jejich vykastrované tělo a absence rodinných vazeb jim často znemožňovaly najít si své místo ve společnosti. Mnozí skončili v bídě nebo byli nuceni vykonávat podřadné práce.

Sun ale dokázal najít směr, kterým se vydal. I po změně poměrů zůstal po boku již bývalého císaře, uklízel a učil se vybranému chování. Jakmile dosáhl plnoletosti, stal se služebným manželky císaře. Jenže Pchu I. byl v roce 1924 vykázán ze Zakázaného města. Sun, ačkoliv nemusel, zůstal věrný svému pánovi a následoval jej. Život po pádu dynastie však nebyl snadný, musel se přizpůsobit novým podmínkám a naučit se žít mimo luxus a bezpečí paláce. Jenže přišly ještě horší časy.

Bývalé císařské rodině došly peníze a Sun byl propuštěn. Společně s dalšími eunuchy se usadil v jednom z prázdných chrámů. Živořil a hledal zbytky jídla mezi odpadky. Občas navštěvoval svoji rodinu, ale s nikým ve vesnici si nerozuměl. Neměl potuchy o tom, jak tvrdou práci vyžaduje zemědělství a o jeho znalosti neměl nikdo v chudé komunitě zájem.

Sun Yaoting (na první fotografii vpravo):

Další rána pro eunuchy přišla v roce 1949, když se komunisté dostali k moci. Ti neměli slitování s ničím, co jen trochu zavánělo starými císařskými časy. Eunuchy vyhnali z chrámů, které znárodnili. Sun získal běžné administrativní místo, ale radikální komunisté chtěli poslední žijící eunuchy zcela vyhladit. Považovali je za historický přežitek nehodný bytí. Některé stárnoucí eunuchy povraždili, jiné těžce zmrzačili. Sun přišel o varlata, ale přežil.

Po uklidnění situace na konci šedesátých let minulého století bylo několika posledním čínským eunuchům státem povoleno dožití v jejich bývalém chrámu. Staříčci stavbu prakticky neopouštěli. Sun tak učinil pouze v roce 1985, kdy se zúčastnil prohlídky paláce v Zakázaném městě. Ke svému překvapení zjistil, že se v něm od roku 1924 prakticky nic nezměnilo. Jen doba byla zcela jiná.

Sun Yaoting byl během svého života svědkem dramatických změn v Číně, od pádu císařství přes republiku až po vzestup komunistické hrůzovlády. Zemřel jako poslední z přeživších eunuchů v roce 1996. Jeho životní cesta ukončila jedno z posledních spojení mezi starou a novou Čínou.

Zdroje: The Last Eunuch of China, Jia Yinghua, China Intercontinental Press, 2008

latimes.com